Před deseti lety zaniklo Československo

Za několik dní, 1.ledna 2003 si připomeneme desáté výročí vzniku České republiky, nebo chcete-li zániku Československa. V souvislosti s tímto datem jsme pro vás připravili několik reportáží a rozhovorů, ve kterých se pokusíme odpovědět na otázky: muselo dojít k rozdělení Československa? Byl tento proces legitimní? Jak vůbec probíhal? První příspěvek na toto téma připravil Jaromír Marek.

1.leden je v kalendáři označen jako Den obnovy samostatného české státu. Faktem ale je, že na rozdíl od Slovenska tento den česká veřejnost příliš neslaví. Pro Čechy zůstal hlavním státním svátkem 28.říjen, ale to jen na okraj. Ať chceme nebo ne, 31.12. roku 1992 je dnem, kdy se rozpadla Československá federace. Byť je to pouhých deset let a každý z nás má tuto dobu ve více či méně živé paměti, je už i tato událost předmětem historického zkoumání. Jaké byly tedy příčiny rozpadu federace? Často se o této událostí hovoří jako o rozvodu proti své vůli? Bylo tomu ovšem skutečně tak? To je otázka pro historika Libora Vykoupila z brněnské Masarykovy univerzity. Jaké byl příčiny rozdělení?

"Už ten experiment v letech 1939 - 1945 naznačil, poválečný asymetrický model Slovenska trochu naznačil a nešťastně nastavená federace ukázala nedostatky a vše se odrazilo po roce 1989, kdy část politiků nabyla dojmu, že teď je možné vše. Slováci ucítili příležitost přestavět model federace. Ovšem i ti nejradikálnější odpůrci společného státu, např. Ján Čarnogurský, chtěli federaci vylepšovat, naplnit model federace novým obsahem. Nicméně najednou během jednání se ukázalo, že žádný ze zúčastněných nemá zájem federaci uchovat a z jednání o tom, jak federaci vylepšit se stalo jednání o tom, jak ji rozdělit."

Faktem je, že tehdy ještě nevyslovená touha po suverenitě Slovenska je obsažena už v samotné sametové revoluci. Už tehdy vznikly dva revoluční subjekty Občanské forum v českých zemích a Veřejnost proti násilí na Slovensku. Tahanicemi o vymezení společného a samostatného prostotu byla poznamenána i první jednání nového parlamentu. Tragikomický spor o název státu vstoupil do dějin jako tzv. pomlčková válka. Tedy spor o to, bude-li se země jmenoval Československo nebo Česko-slovensko, tedy s pomlčkou. Faktem je, že šalamounské řešení, jakým byl přijatý návrh Miloše Zemana, tedy dvojí název země, kdy česky to byla Československá federativní republika a slovensky Česko-slovenská federativní republika, dávala tušit kam se vývoj bude ubírat.

Slovenská vlajka
Tlak na rozbití federace přicházel především ze Slovenska, tedy hlavně od tamních politiků. Je zajímavé, že ještě v roce 1990 si, podle průzkumu veřejného mínění, přálo společný stát 90% Čechů a 70% Slováků. To na jedné straně. Na straně druhé však probíhala nekončící diskuse o podobě státu, hovořilo se o federaci, konfederaci, což nebylo nic jiného než dosud nevyřčené volání po samostatnosti. Zcela jasně to vyslovil tehdejší předseda slovenské vlády Ján Čarnogurský v červnu 1991, kdy prohlásil, že "Slovensko chce vlastní hvězdičku na evropské vlajce". Nakolik stály v pozadí osobní ambice a zájmy jednotlivých aktérů dnes asi ještě nejsme sto posoudit. Kdo tedy hrál o osud Československa? Jakou roli kdo sehrál? Pokračuje historik Libor Vykoupil.

"Největší zásluhy si přisuzují ti, kteří bojovali za udržení Československa. To byl jistě prezident Havel, který v okamžiku, kdy nebyl zvolen federativním prezidentem pro nezájem slovenských politiků, rezignoval. Do jisté míry za společný stát bojoval Petr Pithart, který vymyslel teorii "dvojdomku", což měl být nový model soužití. Na druhé straně jsou jednoznačně Václav Klaus a Vladimír Mečiar, kteří se sešli hned po volbách v roce 1992 a najednou se při jednání, které mělo nastavit nové parametry soužití, se ukázalo takové množství třecích ploch, že v závěru z toho vyšlo jen jednání o tom, jak se rozejít."

Právě tento krok, tedy jednání směřující k rozdělení federace bezprostředně po volbách v roce 1992 je nejvíce kritizovaný moment. Z voleb vzešly vítězně Občanská demokratická strana v českých zemích a Hnutí za demokratické Slovensko. Ani jedna z obou stran neměla ve volebním programu rozdělení státu, přesto k němu záhy po volbách došlo. Hlasy volající po referendu zůstaly nevyslyšeny a právě tento okamžik zanechává v řadě lidí pocit, že byli politiky podvedeni. Jak to tedy bylo se zmíněným referendem?

Česká vlajka,  která bývala i společnou vlajkou československou
"S referendem přišli poprvé slovenští nacionalisté na začátku roku 1992. kdy se domnívali, že většina Slováků je pro samostatnost. Když se ale ukázalo, že je to jen asi 10% lidí, vzali tento návrh zpět a potom se o referendu hovořilo vždy účelově tehdy, kdy bylo třeba, když měl někdo pocit, že najde oporu v masovém vyjádření. Výsledek byl takový, že ironikové používají aforismus, že sice s myšlenkou samostatnosti přišli Slováci, v okamžiku referenda by je do samostatnosti poslali Češi, a Slováci by možná nakonec raději zůstali ve společném státě."

Nicméně referendum se neuskutečnilo a ke konci roku 1992 Československá republika, s pomlčkou i bez zanikla. Bylo tedy rozdělení federace nevyhnutelné? Slovo má opět historik Libor Vykoupil.

"Já se obávám, že někdy v historicky spíše kratší době k tomu dojít nakonec muselo. Jistě by k tomu došlo v té další "divočejší" době Mečiarovy vlády. Soustátí může fungovat jen tehdy, když oba státy mají přibližně stejný režim, tady by se odehrávalo něco neuvěřitelného a připomínalo by to období 2.republiky, před 14.březnem 1939. Nakonec to bylo o tom, rozejít se v okamžiku, kdy to nebolí. Nostalgie není na místě. Je to stejná nostalgie jako po Rakousku-Uhersku. To se rozpadlo proto, že nedokázalo zajistit stejné podmínky všem svým národům. Stejné to bylo v případě Československa, byť bylo samozřejmě menší. Oba národy se cítily být svázáni s tím druhým nikoli bratrským svazkem, ale poutem, které připomíná železnou kouli na noze. Proto se rozpadla federace a nostalgie není na místě."