Speciál Obrana národa v bojích na sklonku války

08-05-2008 08:00 | Martina Nyklová

Ulice, náměstí, parky či nábřeží dostávají často svá jména po slavných i už skoro zapomenutých historických osobnostech a událostech. Jméno historické události, o které bude v našem vysílání také řeč, nese řada ulic nebo i stanice pražského metra - Pražského povstání.

Stáhnout: MP3

"Československá armádo, vytrvej, vytrvej! Právě před chvílí nad námi hřměly kulomety a protipancéřové pěsti. Československá armádo! Československé tanky překazily dnes ráno přeřezání a překopání rozhlasových kabelů. České ruce hájí stanoviště rozhlasu. Jsme s vámi, buďte v duchu s námi. Hájíme Prahu, Prahu uhájíme! Praha je, Praha zůstane svobodná!"

Mezi těmi, kterým bylo volání určeno, byli i vojáci odbojové organizace Obrana národa. Právě o ním nedávno proběhla historická konference. Vystoupil na ní také publicista a historik Jindřich Marek, který se věnoval roli Obrany národa v závěru nacistické okupace. Co to bylo za organizaci?

"Obrana národa byla možná největší česká odbojová organizace v době nacistické okupace. Vznikla z takového traumatu, které měli především vojáci z povolání z mnichovské zrady ze září 1938 a ze vstupu německých vojsk v březnu 1939 do zbytku tehdy ještě neokupovaných českých zemí. Už někdy 19. března se někteří generálové jako Sergej Ingr, pozdější ministr národní obrany v exilu v Londýně, generál Vojcechovský a další začali scházet a začala vznikat obrovská odbojová organizace, která se chystala v rozhodný okamžik během předpokládané porážky nacistického Německa vystoupit proti okupantům, ovšem byla do roku 1941 gestapem a nacistickým okupačními orgány zdecimována a výrazně zničena. Patřili tam některé významné osobnosti z našeho zahraničního odboje, především ti, kteří včas před gestapem uprchli do zahraničí. Ať už to byli ti generálové jako Ingr, ale také někteří důstojníci, kteří se teprve proslavili na frontách 2. světové války. Například podplukovník Karel Klapálek známý z Tobruku, poplukovník Ludvík Svoboda, velitel našich východních jednotek, i někteří mladší důstojníci, výsadkáři, kteří prosluli při atentátu na Heydricha nebo při výsadcích v závěru války."

Mezi členy Obrany národa patřila třeba také známá skupina Tří králů - Josef Balabán, Josef Mašín a Václav Morávek. Účast zmíněného generála Sergeje Vojcechovského v Obraně národa je věc nepříliš jasná, říká publicista Vladimír Bystrov.

Sergej VojcechovskySergej Vojcechovsky "Protože bezpochyby generál Vojcechovský byl jedním z generálů, kteří přišli s myšlenkou vybudovat tu organizaci. Přišli s tím hned několik dnů po 15. březnu 1939. Uskutečnilo se několik setkání v různých bytech v Praze a Brně, to máme potvrzeno ze vzpomínek generála Bílého, generála Ingra a podobně. Potom jméno Vojcechovského mizí, není už nikde vzpomínáno. Existuje v literatuře několik domněnek. Jedna z nich je, že Vojcechovský se začal stranit této organizace, protože vadil mladším důstojníkům, kteří byli orientováni na spolupráci se Sovětským svazem. Druhá je, že byl pověřen jinými úkoly, o čemž svědčí různé náznaky, opět nepotvrzené, že shromažďoval zejména v Brně mezi přáteli z kruhů průmyslníků prostředky, pro podporu československých vojáků, kteří odešli do zahraničí. Protože ta Obrana národa byla v roce 1941-42 byla Němci pro svoji velice solidně, leč průhledně, budovanou strukturu likvidována, už se nemáme dál čeho chytit. Další informace prostě nemáme."

Generál Sergej Vojcechjovský byl po skončení 2. světové války odvlečen do Ruska a na začátku padesátých let zemřel v gulagu.

Popraviště za stanného práva v protektorátuPopraviště za stanného práva v protektorátu Jak bylo řečeno, Obrana národa byla počátku 40. let prakticky zničena. Jak to, že je tedy možné mluvit o jejich účasti v bojích při povstání na samém konci války?

