Nikdo z politiků nechtěl před 25 lety rozpad Československa oznámit

Rozpad Československa začal už krátce po revoluci, na jaře roku 1990. Tehdejší události vešly do dějin jako boj o pomlčku. Měnil se totiž název státu.

Václav Havel v roce 1992, foto: ČTVáclav Havel v roce 1992, foto: ČT Federální shromáždění změnilo název státu na Československá federativní republika, a ve slovenštině Česko - Slovenská federatívna republika. Češi viděli v pomlčce připomínku pomnichovské republiky z roku 1938. Za měsíc už tu byl další název státu - Česká a Slovenská federativní republika. Slovenským premiérem se stal Vladimír Mečiar, českým Petr Pithart.

Na jaře 1991 se v Bratislavě koná mítink k 52. výročí vzniku Slovenského státu. Už tehdy tam zaznívá požadavek k vyhlášení státní svrchovanosti a samostatnosti Slovenska.

Dost bylo Havla, skandovali tehdy demonstranti. A Václav Havel se naprosto nečekaně objevil na demonstraci na náměstí Slovenského národního povstání. Petr Štígler tehdy o situaci v rozhlase informoval:

"V ten moment se průběh demonstrace organizátorům naprosto vymkl z ruky. Dav se vrhnul na prezidenta, který se zdál obklopen svou ochranou, a několika uniformovanými policisty naprosto bezmocný. Přesto se mu podařilo za vydatné pomoci červené T613, která mu klestila cestu, dojít až k budově Slovenské národní rady, vzdálené od místa demonstrace několik set metrů. Tam už čekala kolona vládních vozidel s nastartovanými motory. Když dav došel až k budově slovenského parlamentu, stal se jeho cílem předseda SNR František Mikloško, kterému se jen tak tak podařilo ukrýt v bezpečí vozidla. U výjezdu na silnici došlo k velké tlačenici. Lidé zuřivě mlátili do aut, která se snažila projet. To se jim nakonec podařilo. K tolik obávanému vyhlášení samostatného Slovenského státu nedošlo."

Petr Pithart, foto: Archiv Radia PrahaPetr Pithart, foto: Archiv Radia Praha Na podzim 1991 varoval Václav Havel před koncem Československa ve Federálním shromáždění:

"Nejde už jen o to, jak se bude náš stát jmenovat, nebo kolik bude mít federace pravomocí. Jde o samo bytí státu, jehož jste nejvyšším zastupitelským sborem, státu, v němž se již tradičně zauzlují, a rozuzlují moderní evropské dějiny."

České dějiny však už byly v pohybu. Přišel únor 1992, a v Milovech se schází komise České a Slovenské národní rady. Mají připravit text smlouvy o novém státoprávním uspořádání Československa.

"To byla katastrofa, nás tam bylo 21, orgán, který nebyl schopný se dohodnout. Hádali jsme se mezi sebou, a Češi jen koukali," řekl jeden z členů slovenské delegace.

Slovenská strana smlouvu neschválí a dohoda končí krachem.

Volby určily další vývoj

O všem tak mají rozhodnout druhé svobodné volby. I jejich hlavní témata se v obou zemích liší. V Česku se mluví o vyrovnání se s minulostí, a reformě, na Slovensku se řeší především státoprávní uspořádání. Vítězi voleb se v Čechách stali občanští demokraté (ODS), na Slovensku Hnutí za demokratické Slovensko (HZDS). Pak proběhlo památné setkání Klaus - Mečiar v brněnské vile Tugendhat.

Václav Klaus, foto: ČTVáclav Klaus, foto: ČT "Studená sprcha číslo jedna bylo to první jednání. Já jsem jel do Brna s vědomím, že mluvíme o udržení Česko - Slovenska. Tam bylo naprosto evidentní, že toto vůbec není plán a záměr slovenské vlády. S tím jsme nepočítali, protože jsme si mysleli, že tak daleko to na slovenské straně nedošlo."

Slovensko tehdy vzneslo požadavek na vlastní banku, armádu, a zahraniční politiku. To Česko odmítlo, ale Vladimír Mečiar trval na federaci, vzpomínal tehdejší předseda Slovenské národní rady František Mikloško:

"Vladimír Mečiar hrál hru, nechtěl být ten, který to rozbije. Chtěl lišácky dotlačit toho protivníka, aby to udělal. A Václav Klaus s tím nakonec neměl problém. Ve chvíli, kdy oznámil, že se vzdává kandidatury na předsedu federální vlády, a bude kandidovat na předsedu české vlády, tak tehdy jsem pochopil, že Československo končí."

Václav Havel abdikoval v den vyhlášení deklarace o svrchovanosti Slovenska

Při prezidentských volbách v roce 1992 byl Václav Havel jediný kandidát. Propadl při prvním i opakovaném hlasování ve slovenské části Sněmovny národů. Za dalších 14 dní přijala Slovenská národní rada text deklarace o svrchovanosti Slovenska. Havel ještě týž den abdikoval.

