O čem se mluví Spor o kříže rozdělil Itálii i filozofy

Evropský soud pro lidská práva ve Štrasburku S rozhodnutím Evropského soudu nesouhlasí 84 procent Italů a to nejen katolíků. Pro jejich postoj má pramálo pochopení profesor politické sociologie na univerzitě v Terstu a filozof Václav Bělohradský.

"Je to naprosto zásadní otázka, protože jednou z podmínek evropanství je vztah mezi státem a církví. Veřejný prostor nesmí být okupován žádnou tradicí, protože ve veřejném prostoru mezi sebou tradice soutěží. Toto privilegium připsané např. v Itálii katolické církvi je naprosto neslučitelné s duchem ústavy. Tato otázka vznikla v kontextu obratu k identitě, protože tlak přistěhovalců v Itálii vyvolal silnou poptávku po symbolech identity a tradice. Historicky je italský stát jako symbol identity velmi slabý."

Naopak za velmi nešťastný považuje výrok štrasburského soudu katolický kněz a také profesor Tomáš Halík.

Tomáš Halík "Já si myslím, že toto globální nařízení ze Štrasburku je velká a nebezpečná hloupost. Já jsem zastáncem svobody ve věci náboženství. Byl bych proti vnucenému náboženství, tam bych byl jako katolický kněz asi prvním disidentem, ale také proti vnucenému sekularismu. S tím máme také své zkušenosti. Víte, symbol kříže má docela jiný charakter v různém kulturním kontextu. Když se chce po Bavorsku, aby byly odstraněny kříže, tak si samozřejmě starší generace Němců vzpomene, že už to jednou bylo a druhý den místo křížů visela fotografie Adolfa Hitlera. Podobně byl také v Itálii pokus odstranit kříže v době fašismu. Jestliže je v Itálii v některých budovách kříž jen takovou formalitou, tak je možná dobře, že se o tom přinejmenším diskutuje. Vždycky je ale otázka, co vstupuje do toho uvolněného prostoru. Takže já jsem proti vnucování náboženských symbolů, ale také proti zákazu. To si musí každá země a každá instituce vyřešit sama."

Václav Bělohradský dokládá konkrétní reálie, které italské protesty provází.

Václav Bělohradský, zdroj: Facebook "Není jistě náhoda, že největší zastánci křížů ve školách a na radnicích jsou z Ligy severu, což je strana otevřeně rasistická, která odmítá přistěhovalce. Dokonce jedna radnice v blízkosti Brescie vyhlásila heslo: "White christmas, white power - Bílé vánoce, bílá moc". V ten den musí městští strážníci pochytat všechny černochy a vyhnat je pokud jsou nelegálně v zemi. Toto ukazuje, jak je zneužito toho symbolu. Protože je italský stát slabý, tak se využívá křesťanství jako tradice. Kříž je toho symbolem a my tady ukážeme těm mohamedánům a všem přistěhovalcům, co je naše tradice. Dokonce jeden z exponentů boje za kříž řekl: "Když někdo přijde do Itálie, tak se musí modlit k našemu bohu a ne ke svému." Toto privilegování jediné tradice, křesťanské nebo specificky katolické v Itálii, je jakýmsi krokem zpět před moderní liberální pojetí státu."

Ačkoliv by se mohlo zdát, že spor o kříže na veřejných budovách měl v Evropě premiéru, není tomu tak. Bělohradský přidává identický případ z Bavorska z roku 1992.

Foto: ČTK "Byli to manželé Sellerovi, kteří vychovali děti v duchu humanismu nebo buddhismu - proti násilí. Oni považovali tu utrápenou mrtvolu, ty hřebíky v nohou, za něco, co jejich dítě děsí. V noci z toho mělo jejich dítě hrůzu. Vyhráli u Federálního soudu Německa. Tento problém s kříži se týká pouze těch katolických států, kde katolická církev vždycky nebezpečně parazitovala na státu nebo s ním byla nebezpečně propojena."

O ČR se říká, že je nejateističtější zemí Evropy. Z tohoto hlediska by v Česku krucifixová kauza neměla vzbudit velké emoce. Tomáš Halík však upozorňuje na jiné věci, které by v tuzemsku mohly rozproudit energickou debatu plnou protichůdných názorů.

"Já se domnívám, že ČR není tak úplně ateistickou zemí, jak se o tom hovoří. Bohužel je tady něco horšího a to sice náboženský analfabetismus. Lidem ty věci nic neříkají, většina z nich o nich nic pořádného neví. Lidé mají razantní názory na církev a náboženství, ale když s nimi chvíli mluvíte, tak zjistíte, že jsou to jen ozvuky nějakých bulvárních zpráv, ale oni samotní s tím nemají žádnou zkušenost ani solidní vzdělání v této oblasti. U nás tyto věci nejsou příliš aktuální, ale jsou zde různé jiné pseudonáboženské symboly - komunistické a nacistické. To má jiný kontext a o těchto věcech by se u nás mohla rozproudit docela energická debata."

My tuto debatu s oběma filozofy rozpoutáme už v rámci příští rubriky. Zda a jak učit v dějepisu moderní dějiny a také rozpory obestírající Darwinovu teorii o vývoji druhů v rozporu s kreacionistickým pohledem na svět ve formě tzv. inteligentního plánu. Názory Václava Bělohradského i Tomáše Halíka můžete slyšet přesně za týden.