Nad úředníky se stahují mraky

soud2.jpg

Od začátku letošního roku mají čeští občané i firmy šanci, že by mohli konečně zvítězit nad úředníky všeho druhu. V Brně začal pracovat Nejvyšší správní soud, který bude hlavou nové správněsoudní soustavy. Česká společnost tak učinila další krok k modernímu demokratickému právnímu státu. Jak ale uvádí Zdeněk Vališ, také tento krok má pár pih na kráse.

Smysl nového soudního řádu správního je jasný. Je jím především maximalizace ochrany občanů i firem před arogantním nebo dokonce nezákonným postupem veřejné správy, ať už jde o policii, finanční, celní či například stavební úřady. Nová soustava přináší hned tři zásadní novinky. Na rozdíl od současnosti, kdy soud rozhodl jednou a bez odvolání, se nyní každý může odvolat k nové instanci. Zároveň se dočká i toho, že soudci prošetří samu spornou událost, nejen pouze - jako dosud - správnost či nesprávnost postupu například policie.

Vzniká rovněž zcela nové právo - stěžovat si na nečinnost úřadu. To uvítají všichni, kdo čekají měsíce na vyřízení nějakého povolení. Je to dobrá zpráva pro občana řešícího složitý a namáhavý spor se stavebním úřadem, stejně jako pro drobného podnikatele, který čelí šikanování ze strany živnostenského úřadu. Soud nyní může úřadům nařídit ukončení průtahů, popřípadě sám vydat příslušné rozhodnutí.

Vznikem nové instituce ubude práce členům Ústavního soudu, který dosud Nejvyšší správní soud v některých případech suploval. Mnozí odborníci také soudí, že příjemným důsledkem pouhé existence správního soudu bude lepší práce úředníků. Když prý nad úřadem visí hrozba nějaké žaloby, kultivuje to jeho práci. V neposlední řadě si odborníci od nového soudněsprávního systému slibují pokles míry korupce. Úředníka prý už nebude nutné popohánět k činnosti či k dodržování zákonného postupu poskytováním úplatků.

Zní to samozřejmě všechno až moc krásně. Držme se proto raději při zemi. Leccos nabádá ke střízlivosti. V Česku se už stalo téměř pravidlem, že každou novinku doprovázejí různá provizória. Jinými slovy, nejsou pro ni vytvořeny dobré podmínky. Výjimkou není ani vznik Nejvyššího správního soudu. Zatím se neví, kde bude v Brně stabilně sídlit. Závažnější komplikací než nedostatek prostoru jsou však stohy nevyřešených případů ze dvou vrchních soudů, které na správní soud automaticky přecházejí. Ty mohou hned na počátku ztížit práci soudu natolik, že už nezbude čas na nové případy.

Varováním by mohl být příklad obchodních soudů. Ty v době svého vzniku přebraly tisíce nedodělků, pak je tlačily před sebou celé roky a nezbavily se jich až do doby, kdy byl v rámci reformy justice zase zrušeny. O komplikaci českého správního soudnictví se ale postarali rovněž zákonodárci. A je s podivem, že se o ní téměř nemluví. Nejvyšší správní soud totiž nebude moci přezkoumávat a vést řízení o zrušení různých právních předpisů, jako jsou například vyhlášky ministerstev, nařízení vlády nebo krajů, pro jejich rozpor se zákonem. Přitom právě takové podzákonné právní úpravy dokáží často pěkně komplikovat život občanů a v rukou úředníků představují mocnou zbraň.

Lze namítnout, že touto problematikou se může zabývat Ústavní soud. To je sice pravda, nicméně svou povahou je přezkoumání podzákonných právních norem bezpochyby mnohem blíž správnímu než ústavnímu soudnictví. Je to navíc efektivnější. Třeba v Německu správní soudnictví takovou možnost má. Zákonodárci tak zbytečně ubrali české soudněsprávní soustavě na komplexnosti.