Před 50 lety se do funkce prvního tajemníka ÚV KSČ dostal Alexandr Dubček

5. ledna uplynulo 50 let od doby, kdy se nejvyšší komunistické stranické funkce ujal Alexandr Dubček. Naděje lidí na změnu sílily. V Ústředním výboru KSČ posilovalo reformní křídlo, které prosazovalo jisté uvolnění režimu.

Alexander Dubček, foto: ČTAlexander Dubček, foto: ČT "Bude to rok, jehož výsledky bezesporu ovlivní celý další vývoj republiky," řekl 1. ledna 1968 šéf KSČ a prezident Antonín Novotný. A měl pravdu.

"Kritika režimu Antonína Novotného postupně sílila, a na konci roku byl odvolán z nejvyšší stranické funkce. Musela se hledat jiná persona, která by komunistickou stranu převzala," vysvětluje Jan Kalous z Ústavu pro studium totalitních režimů.

Dubček, který Novotného v čele strany vystřídal, je dodnes symbolem Pražského jara. Dubčekův otec se stal přesvědčeným komunistou a pacifistou, když pracoval v několik let v USA. Později žila rodina v sovětské Kyrgizii, kde zakládali známé družstvo Interhelpo. Na Slovensko se vrátili před druhou světovou válkou.

Oslavy 1. máje v Praze roku 1968, foto: ČTOslavy 1. máje v Praze roku 1968, foto: ČT Mladý Alexandr Dubček hned po vyučení vstoupil do ilegální Komunistické strany Slovenska a zapojil se i do Slovenského národního povstání, ve kterém padl jeho bratr. Díky perfektní znalosti ruštiny později odjel studovat do Moskvy. Jeho politická hvězda začala stoupat.

A pak přišel rok 1968. Směr, kterým se začala republika ubírat, lidé všeobecně vítali:

"My jsme to vnímali s nadšením, protože jsme věřili, že se situace zlepší. Poprvé jsem zažila 1. máj, na který jsme nešli z donucení, ale dobrovolně. Václavák byl plný z obou stran, a nadšení bylo obrovské," vzpomíná Jaroslava Vybíralová, tehdejší studentka ČVUT.

Socialismus s lidskou tváří pohřbily tanky

Invaze vojsk Varšavské smlouvy v srpnu 1968, foto: archiv Muzea Karlovy VaryInvaze vojsk Varšavské smlouvy v srpnu 1968, foto: archiv Muzea Karlovy Vary Alexandr Dubček prosadil tzv. akční program, který byl pokusem o politickou, společenskou reformu, o socialismus s lidskou tváří:

"Je třeba dávat dostatečnou platformu všem, kdo to poctivě a statečně myslí i s demokracií, ale socialistickou, s Československou republikou, ale socialistickou republikou. Může se k tomu připojit každý, kdo chce," řekl Dubček v jednom ze svých projevů.

Začalo Pražské jaro. Dokonce byl přijat zákon, který konstatoval, že cenzura je nepřípustná. Požadavky lidí však sílily, a Dubček začal čelit kritice konzervativní části komunistů i sovětského vedení. Výsledek všichni známe, 21. srpen 68 a invaze vojsk Varšavské smlouvy.

Sovětští vojáci odvezli Dubčeka a několik dalších představitelů KSČ do Moskvy, kde po nátlaku, při kterým Dubček několikrát omdlel, podepsali podmínky Moskevského protokolu. Pražské jaro skončilo. Dubček pak o rok později jako předseda Federální shromáždění, také pod nátlakem, podepsal takzvaný „pendrekový zákon". Svého otce vždy hájil jeho syn Pavol Dubček:

Pavol Dubček, foto: archiv Tablet.TVPavol Dubček, foto: archiv Tablet.TV "Můj otec, kdyby toužil po funkcích, podal Brežněvovi ruku a ustoupil, tak ty funkce má do dnešního dne a nic by se nebylo změnilo."

Následovala krátká etapa velvyslance v Turecku a záhy vyloučení z KSČ. Potom Dubček pracoval jako mechanizátor v lesích. Do politiky, ani disentu nezasahoval. Lidé však na něj nezapomněli.

Že se něco mění, ukázal 13. listopad 1988. Alexandr Dubček obdržel čestný doktorát v italské Bologni. Úřady mu na poslední chvíli povolily odjet. Ve velkém interview hájil projekt Pražského jara a srovnával jej se sovětskou „perestrojkou" Michaila Gorbačova. Další rok pak poskytl rozhovor maďarské televizi.

Poprvé veřejně vystoupil 22. listopadu 1989 v Bratislavě, a o dva dny později stál na Václavském náměstí vedle Václava Havla. Jako předseda Federálního shromáždění pak působil až do autonehody v září 1992 na dálnici u Humpolce, po které 7. 11. 1992 zemřel několik dnů před svými 71. narozeninami. Jeho jméno nese náměstí před parlamentem v Bratislavě.