Poznámka Chystají komunisté velký úklid?

Jiří Dolejš Damoklův meč se vznáší nad místopředsedy strany Miloslavem Ransdorfem a Jiřím Dolejšem, stejně jako nad některými poslanci kvůli jejich vstřícnému postoji k Evropské unii. Zejména straničtí intelektuálové Ransdorf a Dolejš jsou ale trnem v oku tvrdému komunistickému jádru už delší dobu a nesou stigma škůdců a pro některé i zrádců. Vždyť takový Ransdorf odmítá nejen stalinismus, ale tepe i Husákův režim za "neobyzantskou statiku" a pochvaluje si zrušení vedoucí úlohy KSČ. Příští týden by měl ústřední výbor případy "disidentů" projednat a vynést ortel.

Miloslav Ransdorf Tvrdé jádro přitom musí jednat rychle a rozhodně dřív, než se "nákaza" rozšíří. Vážné varování totiž zaznělo o uplynulém víkendu, když téměř 40 procent členů a příznivců strany projevilo jiný názor než ten oficiální a hlasovalo pro vstup do Evropské unie. To by dříve nebylo přece možné ani náhodou, aby tolik lidí pozapomnělo na pevnou komunistickou kázeň a narušovalo stranický monolit. Šéf komunistické strany Miroslav Grebeníček na shromáždění v Prostějově označil "disidenty" za pragmatiky, kteří jdou na ruku sociální demokracii, a dokonce je obvinil, že chtějí stranu rozložit. V hledání vnitřního nepřítele mají komunisté bohaté zkušenosti, a nejen z minulosti. Zatím všichni, kdo se pokusili po pádu bývalého režimu o hlubší reformu strany, například filmový režisér Jiří Svoboda, byli rovněž vykopnuti jako renegáti.

Miroslav Grebeníček Jistý rozdíl oproti minulým letům tu ovšem je. Grebeníčkovci budou mít tentokrát po ruce pádný argument: dosavadní linie strany se plně osvědčila a není tudíž sebemenší důvod na ní cokoliv měnit. Komunistům se skutečně podařilo přežít téměř bez úhony nevlídná devadesátá léta, kdy se ocitli takříkajíc v ghettu. Dnes už naproti tomu s nimi komunikuje a kooperuje kdekdo. A nejen pouze na komunální úrovni. Sociální demokraté, lidovci a unionisté vtáhli komunisty do řízení sněmovny a nechávají jim drobky ze státní správy Po letošní volbě prezidenta získali komunisté potvrzení způsobilosti i od občanských demokratů. To ovšem vůbec neznamená, že by s nimi ODS počítala jako s potenciálním partnerem. A neměla by nikoho mást ani skutečnost, že obě opoziční strany často útočí na vládu ve stejné věci. Většinou se tak totiž děje z opačných pozic. Tam, kde ODS větří socialismus, tam vidí komunisté naopak nelítostný kapitalismus. Šanci usednout přímo do vlády mají komunisté i nadále pouze se sociálními demokraty, a to ještě jen teoretickou.

Současný šéf sociálních demokratů Vladimír Špidla by jim tuto možnost nikdy nedal. Takovým pragmatikem Špidla určitě není. Jenže to komunistům dnes očividně vůbec nevadí. Jsou trpěliví. Staří stalinisté a normalizátoři postupně mizí z tohoto světa přirozenou cestou. Nebudou už na očích. Stejným způsobem ale mizí také ti, kdo komunistům neustále připomínají jejich minulost a zločiny. A nově vyrůstající generace se už příliš netrápí starými křivdami a pachutí minulosti. Uchovají-li se tedy komunisté jako zavedená silná parlamentní strana, mohou asi brzy očekávat příchod nových členů a sympatizantů. Už by jen nepaběrkovali mezi různými nespokojenci a extrémisty, jako dosud. Velkou příležitost samozřejmě vidí komunisté v tom, že připravovaná reforma veřejných financí vypálí sociální demokracii na dlouhou dobu cejch téměř asociální strany, na kterou se navíc svalí všechny možné nepříjemnosti spojené se vstupem do Evropské unie. Proto je ovšem nutné si zachovat od sociálních demokratů zcela zřetelný distanc a jakékoli koketování se sociáldemokratismem ve straně rázně potlačit. "Disidenti" Ransdorf a Dolejš - mimochodem někdejší pracovníci Prognostického ústavu, stejně jako třeba Václav Klaus - zřejmě chtěli svou, parafrázovaně řečeno, stranu nicotného pokroku v mezích zákona přiblížit k moderní evropské levici. Místo toho asi budou na stranickém koncilu vyzváni, aby provedli soudružskou sebekritiku, jinak ve vedení strany skončí.