Speciál Jan Nepomuk Neumann: Z Prachatic až do Filadelfie

Jan Nepomuk Neumann Jan Nepomuk Neumann se sice narodil v Prachaticích, ale jeho otec pocházel z bavorského Obernburgu. Jak vzpomíná Neumann ve svém deníku, oba rodiče byli hluboce věřící. Jan byl jejich třetí dítě a prostřední jméno dostal skutečně na památku významného českého světce Jana Nepomuckého. V mládí téměř denně pracoval jako ministrant. Po dokončení základní školy v Prachaticích odešel do Českých Budějovic na piaristické gymnázium, kde se věnoval hlavně latině a řečtině. Soukromě se ale musel doučovat i češtinu, protože doma se mluvilo spíše německy. Po maturitě byl přijatý na teologický seminář do Českých Budějovic. A to už se dostáváme do klíčové etapy Neumannova života. Někdy během studií teologie se mu totiž dostal do rukou časopis o amerických misiích. To do jisté míry rozhodlo o jeho dalším povolání. Chtěl se naučit anglicky, ale nenašel vhodného učitele, proto se vzdělával soukromě. Po ukončení studia teologie ho ale čekala další překážka: kvůli nadbytku kněží ho odmítli vysvětit. V nouzi se tedy obrátil na budějovického faráře a svého přítele. Tomu se povedlo kontaktovat biskupa Francise Kenricka z Filadelfie, který sháněl kněze pro práci s emigranty v Severní Americe. Z Prachatic tak vyjel Jan Nepomuk Neumann 8. února 1836 ve svých 25 letech.

Po vyčerpávající cestě lodí přes oceán se začátkem června 1836 vylodil Nepomuk Neumann v New Yorku. Chtěl nejprve obcházet americké diecéze a žádat o místo misionáře. Dlouho ale hledat nemusel. Brzy našel katedrálu svatého Patrika a 25. června 1836 se ve Spojených státech stal knězem. Tehdejší náboženská situace v rodící se americké společnosti ale byla velice specifická. Na konferenci u příležitosti 200 let od narození Jana Nepomuka Neumanna se tomuto tématu věnoval Martin C. Putna.

Martin C. Putna "Ten raný americký katolicismus je skutečně katolicismus velmi zvláštní, můžeme říci, že opravdu velmi americký. Nespoléhá na alianci církve a státu, jak to bylo do velké míry v Evropě nebo v Rakousku, kde pro Neumanna bylo samozřejmé, že přece stát a církev spolu spolupracují a kněz je vlastně státní zaměstnanec a tak dále. Všechno to vycházelo zdola. Chtěli-li věřící kostel, museli si ho postavit. Chtěli-li kněze, museli si ho zaplatit, z čehož potom plynuly další problémy. Byl to katolicismus kupodivu velmi podobný tomu, který se objevuje po druhém vatikánském koncilu. Začíná zdůrazňovat právě tu komunitní strukturu, spoluzodpovědnost laiků. Vedle hierarchické struktury je zároveň ta mnohost vztahů, důraz na lokální komunity. Takže tam byl jakýsi náboženský experiment, vzniklý via facti - ne, že by to někdo plánoval. Uvědomme si ještě jednu věc. Až do vzniku Spojených států nebyl žádný katolický biskup, čili to všechno si museli spravovat sami, žádnou jinou možnost zkrátka neměli. Teprve když přichází druhá vlna katolíků do Ameriky, tak se tento model mění. Ta druhá vlna už není náboženská, ta už je sociální."

Český kostel v St. Louis Poté, co se stal knězem, Jan Nepomuk Neumann pracoval na rozlehlém území v okolí města Buffalo poblíž Niagarských vodopádů. Odsloužil první mši svatou ve vesničce Williamswille v opravdu skromných podmínkách - v kostele bez střechy a oken. Tehdy se na území Spojených států nacházelo mnoho roztroušených emigrantských osad, které tvořily převážně německé rodiny, ale i francouzské, irské a české. U těch se teď na chvilku zastavíme. Proud vystěhovalců do Severní Ameriky z Čech totiž začíná už rokem 1848. První česká osada vznikla roku 1854 v St. Louis. Ve stejném roce tu vznikl dřevěný český kostelík sv. Jana Nepomuckého. Velké množství Čechů se usazovalo zvláště v Chicagu, roku 1860 tu založen spolek „Slovanská Lípa" se školou a kostelík sv. Václava. Při něm fungoval český farář Josef Molitor z Moravy. Emigrantů bylo tedy mnoho a podobně vypadala i náboženská situace - vedle sebe musela koexistovat řada náboženství. Pokračuje Martin C. Putna.