"To už šlo bohužel o zbytky Obrany národa, ale o zbytky v uvozovkách, protože tito vojáci velice významným způsobem se podíleli na květnovém povstání. Tam si musíme uvědomit, že nacisté nejdříve rozbili na přelomu let 1939/40 tzv. první garnituru Obrany národa, pozatýkali stovky důstojníků, kteří skončili převážně v koncentračních táborech. Ta organizace se znova zregenerovala. S příchodem Heydricha, v září 1941 došlo k dalšímu tvrdému úderu, kdy Heydrich nechal už v rámci stanného práva popravit k Kobylisích a na Ruzyni mnoho generálů, plukovníků generálního štábu a dalších důstojníků. Pak když přišel atentát na Heydricha v květnu 1942, tak při těch represích nacisté zadusili zbytky Obrany národa. Stále ale zůstávali na svobodě ti, kteří nebyli odhaleni, kterým se podařilo vyhnout zatčení. Např. generál Slunečko se ukrýval od 2. prosince 1939 a až do konce války musel žít v ilegalitě. V letech 1943 - 1944 generál Zdeněk Novák se pokusil vybudoval třetí garnituru. Tu se podařilo v červnu 1944 nacistům opět z velké míry pozatýkat. A teprve pro zbytek té jeho organizace přichází příležitost v dubnu a květnu 1945 v souvislosti s povstáním."

Na velitelství Bartoš: generál Kutlvašr (v popředí) a podplukovník Bürger (druhý zprava)Na velitelství Bartoš: generál Kutlvašr (v popředí) a podplukovník Bürger (druhý zprava) Jakých bojů se účastnili, kde třeba v Praze nejvíce bojovali?

"Šlo o vyšší důstojníky, jejich hodnota a cena byla převážně v organizování těch povstalců. V Praze se jednalo o dvě významné odbojové skupiny, které měly krycí jména Bartoš a Alex. Alex byla brána jako skupina, která bude zastřešovat ten vojenský odboj v rámci ještě neosvobozeného území. Bartoš byla organizace, v níž dominoval generál Karel Kutlvašr a podplukovník generálního štábu František Bürger, ti si vzali za cíl řídit povstání přímo v Praze. Když jste zmínila slovo bojovali, tak nesmíme zapomenout na ty nejnižší kádry, na ty poddůstojníky a nižší důstojníky, kteří se účastnili práce v Obraně národa na začátku války. Ti skutečně aktivně vstupují do bojů. Vždycky uvádím takový symbolický příklad na jedné straně právě toho generála Slunečka, který byl ruský legionář, srbský dobrovolník z první světové války, na konci druhé světové války už mu bylo 53 let. Proti němu jako protipól stavím například četaře aspiranta jezdectva Jana Laštovku, skauta, kterému bylo dvacet let, když přišli okupanti. Ten právě velel některým bojovým jednotkám tzv. Zpravodajské brigády. Byli to skauti, mladí lidé, kteří se vyznamenali např. v bojích o rozhlas tady na Vinohradech."

Rozkrytí Obrany národa nacisty bylo způsobeno na jedné straně tím, že gestapo velmi dobře znalo situaci v Čechách a programově pátralo a sledovalo i za pomoci udavačů české elity, mezi které vojáci patřili. "Na druhé straně tyto elity v odboji, právě proto, že to byli vojáci, docházelo často k takovým věcem, že vytvářeli rámcové jednotky, roty, prapory a někde měli ukryté nějaké ty seznamy a podobně, když se to dostalo do rukou nacistů, tak bylo zle. Proto na konci války ten poučený zbytek Obrany národa už pracoval dost volně a nesnažil se nějakým způsobem administrovat svoji práci, aby v případě razie gestapa nedošlo zase k tak velkým nenahraditelným škodám."

Někdejší Obrana národa přežila do konce války nejen prostřednictvím několika osobností. Živé byly také některé její ideály a koncepční prvky. Ty se týkaly např. role rozhlasu.

Trojice tanků střežící od začátku povstání sídlo vojenského velitelství pražských povstalců Bartoš v Bartolomějské ulici, foto: www.ahmp.czTrojice tanků střežící od začátku povstání sídlo vojenského velitelství pražských povstalců Bartoš v Bartolomějské ulici, foto: www.ahmp.cz Takováto volání o pomoc, informace a výzvy vysílal za Pražského povstání český rozhlas. Právě jeho využití je jedním ze spojujících koncepčních prvků. Jaká měla být role tohoto média?

