Kolik stojí soudcovská nezávislost?

foto: Evropská komise

Stát se snaží šetřit, kde se jen dá. Každou chvíli se však objeví nějaké neplánované výdaje. Nyní třeba hrozí, že státní pokladna bude muset najít asi pět miliard korun pro české soudce. Jak uvádí Zdeněk Vališ, jedná se o dosti kuriózní případ.

foto: Evropská komise
Několik soudců Nejvyššího soudu našlo skulinku v zákoně o státní službě. Když si to produmali, dospěli k závěru, že by se jejich platy měly vypočítávat jinak a že vlastně přicházejí měsíčně o pár desítek tisíc korun. Stejná újma ovšem postihuje i všechny kolegy v zemi. Soudci se tedy obrátili na svého zaměstnavatele Nejvyšší soud. Tam byli odmítnuti. Následovala žaloba a té Městský soud v Brně vyhověl. Zaměstnavatel se odvolal a spor je teď u krajského soudu.

Nakonec však může případ skončit u samotných soudců Nejvyššího soudu. Ti pak budou zároveň žalobci, žalovanými i těmi, kdo rozhodují. Nemluvě už o tom, že ve zvláštním postavení jsou i nižší soudní instance. Také tam přece soudci v celém případu rozhodují rovněž o výši svého platu. Pokud soudci se svou žalobou uspějí, bude jim muset stát za uplynulý rok vyplatit čtyři a půl miliardy korun, a to ve chvíli, kdy v rámci reformních škrtů hodlá ministerstvo financí uvolnit na zvýšení platů všem státním zaměstnancům v zemi pouze pět miliard. Přitom před několika týdny dal soudcům za pravdu Ústavní soud a přiznal jim zpětně právo na třináctý a čtrnáctý plat. To je další neplánovaná půl miliarda, o kterou bude chudší státní kasa.

Nelze se ani divit učitelům, zdravotníkům, pracovníkům knihoven, muzeí, státní památkové péče atd., když na pondělní odborářské demonstraci před sídlem vlády projevovali nad počínáním svých privilegovaných kolegů ze státní správy silnou nelibost. Mnozí soudci ale nevidí na svých platových požadavcích vůbec nic špatného. Naopak, vždy mají po ruce tvrdý argument - jde o jejich nezávislost. Zkrátka, i když stát na to nemá, musí solit. Jinak by šlo o útok na nezávislost soudců. Pravda, přiznání Ústavního soudu, že nezávislost a nepodplatitelnost českých soudců stojí a padá s třináctým a čtrnáctým platem, asi leckoho zarmoutí. Jenže, co naplat? Soudce nezávislý být musí, o tom se nedá diskutovat.

Ví to i ministr spravedlnosti Pavel Rychetský, který možná v nejbližší době oblékne talár soudce Ústavního soudu. Rychetský označuje za špatné, že "český soudce má do smrti absolutní jistotu vysokého a pravidelného zvyšování platu, ať dělá, nebo nedělá". Ale nic prý s tím nelze dělat. Snad jen alespoň kariérním postupem, když už ne platem, oceňovat ty, kteří svou práci dělají kvalitně. Každopádně, míč je nyní na straně zákonodárců. Ostatně sám prezident soudcovské unie Jaromír Jirsa říká v souvislosti s probíhajícím sporem soudců Nejvyššího soudu, že celou patálii zavinil špatný zákon. Zákonodárci podle Jirsy "vyrobili legislativní zmetek a našlo se několik lidí, kterým vadí, že se jim kálí na hlavu". Z tohoto pohledu by si samozřejmě soudci Nejvyššího soudu nejspíše zasloužili uznalý potlesk. Pokud by ovšem zároveň dodali, že jejich žaloba byla vlastně jen taková recese, která měla upozornit zákonodárce, aby příště přistupovali k tvorbě zákonů odpovědněji.