"Pro Neumanna jakožto člověka vzešlého v zásadě z toho jihočeského a rakouského biedermaieru, ve kterém katolicismus byla ta základní kategorie a potom bylo někde několik protestantů- ještě ani ne na jihu Čech. Víme, že po tolerančním patentu protestantské komunity vznikly v zásadě ve východních Čechách nebo na Moravě, něco málo ve středních Čechách, ale v jižních Čechách nic. Čili on skutečně vyrůstal v prostředí, které bylo nábožensky naprosto homogenní, takže si vůbec nekladl takovou otázku, vůbec to pro něj nebyl žádný problém. Přišel do situace otevřeného náboženského systému. To znamená systému, který je založen na tom, že je soukromou věcí každého člověka, zda vyznává nějaké náboženství a jaké, nebo nevyznává náboženství žádné. Zároveň na druhé straně Spojené státy americké jsou založeny na tom, že se společensky předpokládá, že spíše každý nějaké náboženství má."

Jan Nepomuk Neumann sloužil nejenom duchovně, ale staral se i o praktické potřeby přistěhovalců. Myslel hodně na vzdělání, zakládal a pomáhal stavět školy. Spřátelil se také s indiány, nazýval je „chudými dětmi přírody". Rok 1842 zastihuje Jana Nepomuka Neumanna v Baltimoru. Už po dvou letech ho ale zvolili představeným řeholního domu v Pittsburgu a v letech poté už vedl celou americkou misii redemptoristů. Od 50. let 19. století žil opět v Baltimoru jako představený kláštera sv. Jakuba. Kromě správy farnosti se věnoval i psaní, Staral se také o řeholnice, které sám pozval, aby vedly nově zakládané školy, sirotčince a nemocnice.

Nečekaná volba nového filadelfského biskupa přinesla Neumannovi úspěch. Navrhli totiž jeho samotného. On sám si ale úřad nepřál a ani filadelfští katolíci nebyli nadšeni: jeho osoba se jim zdála málo reprezentativní. Byl malé postavy - měřil jen 160 cm, nepotrpěl si na oblékání, navíc byl cizinec a mluvil anglicky se zvláštním přízvukem. 28. března roku 1852 se ale biskupem stal, shodou okolností v den svých 41. narozenin. V novém úřadě neúnavně objížděl všechny svěřené farnosti, zakládal nemocnice, sirotčince a školy. Nechal vybudovat osmdesát kostelů a více než stovku farních škol, považujeme ho za zakladatele amerického katolického školství. Velice usiloval i o zmírnění projevů rasismu a i dnešní zástupci americké církve potvrzují, že Nepomuk Neumann je pro ně vzorem člověka, který měl velmi blízký vztah k přistěhovalcům.

"Je naprostým a přirozeným zastáncem evropského rakouského hierarchického modelu, je tvůrcem systému farních škol, protože říká: nedůvěřujeme veřejným školám, protože kdoví, čemu by ty děti naučily. Čili budování domácího školství. Na druhou stranu on si ty Američany - nejen katolické, ale i tu obecnou Ameriku - postupně získává tím, že začíná být jistě ne hned, ale po nějaké době vnímán jako americký hrdina. Co je americký hrdina? Americký hrdina je ten aktivní, optimistický, to je, když to zjednoduším, chlap, který maká. Chlap, který nefňuká, chodí po světě, ničeho se nebojí, pracuje do úpadu a něčeho dosáhne. Naše evropské vnímání těch hrdinů, kteří jsou vlastně hrdiny tím, že ztroskotali a my je potom po několika stoletích objevíme, tomu Amerika nerozumí. Neumann se může jevit jako hrdina právě proto, že on tam budoval. Vybudoval to školství, zakládal tam kláštery, založil ve Filadelfii tu katedrálu, to znamená, že je typem toho spolubudovatele Ameriky."

Na podzim 1854 odcestoval do Říma, kde se setkal s papežem Piem IX. Poté se poprvé po 19 letech vydal do Čech. Koncem prosince navštívil sestru Janu v Praze, představenou kláštera boromejek. Do Prachatic chtěl přicestovat tajně, ale lidé se o jeho příjezdu doslechli a zdaleka ho vítalo vyzvánění zvonů, střelba a hudba. O vřelém přijetí se dokonce dodnes dochoval záznam v městské kronice. V Prachaticích pobyl jen pár dní na začátku roku 1855. Už koncem března se ale znova ujímá svých povinností ve Filadelfii.

Životní pouť Jana Nepomuka Neumanna skončila zcela náhle 5. ledna 1860 ve věku nedožitých 49 let. Šlo o srdeční zástavu. Místa spojená s Neumannem ale dodnes nacházíme všude po Spojených státech amerických.