"Velice významná. Oni si to v vojáci uvědomili v září 1938, kdy byla vyhlášena všeobecná mobilizace a tehdy už rozhlas hrál významnou roli v československé společnosti. Čím dál více lidí ho poslouchalo, bylo čím dál více koncesionářů, čím dál tím více majitelů rozhlasových přijímačů. Popularita rozhlasu v třicátých letech strašně stoupala, měly na to vliv i takové věci, jako byl sport. Třeba v roce 1934, kdy naši fotbalisté hráli ve finále mistrovství světa apod. Rozhlas byl velice významný fenomén té doby. V roce 1938, když musela být vyhlášena všeobecná mobilizace naší armády, tak k tomu samozřejmě vláda využila i vinohradský rozhlas. A ta reakce lidí, ten patos a nadšení, to všechno, co přivedlo lidi k rychlému nástupu ke svým útvarům, o tom vojáci celou válku přemýšleli a říkali, že rozhlas je pro ně důležitý a musejí ho v rozhodnou chvíli obsadit. Proto taky v dubnu 1945 připravovali plány na obsazení rozhlasu. Vzhledem k tomu, že měli nedostatek zbraní, tak chtěli využít především vlastenecky orientované příslušníky policie. To už je ta známá historie vinohradského rozhlasu, kdy první do boje vstoupil v historické budově právě oddíl policistů z Bartolomějské ulice."

Hlasatelna městského rozhlasu během pražského povstání, foto: www.ahmp.czHlasatelna městského rozhlasu během pražského povstání, foto: www.ahmp.cz Využití rozhlasu nebylo ale jediným koncepčním prvkem, který spojoval prvotní Obranu národa s boji na konci války.

"Vedle toho rozhlasu především šlo o znovuvybudování armády. Jádrem těchto organizací byli profesionální důstojníci, kteří chtěli znova využít svých zkušeností a došlo koncem války ke změně. Na začátku války se hodně stavělo na tom, že se vytvářela tajná armáda, podzemní armáda, vytvářely se tzv. rámcové prapory, pluky, roty. Vedlo to i k takovým chybám, že se dělaly třeba seznamy. Při nedostatku zbraní, který měl odboj, tak si vojáci uvědomovali, že třeba v roce 1938 byla na hranicích významným způsobem využita policie, hasiči, četníci apod. Začali se tedy orientovat na tyto uniformované sbory složené z Čechů, které chtěli využít. Vedle toho rozhlasu a těchto organizací je ještě jedna zajímavá myšlenka, která propojovala koncepci první Obrany národa s jejími zbytky na konci války. Vojáci těžce nešli ústup z pohraničí v září 1938, proto v jejich koncepci byl rychlý návrat do pohraničí, obsazení pohraničí a obnova Československé republiky v jejích historických hranicích. Tak, jak to měli připravené a jak to realizovali v první dny, to bylo velice pozitivní. Bohužel to nevyhovovalo komunistické straně, která se chystala v nejbližším možném termínu zmocnit vlády v zemi, proto byli už kolem 25. května tito velitelé zbaveni funkce, a tak se podařilo vyvolat v pohraničí určitý chaos a anarchii, které komunistům více vyhovovala. Přinášela i časté excesy i třeba proti německému obyvatelstvu, o kterých se posledních 18 - 19 let dost často mluví. Bylo by těch problémů v pohraničí podstatně méně, kdyby ti demokraticky orientovaní důstojníci mohli svůj úkol dotáhnout až do konce."

Volby v roce 1946, ve kterých komunisté získali 40 % hlasů a poprvé v historii Československé republiky se dostali do vládyVolby v roce 1946, ve kterých komunisté získali 40 % hlasů a poprvé v historii Československé republiky se dostali do vlády Živá byla na konci války nejen část koncepce Obrany národa, ale také její ideály.

"Ty ideály byly velice jednoduché. Šlo o lidi, kteří ve značné míře byli např. bývalí legionáři. Čili lidé, kteří byli skutečně věrným kádrem Masarykovy demokratické republiky. Jejich odbojovým ideálem bylo obnovit demokratické Československo v předmnichovských hranicích jako parlamentní demokracii, v které rozhodující slovo bude mít zase civilní politik a kde armáda bude tak jako před válkou apolitická. To znamená, že nebude v rukou žádných politických stran a budou tam profesionální vojáci, kteří budou republice věrní. To se samozřejmě těžce křížilo s plány komunistů, kteří již od roku 1943, kdy začaly bojovat na východní frontě naše jednotky, prosakovali těmito jednotkami prostřednictvím tzv. osvětových důstojníků, tajných stranických organizací KSČ apod. ve snaze získat armádu na svojí stranu, ovlivnit jí a manipulovat s ní. Když se ta Gottwaldova vláda a tihle lidé začali vracet, tak najednou ideály demokratické republiky byly překážkou, kterou se rozhodli, že musejí stůj co stůj zlikvidovat. Je to jeden z negativních jevů vyústění domácího odboje. Najednou se objevují ultralevicové síly, pro které Stalin byl vzorem a které začaly odmítat původní plány odboje. Je tam ještě jedna smutná věc. Obrana národa tvrdě zaplatila za svůj odboj, stovky zatčených důstojníků a generálů byly vězněny v koncentračních táborech, kde nejeden z nich zemřel. V rámci těch stanných práv apod. bylo mnoho generálů a dalších důstojníků popraveno. Ta historie Obrany národa je velice hořká a tragická. Dochází tam ještě k jedné hořké věci. Plno čestných, slušných důstojníků, často i bývalých legionářů, kteří museli třeba pět let přetrpět v těch německých káznicích a koncentračních táborech, mělo pocit jakéhosi zmaru. Jako by ty roky ztratili, že se nemohli aktivně účastnit odboje nebo dělat v zahraničních jednotkách v pozitivním slova smyslu kariéru. Mnoho z nich se stalo obětí komunistické propagandy. Komunisti totiž i v koncentračních táborech mysleli neustále na budoucnost a na těchto důstojnících prováděli silnou ideologickou masáž. Takže najednou mnozí jejich kamarádi byli překvapeni, když se tito lidé vrátili z koncentračních táborů a oni zjistili, že jsou to skutečně bigotní komunisté, kteří se pak v roce 1948 aktivně podíleli na politizaci armády."

