Politologové hodnotí výsledky voleb

Po skončení voleb do Poslanecké sněmovny pro vás Martina Lustigová připravila povolební besedu s odborníky. Její pozvání přijali politoložka Vladimíra Dvořáková a politologové Jan Bureš a Jiří Pehe.

Vladimíra Dvořáková (vlevo) a Jan Bureš ve studiu s Martinou LustigovouVladimíra Dvořáková (vlevo) a Jan Bureš ve studiu s Martinou Lustigovou Na úvod ta nejzákladnější otázka: jak hodnotíte výsledky voleb?

Vladimíra Dvořáková: "Volby nesporně skončily velmi patovou situací. Její řešení bude asi vyžadovat delší čas. Myslím si, že volby ukázaly, že společnost je poměrně rozdělená v těch základních otázkách, jakým způsobem dál pokračovat v určitých reformách, které budou nezbytné pro další vývoj České republiky. Myslím si, že to hlavní je, že společnost je skutečně rozdělená a momentální rozložení politických sil nenaznačuje žádné jednoduché řešení."

Jan Bureš: "Také se mimo jiné ukázalo, že významně roste síla a význam dvou hlavních politických stran. Součet jejich hlasů dává asi 67,5%, což je nevídaná situace. Obě dvě strany dokázaly poprvé získat přes 30%. Takže bych řekl, že voličské preference se přece jen více začaly koncentrovat na ty dvě největší politické strany. A pak je tady samozřejmě citelný propad komunistů a také lidovců."

Jiří Pehe: "Já to rozdělení na dva velké tábory nevidím jako nějak osudové, protože si myslím, že ti, kteří nakonec k ODS přešli, jsou voliči středoví. To není nějaké ostré rozdělení na pravici a levici. Řešení, které se nabízí, je řešení centristické. To tady bylo od začátku. A bylo jasné, že vznikne buď velká koalice nebo nějaká koalice, která nakonec bude pracovat okolo politického středu. Pokud jde o velké překvapení voleb - pro mě je tím největším překvapením velmi nízký výsledek komunistů. A ukazuje to, že takové to strašení komunisty a jejich sílícím vlivem, kterého jsme byli svědky před volbami, je přehnané. Komunistická strana je možná spíše na ústupu než na vzestupu."

Je vítězství ODS přesvědčivé?

Vladimíra Dvořáková: "Samozřejmě 35% je vynikající výsledek pro jakoukoliv politickou stranu. Ovšem pokud se na to podíváme z jiného hlediska, vidíme, že procentní rozdíl před více rokem byl mezi ODS a ČSSD více než 20% - a ten tříprocentní náskok, který ODS nakonec udržela, zase tak vynikajícím výsledkem není. Každopádně ODS je nesporně vítězem voleb. Je to strana, která získala nejvíce mandátů. Je to nesporně strana, která by měla být požádána, aby se pokusila sestavit vládu. Ale jde také o to, že svým způsobem jak se posilují ty hlavní politické strany, tak se zeslabují potenciální koaliční partneři. A tím pádem vzniká tato patová situace."

Jan Bureš: "Nepochybně to platí, ten pat je skutečně takovým spíše Pyrrhovým vítězstvím občanských demokratů. Ale na druhou stranu je potřeba si uvědomit, že ODS od posledních voleb získala 730 tisíc nových voličů. A to je obrovský úspěch."

A co podle vás přesvědčilo občany, aby volili ODS?

Jiří Pehe: "Samozřejmě si musíme počkat na rozbory, průzkumy. Ale myslím si, že se ODS podařilo oslovit středové voliče lépe než sociální demokracii. Sociální demokracie se přeci jenom v těch posledních měsících pod vedením Jiřího Paroubka více zaměřila na tu levou část politického spektra, alespoň svojí rétorikou. A zdá se, že skutečně přetáhla některé voliče komunistů. Ale naprosto odevzdala politický střed jak Občanské demokratické straně, tak zeleným. A to se jí stalo osudným."

