Druhý život

Druhý život – tak se jmenuje putovní výstava českošvýcarské fotografky Iren Stehli. Zachycuje 25 československých migrantů, kteří nalezli svůj druhý domov ve Švýcarsku. Životní příběhy těchto lidí a jejich často velmi dramatické osudy autorka zaznamenala také do knihy rozhovorů.

Helena Kanyar Becker a Sabine Bitter, foto: Klára StejskalováHelena Kanyar Becker a Sabine Bitter, foto: Klára Stejskalová S paní Helenou Kanyar Becker, jednou z portrétovaných, se setkáváme před budovou Českého rozhlasu, kde vrcholí její cesta po stopách 21. srpna 1968, kterou absolvovala se švýcarskou novinářskou, aby jí ukázala místa, kde se odehrávaly tehdejší zásadní události a která se hrála také důležitou roli v životě samotné paní Beckerové. V důsledku srpnových událostí emigrovala do Švýcarska.

„Je to velmi traumatické, tady před rozhlasem jsem byla do doby, než začali hořet tanky a domy. Bezprostředně před tím jsme stály nahoře naproti Národnímu muzeu na Václavském náměstí, a když začali kavkazští vojáci střílet na fasádu Národního muzea, tak mne sekretářka z Albatrosu, která tam byla se mnou, strhla na zem a vedle mě byla obrovská tmavá louže krve. Na to se nemůže zapomenout. To nelze.“

Výstava Druhý život, foto: Klára StejskalováVýstava Druhý život, foto: Klára Stejskalová „O těch událostech lidé ve Švýcarsku vědí hodně“, zapojuje se do rozhovoru kolegyně ze švýcarského rozhlasu Sabine Bitter. „Především ta generace, která byla v roce 1968 mladá. Švýcaři tehdy vítali emigranty s otevřenou náručí, stejně jako tomu bylo pár let před tím s maďarskými uprchlíky. Měli sympatie pro emigranty, kteří museli prchat před komunisty. Bylo to pro Švýcary důležité i proto, že v té době čelili značné kritice, že za druhé světové války dostatečně nepomohli židovských uprchlíkům. Takže chtěli ukázat mezinárodní veřejnosti gesto. Navíc přicházeli velmi vzdělaní lidé. Švýcarsko potřebovalo v té době vzdělané pracovní síly. V našem rozhlasovém archívu jsem našla reportáže, jak tehdy lidé na přelomu roku 68/69 v různých malých obcích spolu slavili Vánoce a Nový rok.“

Irene Stehli, foto: Klára StejskalováIrene Stehli, foto: Klára Stejskalová Atmosféru před 50 lety si vybavuje také autorka výstavy Druhý život, Čechošvýcarka Irene Stehli. „Já jsem od roku 1960 dojížděla do Prahy a seznámila se s babičkou, dědečkem a dalšími členy rodiny. Takže jsme to prožívaly, máma plakala. Taky se pak u nás hodně lidí scházelo, diskutovalo se, pomáhala emigrantům, překládala jim. Ty měsíce jsem hodně prožívala.“

V letech 68/69 poskytlo Švýcarsko azyl 13 tisícům Čechoslováků. Zachytit osudy některých z nich napadlo předchozího švýcarského velvyslance Antoniettiho i na základě místní nálady, negativních postojů k migrantům.

Praha, Zlín, Brno a Plzeň – to jsou místa, kam výstava Druhý život postupně zavítá. Pražské vernisáže se zúčastnila většina z 25 portrétovaných. Mezi těmi, pro které začal po roce 68 Druhý život, patří i grafička Dana Cimburek.

Výstava Druhý život, foto: Klára StejskalováVýstava Druhý život, foto: Klára Stejskalová „Je to tak. Můj druhý život začal v roce 68, když jsem přišla do Švýcarska. Chtěla jsem tam zůstat 5 let, ale Češi chtěli, abych se na konci roku 69 vrátila, takže jsem z 5 let udělala 50. Musím říct, že Švýcaři byli velmi vstřícní, příjemní, byla tam velká chuť uprchlíkům pomáhat.“