Speciál Havel: puntičkářský dramatik, ale s nadhledem

23-12-2011 15:10 | Zdeňka Kuchyňová

Václav Havel dramatik je ceněným autorem, jehož hry byly uváděny na českých i zahraničních scénách. Napsal na dvě desítky divadelních her. Značnou část jeho repertoáru má na programu například legendární brněnské Divadlo Husa na provázku.

Nejznámější jsou Havlova absurdní dramata jako třeba Zahradní slavnost, Žebrácká opera, Audience nebo Largo desolato. Jako dramatik se znovu připomněl před třemi lety, kdy měla premiéru jeho nová hra Odcházení.

„Havel je nejhranější český dramatik druhé poloviny 20. století na zahraničních scénách, také nejpřekládanější. Srovnatelný je snad Pavel Kohout a v první části 20. století dejme tomu Čapek a Langer, ale jinak nemáme tolik autorů, kteří by byli hráni po celém světě. U nás si to ani tak neuvědomujeme, já jako teatrolog to jasně vidím,"

uvedl divadelní historik Vladimír Just. A která díla Václava Havla považuje za klíčová?

"Možná, že to jsou dvě parafráze na známá témata, a sice Pokoušení, což je 'faustiáda' na Goethovo téma, a potom samozřejmě Žebrácká opera, což je parafráze na Brechta. Ale i jeho poslední dílo Odcházení odkazuje k Čechovovi a ke králi Learovi, takže možná Havel začal s tím postmodernismem dávno před tím, než se tomu tak začalo říkat. Třeba takové Largo desolato nebo Audience, to jsou všechno hry, které nemohly vzniknout nikde jinde než u nás a nemohl je napsat žádný spisovatel, který neprožil to, co prožil Havel."

Havel: Pane sládku, já jsem vám opravdu velmi vděčen za vše, co jste pro mne udělal. Vážím si toho, protože sám vím nejlíp, jak je takový postoj dnes vzácný. Vytrhnul jste mi trn z paty, protože já vážně nevím, co bych si bez vaší pomoci počal. To místo ve skladu by pro mne znamenalo možná větší úlevu, než si myslíte. Jenomže já, nezlobte se… já přece nemůžu donášet sám na sebe!

Landovský: Jaký donášení? Kdo tady mluví o donášení?

Havel: Nejde o mne, mně to uškodit nemůže, ale jde přece o princip. Já se přece z principu nemůžu podílet …

Landovský: Na čem? No jen řekni! Na čem se nemůžeš podílet?

Havel: Na praxi, s kterou nesouhlasím.“

Václav Havel s Pavlem LandovskýmVáclav Havel s Pavlem Landovským Uvedl Václav Havel v jednoaktovce Audience, kterou tajně natočili s Pavlem Landovským v jednom pražském bytě rok po podpisu Charty 77. Poslední dokončená a provedená hra byla miniaktovka Pět tet, která navazovala na Audienci.

/Just/ "Viděl jsem to a je to hodně pesimistické. Odcházení je taky jeden velký škleb. Je to škleb nad světem politiky, nad světem moci. Je omyl ztotožňovat hlavní postavu přímo s Havlem. To je postava, která neumí žít mimo politiku, proto se tam snaží udržet za každou cenu, i za cenu potlačení svého svědomí. Kdežto Havel, jak známo, se velmi dobře uživil dávno před tím, než se stal politikem."

Václav Havel se mezi umělci cítil velice dobře. Například legendární brněnské divadlo Husa na provázku věnovalo jeho hrám značnou část svého repertoáru. Na Václava Havla zavzpomínal režisér a umělecký šéf Vladimír Morávek. A jak řekl, byl to autor puntičkářský na každé slovo.

"Byl naprosto totálně přísný v dodržování slovosledu, neměl rád škrty ve svých inscenacích. My jsme přišli s tím, že bychom chtěli vytvořit kompozici ze všech jeho her. To znamená, že se fragmenty z různých textů hrají. A všichni říkali: to vám nemůže dovolit, to je nemožné, to je jako přemlouvat Miloše Zemana, aby políbil Václava Klause. Ale my jsme ten scénář s Petrem Oslzlým napsali a pak jsme se s Václavem sešli. On si to přečetl a říkal: je to naprosto nehorázné, ale je to skvělé."

Bratr Václava Havla tento týden řekl, že by byl rád, kdyby na něj lidé vzpomínali nejen jako na politika, ale také jako na veselého člověka. A takovou vzpomínku má i Vladimír Morávek.

"Navždycky budu vzpomínat na to, jak jsme se viděli naposled. To bylo v létě, někdy v srpnu, doktoři říkali, že musí mít klid. A tak Dáša nakonec svolila, že se na deset minut uvidíme. Přišli jsme tam a on byl zababušený v dekách. Tak jsme tam seděli a vyprávěli, co nového v divadle a kdo ho pozdravuje. Pan prezident se rozjařil, odložil jednu deku, pak druhou. Pak chtěl, aby jeptišky, co se o něho staraly, přinesly ještě nějaký sýr a víno. Seděli jsme tam tři hodiny, hrozně krásně zapadalo slunce, on byl šťastný, pustil si Plastiky a říkal: to byl nádherný den."

Linkovací služby

Doporučujeme

Další články vydání

Václav Havel: Že bych se nudil, to říct nemohu

Marek Janáč

Více

Související články

Více

Z archivu rubriky

Více

Aktuální relace