"S Neumannem jsou spojena v zásadě tři místa, na kterých můžeme Neumannovský kult najít. Je to New York, Washington a samozřejmě samotná Filadelfie. Kdybyste byli v New Yorku, tak najdete Neumannovu pamětní desku na staré katedrále svatého Patrika, to znamená ne na té nové, obrovské a neogotické, co stojí mezi těmi obchody s luxusní kosmetikou, ale v té skutečně staré, čili velmi obyčejné, maličké a téměř nevzhledné. Tam je pamětní deska "zde byl vysvěcen Jan Nepomuk Neumann." Druhé místo je Washington, tam jsou vlastně dva takové hlavní náboženské celoamerické stánky. Jedna je takzvaná národní katedrála, která je pro všechny protestantské církve dohromady, a pak je tam zvlášť katolická, které se neříká katedrála, ale říká se jí bazilika neposkvrněného početí. To je místo, kde je jednak galerie celoamerických světců, a jednak jsou tam kaple, zasvěcené jednotlivým národům, které do Ameriky přicházely, a jejich katolickým tradicím. Tam najdeme Neumanna dokonce dvakrát. Jednou je v té celoamerické galerii, to znamená mezi těmi, kteří patří k těm celoamericky uctívaným. Potom je tam samozřejmě česká kapel, která je zasvěcená panně Marii Hostýnské, ale uprostřed té kaple se nachází poměrně obrovská, mohutná socha Jana Nepomuka Neumanna, což je dílo Jana Koblasy."

Pohřbili ho ve Filadelfii, kde získal biskupské místo a kde osm let působil. Neumann ale není pohřben v katedrále, připomíná Martin C. Putna.

"Je pohřben v kostele, který byl jeden z těchto původních kostelů. Je to kostel svatého Petra v poměrně ošklivé a poměrně chudé čtvrti, osídlené zčásti Hispánci, zčásti černochy (nebo Afroameričany). Ten kostel je také poměrně ošklivý, a když do něj dolů sestoupíte, naleznete tam obrovskou kryptu, zvící celého kostela, ve které je uprostřed Nepomuk Neumann ve skleněné rakvi zalitý do vosku - velmi tradiční způsob uctívání svatých skutečně v podobě fyzických ostatků, což je na americké poměry velmi zvláštní. Najdete k tomu v průvodcích takové varování - pozor, tam opravdu ve skleněné rakvi je skutečně ta mrtvola. Ne, není to socha, je to skutečně mrtvola. I pro ty Američany je to trochu zvláštní věc. Člověk, který je ale zvyklý na katolickou středoevropskou tradici, říká "no jasně, ostatky světce ve skleněné rakvi, jaký problém." Nás to nepřekvapí."

Na konci 19. století začíná proces, který pokračuje na podzim roku 1963 na 2. vatikánském koncilu Neumannovým blahořečením. Papež Pavel II. poté slavnostně Jana Nepomuka Neumanna svatořečí 19. ledna roku 1977. Prachatický rodák se tak stává prvním americkým světcem. Vzhledem k tehdejším politickým poměrům v Československu ale nebylo možné tuto událost příliš připomínat. Komunistický režim tehdy umožnil návštěvu Říma jen velmi omezenému počtu vybraných duchovních. Kanonizace prachatického rodáka se tak stala především exilovou záležitostí, na níž se kromě Američanů do Věčného města sjely stovky krajanů českého i německého jazyka z různých zemí. Začátkem 80. let se německy hovořící krajané rozhodli postavit kapli Janu Neumannovi na bavorské straně vrcholu hory Třístoličník na jihozápadní Šumavě, pouhých pár desítek metrů od tehdy neprostupné československé hranice.

"To, že svatý Jan založil sto škol a 80 kostelů, je něco mimořádného. Takže je v té historii počítám jako zakladatel církevního školství v Americe. Potom jsou to samozřejmě jednotlivé věci, které sám já odhaluji vlastně při četbě nebo při tom studiu, protože skutečně tady se o něm velmi málo ví. Moje znalost těch reálií a jeho života je také taková pozvolná. Žasnu čím dál tím víc, jak člověk poznává ty okolnosti," říká na adresu Jana Nepomuka Neumanna českobudějovický biskup Jiří Paďour.

A na závěr svátečního speciálního vysílání Radia Praha o životě Jana Nepomuka Neumanna přinášíme jeden citát. Kardinál Dominik Duka napsal: "Neumannovo nasazení pro ideály, které přesahují blízké horizonty, je dnes víc než aktuální. Z mnoha míst zaznívají různá prohlášení a lákavá hesla, avšak až příliš často za nimi nestojí právě ona poctivost, s níž biskup Neumann přicházel k lidem, kterým chtěl především obětavě sloužit."