Foto: Zajac Vanka CC-BY-3.0Foto: Zajac Vanka CC-BY-3.0 "Dne 20. července v 18 hodin odstupuji z funkce prezidenta České a Slovenské federativní republiky. K tomuto kroku jsem se rozhodl po zralé úvaze, a vedlo mě k němu zjištění, že závazky vyplývající ze slibu věrnosti České a Slovenské federativní republice a její ústavě nemohu už nadále plnit způsobem, který by byl v souladu s mým založením, přesvědčením, a svědomím."

Rozpad Československa prožívali intenzivně i krajané. Prahu tehdy navštívil místopředseda Československé národní rady americké Vlastislav Chalupa. I mezi krajanskými spolky se objevil názor, aby se Češi a Slováci separovali.

"Vyskytly se hlasy, a pocházely z Československa. To politické rozhodnutí chtěli někteří činitelé promítnout i do krajanského života, aby Slováci, kteří byli členy československých organizací, se separovali, a udělali si svoje organizace, které by pak byly zastřešené. Ale to se vůbec neuchytilo, to bylo jednoznačně odmítnuto, a dokonce přijato s nelibostí, jak na slovenské, tak na české straně. Řekl bych, že ještě více na slovenské, než na české."

Kňažko odmítl vyhlásit rozdělení státu

Hnutí za demokratické Slovensko (HZDS) se snažilo rozpad státu zpomalit. Slovensko nebylo připravené, vzpomínal tehdejší předseda Federálního shromáždění Michal Kováč. HZDS nabízí unii nebo konfederaci. Česká strana však už tehdy veškeré pokusy odmítá, a trvá na rozdělení státu.

Vladimír Mečiar, foto: Péter Kamocsai, WikimediaVladimír Mečiar, foto: Péter Kamocsai, Wikimedia "Česká strana měla největší obavy z toho, jak by se při takto volném konfederativním svazku zabezpečila jednota, když jsou rozdílné představy o pokračování v reformách," uvedl Kováč.

Připravuje se zákon o zániku federace, a zákon o dělení majetku. Ze vzpomínek Vladimíra Mečiara vyplynulo, že se diskutovalo o tom, kdo zprávu o rozdělení státu sdělí občanům.

"Václav Klaus mi řekl, že takovou zprávu veřejnosti nesdělí. Tak jsme se dohodli, že to řeknou místopředsedové. Obrátil jsem se na Milana Kňažka, aby šel, a řekl veřejnosti, že 1. ledna vznikne samostatná Slovenská republika. Kňažko to odmítl. Tak jsem šel za Klausem, a říkám, nedá se nic dělat, musíme jít my dva, protože ze slovenské delegace nikdo nechce tuhle zprávu ohlásit, a já to udělám. Klaus řekl, půjdu s vámi ven, ale nebudu to já, kdo tuhle zprávu řekne."

Proti politické dohodě o rozpadu státu protestovala opozice, i občanské iniciativy. Chtěli referendum. To pravice zablokovala ve Federálním parlamentu. Obávala se totiž rozdílného výsledku, řekl tehdejší, a zároveň poslední federální premiér Jan Stráský:

"Mohla nastat situace, že jedna část země řekne, že chce rozdělit, a druhá, že se nechce rozdělit. To by bylo patové, a mohlo by to vést ke stejným událostem, které známe z jiných zemí, protože jeden národ by se odmítl podřídit vůli toho druhého. Z tohoto hlediska bylo referendum velmi nebezpečné. To nebezpečí šlo až po možnost občanské války."

Federální parlament zrušil sám sebe až na druhý pokus

Federální shromáždění pak zákon, který ruší federaci, neschválilo ani v jedné sněmovně. Navíc poslanci HZDS umožnili přijmout zákon Miloše Zemana o přeměně Československé federace na unii. Václav Klaus prohlásil, že Česko bude za této situace pokračovat v rozdělování státu jednostranně. Situace byla vyhrocená a obě delegace se setkávají v Jihlavě. V jednu chvíli Klaus hrozí odchodem z jednání. Profederální síly rezignují.

Milan Uhde, foto: Archiv ČRoMilan Uhde, foto: Archiv ČRo Nastává však další problém, federální parlament musí zrušit sám sebe. První hlasování bylo zamítavé, říká Vladimír Mečiar:

"Během náročného rokování jsem musel zakřičet na slovenské politiky: pokud hledáte budoucí oběť, komu to budete dávat za vinu, koho budete věznit, jsem tu já Vlado Mečiar. Suďte mě, dělejte se mnou, co chcete, ale teď potřebuji tři hlasy do Federálního shromáždění. Dejte mi je. Jestli je nebudu mít, a česká strana schválí rozpad státu, a my ne, tak bude problém s majetkovými vztahy, dojde k živelnému rozpadu, a přijdeme o všechny výhody, které vyplývají ze společných dohod."

Na druhý pokus je zákon o zániku federace těsně schválen. Po 74 letech mizí Československo z mapy Evropě. Prohlášení České národní rady přednesl její tehdejší předseda Milan Uhde:

"Prohlášení České národní rady k parlamentům a národům světa. Česká národní rada jako svobodně zvolený zákonodárný sbor České republiky, pamětliva tisícileté tradice českého státu usnesla se takto: Česká republika se stane dnem 1. ledna 1993 samostatným, svrchovaným a nezávislým státem vzešlým jako nástupnický stát z rozdělení České a Slovenské federativní republiky....