Profesionalizace armády přináší i slzy
Mladí muži, kteří letos dovrší patnáct let, už nebudou vědět, co je to povolávací rozkaz do základní vojenské služby. Ale i v následujících třech letech bude na vojnu odcházet stále menší počet mladíků. V roce 2006 má už být česká armáda plně profesionální. Jak ale uvádí Zdeněk Vališ, zatímco u jedněch vyvolává reforma jásot, druzí zatínají vztekle pěsti.
Čechy, Moravu a Slezsko čeká vojenské stěhování, jaké dosud nepoznaly. Jen letos zanikne skoro 40 posádek. Celkem odejdou vojáci asi ze stovky měst a obcí. V roce 2006 pak bude mít armáda pouhých 30 základen. Mají být vesměs větší a univerzálnější a díky tomu i soběstačnější než ty stávající. Zrodí se i obdoba amerického Pentagonu, nový komplex pro celé vedení resortu - tedy ministerstva obrany a generálního štábu. Vojáci tak vyklidí řadu lukrativních velkých budov v Praze, například hned vedle Pražského hradu, kde dnes sídlí ministerstvo.
Profesionalizace armády spojená s likvidací nadbytečných vojenských posádek však v mnoha místech republiky vyvolává zděšení a starostové vládu proklínají. Pro menší města a obce může odchod vojáků znamenat přímo pohromu. Armáda byla vždy dobrým zdrojem příjmů pro místní firmy a živnostníky a sama zaměstnávala řadu místních lidí. Lapidárně to vyjádřil v tisku starosta jedné dvoutisícové západočeské obce. Až vojáci zmizí, poteče prý v obci jen ta močůvka. Ministerstvo obrany si samozřejmě uvědomovalo nastávající potíže a problémy, a proto dlouho přísně tajilo seznam posádek určených k zániku. Embargo uvolnilo až poté, co vláda profesionalizaci armády odhlasovala.
Ministr obrany Jaroslav Tvrdík loni v listopadu svolal do Prahy desítky starostů měst a obcí, aby drtivé většině z nich oznámil nepříjemnou zprávu. Později ministr, známý svou tvrdostí nejen s ohledem na příjmení, prohlásil, že to pro něj byl jeden z nejtěžších okamžiků v životě. Bylo mu prý líto starostů, z nichž mnozí měli v očích slzy, ale nic jiného se dělat nedá. Tvrdík také hned zdůraznil, že své rozhodnutí nezmění ani v jednom případě, i kdyby na něj byl vykonáván politický tlak. To jsou poněkud velikášská slova. O celé záležitosti se určitě bude jednat ještě v Parlamentu a zákonodárci mohou odhlasovat nějakou výjimku či výjimky a donutit tak ministra k povolnosti. S chladnými kalkuly vojenské a ekonomické efektivity se třeba střetnou obtížněji uchopitelné emotivní momenty nebo prostě lobbystické zájmy.
Vždyť armáda chce opustit mnohdy tradiční vojenské posádky, například České Budějovice, Pardubice, Kroměříž, Terezín a další. V některých pobývá vojsko už od dob Marie Terezie. A co takové Janovice nad Úhlavou. Ty prý patří k městu od nepaměti, stejně jako hospoda Kulatá bába, známá z Černých baronů. Pozoruhodné je samozřejmě ještě něco jiného. Krátce po pádu komunistického režimu lidé armádu v řadě míst doslova vyháněli. Dnes kvůli jejímu odchodu naopak brečí. Začátkem devadesátých let vyštvali vojáky za nadšeného potlesku občanů radní jihočeských lázní Bechyně. Od té doby město téměř živoří. Zkrachovali desítky podnikatelů, hrozně zchátraly služby. Nyní v Bechyni všichni jásají, protože byla vybrána jako sídlo jedné budoucí vojenské základny. Radnice se okamžitě nechala slyšet, že je připravena investovat do výstavby bytů pro vojáky a jejich rodiny, město chce zaměstnat manželky vojáků a pro děti připraví mateřské školky. Těm ostatním méně šťastným městům a obcím nabízí armáda alespoň malou kompenzaci. Přenechá jim zdarma opuštěné vojenské objekty, aby je mohly třeba pronajmout k podnikání. Otázkou je, zda v některých případech nepůjde spíše o danajský dar.
