Chceme panovníka, nikoliv prezidenta, pod tímto heslem se v pondělí vydali na průvod Prahou čeští monarchisté. Jak ale soudí Zdeněk Vališ, tato vcelku přitažlivá myšlenka už nemá v Česku naději na úspěch.
Takový král je přímo ideálním státním symbolem. Pohřeb britské královny matky je doposud v živé paměti, a není tedy třeba plýtvat slovy na téma "požehnání monarchie". Už ale slyšíme námitku, že Češi jsou národ s veskrze demokratickým cítěním, a tudíž po králi netouží. S takovým tvrzením se ovšem dá lehce polemizovat. Ve skutečnosti jsou Češi demokraté i monarchisté. Už Přemysl Oráč byl povolán od volů na trůn pod zcela demokratickým nátlakem na kněžnu Libuši. Na druhé straně, když zrovna neměli Češi po ruce příslušníka nějaké dynastie, vystačil jim v pozici monarchy docela dobře i demokratický politik, ať už to byl T.G.Masaryk nebo po pádu komunismu Václav Havel. A oběma politikům tato role očividně nedělala velké potíže. Ostatně sám Masaryk ve svých válečných memorandech určených spojeneckým vládám tvrdí, že nový stát by mohl být toliko královstvím, nikoli republikou, že je to přání rozhodné většiny národa, a že představa českého státu jako republiky je zastávána jen několika radikálními politiky. Možná inspirován Shakespearem navrhoval Masaryk jako kandidáta prince dánského.
Aktivity za znovuzavedení monarchie, Foto: ČTK
Republikánská forma nezávislého Československa také byla poprvé postulována až v tzv. Washingtonské deklaraci z října 1918. Je zřejmé, že čeští politici se zřekli českého království, které trvalo sedm století, z obyčejného oportunismu. Bylo to politické rozhodnutí, které pouze kopírovalo vývoj událostí v posledních měsících první světové války. Jak silně byla idea historického státního práva v českých zemích zažitá ukázaly třeba oslavy svatováclavského milénia v roce 1929, kdy byly poprvé veřejně vystaveny korunovační klenoty českých králů.
Mimochodem, ideu starého českého státu si tehdy připomínali i tuzemští Němci. Také oni vzhlíželi k insigniím české státní svrchovanosti se stejnou pietou jako Češi. Také oni přece byli přirozenou součástí českého království. Netřeba ani v této souvislosti rozvádět, jaké ožehavé problémy by dnes mohla mnohem snáze řešit česká monarchie. Jeden problém by ale vyřešila docela určitě. Komentátor deníku Právo nedávno s jistou ironií připomněl, že Česká republika má dnes tři státní svátky státnosti: osmadvacátý říjen, osmadvacáté září a první leden. Takové množství státnosti je prý podezřelé, jako bychom o ní pochybovali, když si ji tak často musíme připomínat. To je docela hezký postřeh, který se dá přirozeně rozšířit: monarchie by problémy se státností neměla.
Aktivity za znovuzavedení monarchie, Foto: ČTK
S takovým rozšířením by ovšem komentátor Práva asi těžko souhlasil. Bezpochyby by protestovali i odborníci na ústavní právo, někteří historici a celá levice. Všichni ale mohou být klidní. Monarchistická idea zřejmě zůstane v Česku už navždy jen krásným sněním. Důvodů je víc. Jeden však je vysoce aktuální. Dnes sledujeme trapné divadlo s výběrem kandidátů na prezidenta republiky. Dokážete si tedy představit, jak by to asi dopadlo, kdybychom se rozhodli vybrat si krále a začali pěkně po česku lustrovat a kádrovat jednotlivé evropské panovnické rody? Hrůza jen pomyslet na tu mezinárodní ostudu.
