Armádní nadstandard
Deset let po rozdělení československé federace dochází ke stále užší spolupráci armád obou zemí, a to nejen bilaterálně, ale už i na úrovni Severoatlantické aliance. Jak ale uvádí Zdeněk Vališ, v tomto ohledu panují jisté obavy.
Ve vojenském prostoru Libavá na Moravě proběhlo letos už třetí mohutné cvičení elitních jednotek obou států, které nese srovnání jen s těmi největšími cvičeními v rámci celého NATO. V Kosovu působí od března společný česko-slovenský prapor a náčelník generálního štábu české armády Jiří Šedivý zaskočil nedávno Slováky další nabídkou - chtěl aby se podíleli na vyslání českých vojáků a zdravotníků do oblasti Blízkého východu a do Afganistanu.
K dalšímu průlomu došlo před měsícem. Ve slovenských Topoĺčanech byl jmenován první velitel společné česko-slovensko-polské brigády, která by s dvěma a půl tisíci muži měla být největší elitní bojovou jednotkou NATO v rámci celé střední Evropy. Ve znaku brigády je kamzík, tedy zvíře, které se nachází na území všech tří zemí. Podle ministra obrany Jaroslava Tvrdíka, je to zvíře tvrdé a odolné a taková by měla být i nová brigáda.
Není žádným tajemstvím, že rozsah armádní spolupráce mezi Čechy a Slováky dosahuje dnes úrovně vztahů mezi sobě nejbližšími spojenci v rámci NATO. Má to ovšem jeden háček. Slovensko dosud není členem NATO. Jestliže tedy česká generalita a vedení ministerstva obrany přistupují ke Slovensku, jako by už bylo v NATO, musejí vědět, že se pohybují na tenkém ledě. Vše totiž, ať se nám to líbí nebo ne, může přijít vniveč po podzimních slovenských volbách. Aliance už dala nedvojsmyslně najevo, že pokud ve volbách zvítězí Vladimír Mečiar, tak Slovensko pozvánku do NATO nedostane.
Česká armáda by pak bohužel musela obnovit na své vojenské mapě v oblasti řeky Moravy tlustou čáru. Stejně jako v roce 1997. Tehdy bylo na madridském summitu NATO oznámeno, že kvůli porušování demokratických zásad ze strany tehdejší slovenské vlády nebude Bratislava součástí první vlny rozšiřování aliance. Praha pak byla nucena vojenskou spolupráci s Bratislavou rázně omezit, ačkoli právě mezi armádami obou zemí existovaly vždy - i v politicky vypjatějších chvílích poslední Mečiarovy vlády- vysoce korektní vztahy.
Svým způsobem zůstává velkým paradoxem, že v době, kdy do NATO vstupovaly Česko, Polsko a Maďarsko, vedení aliance připustilo, že slovenští vojáci jsou na vstup připraveni lépe než jejich čeští, polští a maďarští kolegové. Nyní, pět let po madridském summitu stojí Slovensko znovu na pomyslné startovní čáře. A proto také už více než rok vyvíjí Praha a Bratislava ohromnou aktivitu dodávající česko-slovenským armádním vztahům onu nadstandardní kvalitu. Vytvoření společné brigády zároveň dokazuje, že na vstupu Slovenska do aliance má eminentní zájem rovněž Varšava. Klíč k NATO ale mají v rukou výhradně sami Slováci.