Vladimíra Dvořáková: "Já si myslím, že i když je výsledek sociální demokracie z hlediska celkového výsledku také výborný, protože 30% bylo takové maximum, které se očekávalo, tak skutečně ČSSD podle mě vzala část hlasů komunistům a nezískala středové voliče, kteří možná takovou tou radikalizací a radikálnější rétorikou byli potom trochu zastrašeni. A při rozhodování přešli buď k zeleným, nebo se nakonec rozhodli pro ODS. A ještě ke komunistům: já si myslím, že tam není výraznější oslabení komunistů. Nadále zůstává to jádro, které bylo přítomno od počátku 90. let, s tím, že ve volbách v roce 2002, jak docházelo k posunu sociální demokracie ke středu, tak část levicových voličů prostě přešla ke komunistům. A to znamenalo ten jejich nárůst. Nyní tím, že se sociální demokracie posunula více doleva, získala zpět tyto hlasy. Samozřejmě otázka je, jestli to byla rozumná taktika, protože pokud se uvažovalo o tom, že by levice mohla získat většinu, tak to, že si levice odebírala hlasy navzájem, neznamenalo, že by prostě nějaké další mohla získat. Takže v kampani sociální demokracie měla být více zřetelná orientace na středové voliče."

Jan Bureš: "Určitě. Je pravda, že výsledek komunistické strany při minulých volbách v roce 2002 byl nadhodnocen díky nízké volební účasti. Takže pak se stalo, že poprvé komunisté zdvojnásobili počet svých mandátů. To se ovšem dlouhodobě ukazuje spíš jako určitá anomálie. Teď se skutečně vrátili na ten stabilní počet voličů kolem 650 tisíc."

Jakou roli v rozhodování voličů hrály skandály, které jsme viděli těsně před volbami?

Vladimíra Dvořáková: "To je skutečné obtížné říct, to se musí zvážit, až budou nějaké povolební výzkumy a zjistí se, zda to nějakým způsobem ovlivnilo voliče. Já si myslím, že to mohlo hrát negativní roli, že to mohlo negativně ovlivnit i výsledek sociální demokracie. Na druhou stranu se domnívám, že velká část voličů to brala tak, že čtyři dny před volbami nevznikají nové informace. A potom to vyhrocení - až k té pedofilii - spíše znedůvěryhodnilo celou tu zprávu. Takže negativní dopad to určitě mělo. Já si myslím, že to mělo i celkový dopad, který vytvářel jakousi podivnou atmosféru, která vůbec nebyla pravdivá. A mrzí mě, že vzájemné obviňování vlastně pokračovalo i po volbách. Tady se dávalo najevo, že v těchto volbách jde buď o návrat komunismu, nebo jde o jakousi modrou diktaturu. A v těchto volbách o žádnou z těchto věcí nešlo. Tohle byl naprosto jasný populistický apel v tom smyslu, že populismus znamená pracovat s určitými emocemi a strachem. Obě strany to používaly velmi silně. A myslím si, že pokud se tato rétorika nezastaví, tak to pro tuto zemi bude velice nebezpečné."

Jak v této souvislosti hodnotíte sobotní prohlášení Jiřího Paroubka o tom, že ČSSD zvažuje zpochybnění voleb?

Politolog Jan BurešPolitolog Jan Bureš Jan Bureš: "Já bych ještě pochopil, kdyby Jiří Paroubek řekl, že samozřejmě ta předvolební atmosféra byla z hlediska chování médií a politických konkurentů v neprospěch sociální demokracie. Ale zcela absurdní je zpochybňování platnosti voleb nebo slova o únoru 1948. Myslím, že sociální demokracie měla vzít výsledek voleb jako fakt, měla poblahopřát vítězi a rozhodovat se dál, co bude dělat. Ale zpochybňovat výsledky voleb v situaci, kdy ty procedury jsou demokratické a kdy je společnost do jisté míry rozdělena, znamená znovuotevírat cestu k dalšímu znechucení voličů z politiky."

Jiří Pehe: "Já to v podstatě hodnotím stejně. Myslím si, že Jiří Paroubek tím svým prohlášením naprosto přestřelil. Bylo to zbytečné. Kdyby skutečně šlo o zpochybnění, řekněme, sčítání nebo nějakých technických procedur, tak bych tomu rozuměl. To byl například případ Spojených států nebo možná dokonce nedávno případ Itálie. Ale u nás o nic takového nešlo. A zpochybňovat výsledky voleb jenom kvůli určitým prohlášením během volební kampaně, která ostatně byla ostrá na obou stranách, to se mi jeví jako špatná taktika. Myslím si, že Jiří Paroubek obecně by sám sobě coby politikovi prospěl, kdyby občas počkal s některými prohlášeními, až trochu vychladne."

Jaký signál vysílá toto prohlášení do zahraničí? Vnímá zahraničí tyto problémy?

