K čemu má sloužit pozorovatelský status v eurozóně?

Brexit změnil situaci v Evropě, zůstávat mimo eurozónu je teď ze strategického hlediska rizikové, říká v rozhovoru pro Radio Praha státní tajemník pro evropské záležitosti Aleš Chmelař.

Aleš Chmelař (vpravo), foto: archiv Radia PrahaAleš Chmelař (vpravo), foto: archiv Radia Praha V reakci na novou situaci Česká republika požádala o pozorovatelský status v eurozóně. O co přesně jde?

„Základní princip spočívá v tom, že je třeba zvýšit vzájemnou důvěru mezi členskými a nečlenskými státy eurozóny. Tak, aby vývoj eurozóny mohl pokračovat směrem, o kterém jsou i nečlenské země dostatečně informovány. K tomu byly vytvořeny závěry např. Římské deklarace, ale i některých Evropských rad o tom, že proces budoucího prohlubování Eurozóny má být inkluzivní. Pozorovatelský status je jeden z nástrojů, který by mohl zahrnout všechny státy, aby všichni věděli, kam Evropská unie směřuje a vzájemně si více důvěřovali.“

Česká republika by se tedy chtěla účastnit všech zasedání Eurozóny. Nicméně by zde asi nemohla hlasovat…

„Pozorovatelský status sám o sobě znamená, že hlasovací právo není jeho součástí. Dnes se neformálně scházejí ministři financí euroskupiny. V tomto formátu je možné někoho přizvat, aniž by to bylo součástí nějaké revize práva. Ministři financí eurozóny se scházejí zvlášť, ale nic nebrání tomu, aby do své kruhu pustili i další ministry financí.“

Dá se tento český požadavek chápat jako signál o blížícím se vstupu Česka do eurozóny?

„My s přijetím eura počítáme, jsme právně zavázáni, abychom euro přijali. Situace se v posledním roce výrazně změnila a dnes je ze strategického hlediska více rizikové zůstat mimo eurozónu. Ten prostor se opravdu zužuje, pokud Velká Británie opravdu vystoupí z eurozóny. Z brexitu pro nás plynou určitá rizika, která by měla uspíšit naše rozhodnutí a především by měla uspíšit naši debatu na toto téma.“

V evropském tisku se začínají objevovat termíny jako třeba „toxická Visegrádská čtyřka“. Je V4 skutečně hlavní evropský potížista? Jaký je český pohled?

„Visegrádská čtyřka plnila od svého vzniku v roce 1991 různé úkoly. Tím prvním bylo dostat své členské státy do Severoatlantické aliance. Tím druhý byl koordinovaný postup vyjednávání o přístupu do Evropské unie. Pak se V4 koordinovala na tématech, která je spojují, v minulosti těch témat mohlo být o něco více. V samotném formátu rozhodně není toxického. Jsou to čtyři země, které spolu sdílejí část historie, sdílí podobnou strukturu ekonomiky a které tím pádem mají podobné názory na určité věci. Takový formát dává možnost malé České republice o 10 miliónech mluvit hlasem 65 miliónů lidí. To není zanedbatelné, to už je velikost Francie.“

Visegrád, foto: Burrows, Public DomainVisegrád, foto: Burrows, Public Domain Vypadá to, že se prohlubují názorový rozdíly mezi státy V4 a dalšími 24 členskými státy EU. Je to tak, můžeme mluvit o zvětšujícím se příkopu mezi těmito dvěma tábory?

„V4 není a nebyla nějakou celistvou a homogenní skupinou, která má na všechno stejné názory. Zdaleka ne všem spolu vzájemně souhlasíme. O příkopu možná můžeme mluvit v jednotlivých konkrétních případech, kde se V4 vzájemně shodla, například jde o téma migrace. Myslím si ale, že celá řada dalších členských států si uvědomuje problémy, které jsme měli se zvládnutím migrační krize. Do velké míry je V4 jenom špičkou ledovce debaty, která mezi členskými státy unie probíhá.“

Nicméně zvláště Polsko a Maďarsko jsou z různých důvodů v Evropě terčem poměrně silné kritiky. Má česká diplomacie ambice být v v této situaci určitým prostředníkem? Nakolik Česká republika sdílí výhrady vůči Polsku a Maďarsku?

„Česká republika je spolu s Lucemburskem jediným státem Evropské unie, který sousedí jenom se státy EU. Všechny ostatní sousedí se státy, které jsou mimo EU nebo mají mořskou hranici. Jsme doslova uprostřed Evropy a máme velký zájem na tom, aby jakékoliv dělící linie byly překlenuty. V tomto jsme plnili roli moderátora u určitého komunikátora už v minulosti, zvláště během našeho předsednictví ve V4. Samozřejmě tuto roli chceme hrát i nadále.“

Vraťme se ještě k tomu, nakolik sdílíme výhrady k Polsku a Maďarsku? Mluvíme s našimi středoevropskými partnery o problematických záležitostech?

„Je jasné, že nelze nějakou zemi izolovat, protože takový postup by mohl vést k vyhrocení problematické situace. Musíme zachovat veškeré diplomatické kanály, které máme. Důležité je nejít do konfliktního kurzu a neblokovat diplomatické kanály. V4 v tomto může hrát roli a vytvářet prostor pro dialog mezi EU a těmi státy uvnitř tohoto uskupení.“