Referendum jako hazard

Všichni pozorovatelé se v podstatě shodují v názoru, že uspořádáním vnitrostranického referenda o nejvhodnějším kandidátovi na prezidenta republiky se vedení sociální demokracie chytlo do vlastní pasti. Jak uvádí Zdeněk Vališ, nejlépe má v této chvíli našlápnuto na Hrad expremiér Zeman.

Na počátku byl ušlechtilý úmysl opřít se při výběru prezidentského kandidáta o mínění širokého okruhu lidí. Vždyť sociální demokracie má podporu přímé demokracie zakódovánu v genech. Potíž je v tom, že účelovost tohoto úmyslu tloukla do očí: referendum mělo zablokovat cestu expremiéra Miloše Zemana na Hrad. Ne že by si současní představitelé strany rudé růže neuvědomovali, že bez Zemana by dnes asi nebyli tím čím jsou, že to byl právě on, kdo dostal stranu během pěti let z politické periférie na výsluní. Jenže dnes je dnes a včerejšek jsou trosky, jak se zpívá v jedné písničce Voskovce a Wericha.

Nová politická garnitura sociální demokracie se potřebuje zabydlet, upevnit své pozice, a v tomto ohledu by jí čerstvý a zcela dobrovolný důchodce Zeman mohl až moc překážet. Jen ať proto raději zůstane na své chalupě na Vysočině, odpočívá po záslužné a vysilující práci a do pražské politiky ať už nestrká nos. Až do pátečního vyhlášení výsledků vnitrostranického referenda se zdálo, že na některé znepokojivé signály vše stále běží podle plánu.

Za jasného prezidentského favorita sociálních demokratů, respektive většiny představitelů tzv. nového nezemanovského politického stylu, mohl být považován ombudsman Otakar Motejl. Ve prospěch Motejla se ale podle průzkumů jasně vyslovuje rovněž nestranická veřejnost. Takový sociálnědemokratický prezidentský kandidát by se tedy těšil široké společenské podpoře. Všechno ale dopadlo úplně jinak. Nejenže v referendu drtivě zvítězil expremiér Miloš Zeman, ale jasného favorita přeskočil i outsider Jaroslav Bureš. Je zřejmé, že výsledek referenda nejvyšší stranické představitele dost šokoval a že nyní probíhají horečná jednání o tom, jak ze vzniklé situace vybruslit s co nejmenšími ztrátami. Každopádně, kdyby Špidla a spol. nehazardovali s referendem, mohli postavit svého favorizovaného kandidáta Motejla rovnou do prvního kola prezidentských voleb. A nástupce Václava Havla by byl jasný. Motejl je totiž přijatelný i pro obě další strany vládní koalice a také v opozici by se pro něj zřejmě našlo dost hlasů.

Referendem se ale Špidla a spol.dostali do prekérní situace. Až se tuto sobotu sejde ústřední výbor sociální demokracie, bude muset řešit zapeklitý problém: koho vlastně strana postaví jako kandidáta do prvního kola. Zeman přece vždy prohlašoval, že pokud by se ucházel o prezidentské křeslo, tak až od druhého kola. A na tomto úmyslu nehodlá nic měnit. Co s tím? Poslat do prvního kola outsidera Bureše a celou stranu pěkně zesměšnit? Vždyť by pro něj nehlasovala ani většina sociálnědemokratických poslanců. Nebo by mohl ústřední výbor ignorovat výsledky referenda o nominovat do prvního kola Otakara Motejla. Také v tomto případě by ale sociální demokraté ztratili glanc. Kdekdo by jim mohl napříště předhazovat nevěrohodnost, protože zpětně měnili pravidla hry.

Zdá se, že v tuto chvíli hraje úsměv na tváři jen Miloši Zemanovi a jeho přívržencům. Vědí své o vysoce pravděpodobném rozložení sil v rozhodujícím kole prezidentských voleb. Možná se ale začínají tetelit v nadějném očekávání jinde i jiní. Vždyť příchod expremiéra na Hrad by určitě znamenal rozpad současné vládní koalice. A tu nemá v lásce ani Miloš Zeman a jeho ctitelé, ani Václav Klaus a celá ODS. Oba tábory zato s jistou nostalgií bezesporu rády zavzpomínají na vcelku idylické časy někdejší opoziční smlouvy.