Jaké je jméno domova mého?

Český znak z doby Přemyslovců

Před několika dny jsme si připomněli desáté výročí vzniku České republiky. Jak ale uvádí Zdeněk Vališ, zarážející je, že ani po deseti letech není dosud ustálen jednoslovný název státu.

Český znak z doby Přemyslovců
Naprosté většině lidí je jasné, že oficiální politické pojmenování státu nutně potřebuje komplementární výraz, všude tam, kde jde o stručnost, o pragmatickou funkčnost jazyka. Hraje v hokeji Česká republika se Švédskem? Jistě, jenže pokud používáme oficiální název jednoho státu, měli bychom ho používat i v případě druhých. Představte si tedy, že sportovní reportér bude hovořit o tom, že Česká republika v zápase se Švédským královstvím sice zvítězila, ale bude záležet na tom, jak Ruská federace uspěje ve večerním utkání s Finskou republikou, přičemž ještě teoreticky může pořadí ovlivnit Spolková republika Německo, když porazí Kanadskou federaci. Asi by vás po pár minutách u televizní obrazovky museli omývat. A to už nemluvíme o fotbalu, který se hraje i v mnoha zemích s velice exotickými oficiálními názvy.

Oblast sportu je samozřejmě jen jednou z mnohých, ve kterých je používání jednoslovného názvu země z praktických důvodů potřebné. Stát, který vedle oficiálního politického pojmenování nemá k dispozici název pro běžné používání se v mezinárodním kontextu jeví jako cosi výlučně oficiálního, postrádajícího obecně uznávanou identitu. Jak by se vám ale na druhé straně líbil třeba název Českomoravskoslezsko, nebo Čechrava vzniklé krácením Čechy a Morava, nebo dokonce Morče, tedy Morava a Čechy? Ano, i taková slova zaznívala v uplynulých letech v některých diskusních příspěvcích. Název Čechie zní sice libozvučně, ale co naplat, toto slovo je už tradičně příliš spjato s pojmenováním sportovních klubů jako Čechie Karlín nebo Čechie Nusle.

Státní vlajka ČR
Rovnou můžeme zavrhnout Čechy, protože toto pojmenování, dosud bohužel u některých lidí časté, je projevem hrubé netaktnosti vůči obyvatelům Moravy a Slezska. Nedávno se dokonce v jedněch novinách objevila i taková zvrhlost, že Brno je druhým největším městem v Čechách. Už od začátku emotivního sporu je přitom zřejmé, že jediným aspirantem na jednoslovný název státu je Česko. Každý odborník na češtinu dokáže, že v případě někdejšího Československa jde o složeninu slučovací, vzniklou spojením dvou podstatných jmen Česko a Slovensko. Neobstojí tedy argument, že slovo Česko je useknuté, nevydělitelné.

Zcela chybné je pak srovnání například s názvem Českokrumlovsko. V tomto případě jsou spojeny komponenty nestejné povahy, totiž přídavné jméno český a podstatné jméno Krumlovsko. Za druhé, název Česko není na rozdíl od Československa vůbec žádným novodobým výmyslem a není to ani výtvor jazykově nezdělaných barbarů. Česko je písemně doloženo od roku 1777, je kodifikováno a zařazeno v akademickém slovníku spisovné češtiny. Za třetí, neobstojí častá výtka, že Česko připomíná mnoha starším lidem hanlivé Tschechei z doby nacistické okupace. Němci či Rakušané používají zcela běžně pro název Česko docela líbezné slovo Tschechien, Francouzi Tchéquie, Angličané Czechia, Španělé Chequía, Rusové Čechija atd.

Zkrátka, geografický název České republiky Česko je spisovný, významově přesný a přiměřený, plně funkční a kodifikovaný ve všech světových jazycích. Řadí se tak k názvům ostatních států světa. Stále to, pravda, nevědí třeba činovníci v českém sportu nebo někteří výrobci. Název státu na jejich vývozních artiklech budí dojem, jako by byl nejhrubším způsobem privatizován a vydán na pospas diletantství a libovůli firem.

Slovo Česko ale odmítá používat i prezident Václav Havel. V této souvislosti se nabízí paralela s jiným intelektuálem-spisovatelem. Začátkem 20.let napsal spisovatel Karel Čapek stať nazvanou O tom jméně. Nešetří v ní ostře kritickými slovy na adresu názvu nového státu Československa: "Libozvučné to není, pro cizince má to zvuk dokonce trochu šprýmový, je to slovní slepenec docela jako Rakousko-Uhersko, je to jméno dvou národů a nikoli jednoho státu". Jméno Československo nereprezentuje podle Čapka ani historii, neboť je novopečené". O deset let později už ale slavný spisovatel na svých výhradách netrval. Naopak Československo mu docela přirostlo k srdci. To Havel zůstává důsledný.