Ptejte se právníka Vymáhání výživného mimo EU

Jak je to s vymáháním výživného u států, které nejsou členy EU?

"V zemích mimo EU se výživné vymáhá na základě tzv. New Yorské Úmluvy o vymáhání výživného v cizině. Tato dohoda byla podepsána v New Yorku v roce 1956 a vyhlášena byla ve sbírce zákonů pod č. 33/1959 Sb. Účinnosti pro ČR však tato mezinárodní smlouva nabyla již 2.listopadu 1958. Systém vymáhání výživného v cizině podle této úmluvy spočívá na systém tzv. odesílajících a přijímajících orgánů, které usnadňují vymáhání pro navrhovatele, který žije na území jedné ze smluvních stran a uplatňuje nároky vůči jiné osobě, která podléhá soudní pravomoci jiného státu. Přijímajícím i odesílajícím orgánem ve smyslu této smlouvy je v České republice Úřad pro mezinárodně právní ochranu dětí v Brně. Smluvní stranou je např. Norsko, Švédsko, Izrael, Itálie.

Pro potřebu zahraničních soudů a jiných orgánů, i v kontaktu s tzv. odesílajícími/ přijímajícími orgány nebo tzv. ústředními orgány, tj. kompetentními orgány přijímat žádosti ze zahraničí, je třeba zasílat žádosti v úředním jazyce dané země spolu s překlady do příslušného jazyka. Nestačí pouhé překlady, ale tzv. překlady úředně ověřené, které podléhají v některých zemí i tzv. legalizace, popř. superlegalizaci.

Pro všechny tyto případy společně je důležité říci, že Instrukce Ministerstva spravedlnosti ze dne 30. dubna 2004, č. j. 56/2004-MO-J, kterou se upravuje postup justičních orgánů ve styku s cizinou ve věcech občanskoprávních (§ 38) ukládá soudům prvního stupně, které vydaly rozhodnutí o výživném povinnost být bezplatně nápomoceny při opatření dokladů a v případě potřeby také jejich ověřených překladů. Z praxe je mi známo, že se mnohé soudy snaží žadatele o tuto pomoc odmítnout, ale tito by se neměli dát. Na druhé straně pořízení překladů bez soudní pomoci může být sice výrazně dražší, ale také výrazně rychlejší, nežli požadovat pomoc od soudu."