Poválečné osudy vojáků, kteří bojovali v armádách v cizině, jsou dost známé, byly zpracovány v literatuře i ve filmu. Jak ale dopadli příslušníci domácího odboje?

"Převážně špatně, tak jako ti zahraniční vojáci. Například u tzv. Svobodovy armády, u těch východních jednotek to, že volyňští Češi nebo Rusíni z Podkarpatské Rusi poznali třeba gulagy nebo kolektivizaci na Volyni a celý ten sovětský režim, takže byli nepohodlní. Přestože šlo o hrdiny a účastníky zahraniční armády, tak mnozí z nich byli po roce 1948 pronásledováni. Stejně tak ti, co přišli ze Západu - letci, příslušníci obrněné brigády, výsadkáři apod. Účastníci domácího odboje překáželi možná ještě více, svou "apolitičností". Docházelo k takovým věcem, že např. už 7. května 1945 v Chebu, když na Karlovarsko přišla americká armáda, tak s ní přišlo obrovské množství osvobozených politických vězňů. Bývalí důstojníci a vojáci vytvořili strážní oddíly, které se souhlasem Američanů zajišťovaly velkou oblast toho Karlovarského kraje. Často byli ti důstojníci vězněním zubožení, jejich velitel podplukovník Šebesta měl na konci války asi 47 kilo, ale oni se obětavě pustili do vojenské práce. Ale právě někteří ti jiní důstojníci, kteří už prodělali tu politickou masáž, se v tomhle neangažovali. Ti se angažovali v zakládání národních výborů na Karlovarsku. Po roce 1948 ti vojáci tělem a duší byli z armády vyházeni, často pozavíráni a odstrčeni. Naopak ti, co se od počátku politicky angažovali, tak to dotáhli až do generálských hodností. Najednou mezi těmi bývalými kamarády došlo k takovému rozdvojení. Jedni skončili jako občané druhé kategorie, jiní na změně politického profilu udělali velkou kariéru."

Ve vyprávění Jindřicha Marka často zazněly zmínky o skautech. Jaká vůbec byla role skautského hnutí v odboji?

"Obrovská. Především, když bychom vytrhli z dějin českého odboje odboj mládeže jako takový, tak v něm skauti hrají významnou, řekl bych až zásadní roli. Např. mnoho hrdinů našeho zahraničního odboje, jako byl např. Antonín Sochor a další, byli bývalí skauti, už dospělí vojáci. Ti mládenci, kterým bylo na začátku nacistické okupace třeba 15/16 let, trpěli tím, že nemají vojenský výcvik, tak dělali všechno proto, třeba i prodělávali ilegální vojenský výcvik, aby se mohli zúčastnit. Skauti hráli obrovskou roli a druhou takovou velice významnou organizací byl Sokol. Dneska se často hovoří o občanské společnosti jako o ideálu, ale myslí se tím mnohdy různé malé občanské sdružení, různé nadace, různé malé skupiny aktivních občanů. Zapomíná se, že my jsme za Rakousko-Uherska a První republiky v té občanské společnosti žili díky takovým organizacím, jako byli dobrovolní hasiči, sokolové, skauti, ochotničtí herci. Ta vysoká morálka společnosti byla dána tím, že na ni měly velký vliv ty organizace, jako třeba skaut na mladé."

Linkovací služby

Doporučujeme

Související články

Více

Z archivu rubriky

Více

Aktuální relace