Sporný veřejný zájem

Potenciálních ostrých konfliktů v koaliční vládě, které by mohly způsobit její pád, je víc než dost. Jak uvádí Zdeněk Vališ, jeden z nich by mohl vypuknout v příštích dnech.

Už v březnu prosadili sociálnědemokratičtí ministři ve vládě návrh na vyvlastňování pozemků soukromých majitelů při budování tzv. strategických průmyslových zón. K takovému rozhodnutí by došlo v případě, kdy by si vlastník nemovitosti takříkajíc postavil hlavu, a odmítl svůj majetek prodat. Vláda, respektive její socialistická část, se očividně chce vyhnout opakování známého případu půvabné kadeřnice Markéty Regecové z Hranic na Moravě, která dlouho odmítala prodat pozemek pro výstavbu továrny Philips. Svolila až ve chvíli, kdy jí budoucí investor nabídl částku čtyřikrát převyšující původní nabídku. Tehdejší premiér Miloš Zeman se pak nechal slyšet, že si do budoucna přeje více Philipsu a méně Regecových. Nyní by tedy toto přání mělo dostat přímo podobu zákona. Předtím ale musí příslušnou předlohu projednat vláda, a k tomu by mělo dojít v příštích dnech. Pokud samozřejmě mezitím socialisté potichu od své březnové představy neustoupili. Nutno ovšem dodat, že vyvlastňování není v českém zákonodárství novinka. K tomuto zásahu státu do majetkových práv občana je možné se uchýlit na základě zvláštního zákona a za náhradu v případě veřejného zájmu. Tak tomu je i v zemích Evropské unie. Všude je to ale považováno za velmi problematickou záležitost.

Samotné slovo vyvlastňování přirozeně vyvolává dosti nehezké asociace. Místo něj se proto používají různé decentní formulace. V Česku jde ale i jiný problém. Socialisté se snaží rozšířit definici veřejně prospěšné stavby způsobem, který v právním státě nikdo nemůže obhájit. Je zřejmé, že vláda se na jedné straně snaží vyjít vstříc zahraničním investorům a na straně druhé si od strategických průmyslových zón slibuje vytváření nových pracovních míst. Každý nezaměstnaný, který žije téměř bez reálné možnosti získat práci v regionu, určitě nad vládním nápadem zajásá. Majitele malého pozemku, který výstavbu závodu pro tři či pět tisíc zaměstnanců blokuje, čekají naopak v lepším případě nadávky, v horším i fyzická inzultace. Jenže ať se to někomu líbí nebo ne, průmyslové zóny představují komerční využití pozemků, a proto stát nemá právo k tomuto účelu vyvlastňovat soukromý majetek.

Snaha vystlat zahraničním soukromým firmám cestu k podnikání růžovými kvítky nesmí znamenat průlom do vlastnických práv jiného soukromého subjektu. Jinými slovy, nelze znovu povýšit zájem státu nad svobodné rozhodování o soukromém majetku. Nemluvě už o tom, že mnozí domácí podnikatelé často velmi trpce poukazují na už beztak vydatnou přízeň státu, které se těší zahraniční investoři, a o které si místní mohou nechat jenom zdát. Sarkastický glosátor ovšem může poukázat i na velký pokrok, ke kterému došlo. Komunisté vyvlastňovali majetky kapitalistů jménem lidu, zatímco sociální demokraté uvažují o vyvlastnění majetku lidu jménem mamutích kapitalistických koncernů. Nebudou to ale mít ve sněmovně vůbec jednoduché. Proti vládnímu záměru se zcela jasně postaví nejen občanští demokraté, ale i koaliční lidovci a unionisté. Sociální demokraté by tedy museli hledat pomoc u komunistů. Je nabíledni, že takový postup by opět rozvířil úvahy o smysluplnosti současné vládní koalice.