Poznámka Furiantství není na místě

Původně měla být reforma veřejných financí schválena ve vládě už koncem loňského roku. Nestalo se tak. Pak nastoupilo dlouhé období nejistoty v souvislosti s volbou prezidenta a sjezdem sociální demokracie. Reforma šla samozřejmě stranou. A když mnozí pozorovatelé rezignovaně konstatovali, že současný kabinet už stejně nic nevyplodí, ledy se najednou hnuly. Do roku 2006 by mělo Česko ušetřit minimálně 200 miliard korun, aby se deficit veřejných financí dostal pod čtyři procenta hrubého domácího produktu. Pravda, vláda zatím oficiálně nic nechválila, ale to, na čem se dohodl její expertní tým, vypadá docela slibně. Tak razantní zásahy do veřejných financí nemají v novodobé historii země obdoby.

Na rozdíl od roku 1997, kdy pravicový Klausův kabinet v rámci tzv. úsporných balíčků řešil krátkodobé problémy státního rozpočtu a seškrtal výdaje o 40 miliard, současný koaliční kabinet hodlá reformovat celé finance systémově včetně penzijního systému, a to v dlouhodobém horizontu. Mnozí odborníci samozřejmě upozorňují, že dosud navrhovaná opatření, ať už jde o příjmovou či výdajovou stránku rozpočtu, k dosažení plného reformního efektu stačit nebudou. Upozorňují i na některé diskutabilní a kontroverzní prvky ve vládních návrzích. Přesto se vesměs shodují v názoru, že kabinet by měl tentokrát získat širokou podporu pro své úsilí. Proto také zaznívá z různých stran údiv nad postoji opozičních občanských demokratů, kteří jako by se chystali všechny vládní návrhy ve sněmovně torpédovat. Jen tak z jakéhosi abstraktního princip.

K opozici přirozeně patří tvrdá kritika vládních kroků. Negace všeho, co z kabinetu přichází, ale musí být také jasně účelová. Je nutné neustále dokazovat, jak by se vše dalo dělat jinak a lépe, a připravovat tak úrodnou půdu pro nové volby. Potíž je v tom, že o předčasné volby dnes občanští demokraté očividně nestojí, i když by je pravděpodobně vyhráli. Jednak není ústavně tak snadné tyto volby vyvolat. Jednak - a to je nejpodstatnější - je pro občanské demokraty mnohem výhodnější, aby celou bolestivou reformní operaci provedl někdo jiný. Až se pak dostanou k moci, mohou už jen pokračovat v méně bolestném dolaďování reformy, popřípadě dokonce už sklízet její první pozitivní plody. Házet nyní klacky pod nohy vládním snahám o reformu jenom tak samoúčelně, jaksi ze škodolibosti, tedy nedává smysl. Je to kontraproduktivní činnost. Dnes se hraje také o čas a lepší je něco než nic. Občanští demokraté mohou přece nadále tvrdit, že kdyby byli u moci, navrhli by efektivnější postup.