Vladimíra Dvořáková: "Já si myslím, že zahraničí to vnímá. Samozřejmě Česká republika nebude plnit první stránky světových novin. Ale vnímají to i ekonomičtí analytici, vnímají to investoři. Ta určitá destabilizace, která je tady naznačena, má vždycky negativní dopad. A totéž platí pro povolební situaci, která je patová. Myslím, že je nutné, aby politici začali seriózně jednat a začali hledat východisko, které by tuto situaci opět stabilizovalo. Pokud bychom tady dlouhodobě měli neschopnost najít formu vládnutí nebo kdyby se případně vyvolávala představa, že volby budou ještě jednou, a znovu by do toho šla velmi tvrdá kampaň, tak si myslím, že negativní obrázek v zahraničí a ekonomické dopady mohou být poměrně výrazné."

Po letech marného snažení se do Sněmovny dostala Strana zelených. Proč jí voliči najednou v roce 2006 dali důvěru?

Martin Bursík, předseda Strany zelených, foto: ČTKMartin Bursík, předseda Strany zelených, foto: ČTK Jan Bureš: "Strana zelených patrně dokázala oslovit voliče, kteří byli znechuceni politikou nebo znechuceni chováním hlavních dvou politických stran."

Vladimíra Dvořáková: "Já si myslím, že prostor pro zelené tady byl velice dlouhou dobu. I když ve střední Evropě je to první Strana zelených, která se dostala do parlamentu. Ale prostě ten prostor tady byl. Zároveň se prostor uvolnil pro středové voliče, tj. pro voliče, kteří volili liberální strany a zdůrazňovali některé prvky tolerance, pluralismu, apod., což byl diskurz, který Strana zelených mohla nějakým způsobem převzít. Takže prostor tu nesporně byl. Já osobně jsem čekala, že se dostanou už do Evropského parlamentu, a myslím, že jenom kampaň, kterou tehdy dělali, tomu zabránila. Tato strana v sobě nese mnohé problémy - není jednotná, není výrazně organizačně stmelená, má velice slabou členskou základnu, je otázka, nakolik budou některé osobnosti ochotny podřídit se stranickému vedení, v parlamentu bude velmi slabá, nebude schopna vytvořit ani vlastní poslanecký klub. Přesto si myslím, že možnost hledat jakési řešení mezi těmito dvěma stranami, dát tam někoho, kdo není přímo spjat s politikou posledních čtyř, osmi let, oslovila část voličů. Myslím si, že potenciál této strany byl svým způsobem vyšší. Sociologové měli vždycky problémy odhadnout, kolik může Strana zelených získat procent hlasů, protože do poslední chvíle se nevědělo, jestli projde pětiprocentní hranicí nebo získá třeba 15%. To může vyvolávat otazníky do budoucna - například jestli za čtyři roky neskončí jako Unie svobody."

Jiří Pehe: "Já naprosto souhlasím s tím, co řekla Vladimíra Dvořáková. Myslím si, že Strana zelených vždy měla potenciál být v českém parlamentu vzhledem k tomu, že toto je země, která byla možná nejvíc ekologicky zdevastována po konci éry komunismu ve střední Evropě. Ten potenciál tady byl vždy. Vzpomeňme si na to, že už v pozdní komunistické éře tady v disentu existovala celá řada ekologických hnutí. To tady vždy bylo. Jenomže Strana zelených byla hned po revoluci prošpikována agenty tajné policie, potom se svářely nejrůznější frakce, takže nebyla v podstatě volitelná. A stala se volitelnou teprve v okamžiku, kdy do jejího čela přišel po mnoha letech solidně vypadající politik s určitou zkušeností, který se dokonce nebojí nosit občas kravatu. A to tuto stranu v očích mnoha voličů zvěrohodnilo natolik, že byli schopni si říci: ano, tuto stranu můžeme volit."

Jak hodnotíte volební účast? Po letech konečně stoupla...

Foto: ČTKFoto: ČTK Jan Bureš: "Volební účast je samozřejmě vyšší. Myslím, že je to důsledkem vyhrocené atmosféry, kdy se politickým stranám v kampani podařilo vytvořit dojem, že jde o zásadní střet o budoucnost země, byť to tak asi není. A to nakonec zřejmě vedlo k tomu, že větší část voličů se rozhodla, že se k té situaci musí vyjádřit a k volbám šla."

Vladimíra Dvořáková: "Já bych řekla, že ta účast není zase tak úplně abnormální, protože my to srovnáváme s volbami před čtyřmi lety. Ale kdybych to srovnali s volbami v 90. letech, tak je vlastně o trochu nižší, než bývalo tehdy zvykem. A před těmi čtyřmi lety byla malá volební účast pravděpodobně důsledkem opoziční smlouvy, kdy najednou voliči měli pocit: proč bychom měli jít k volbám, oni si to nakonec stejně nějakým způsobem uhrají. Já jsem ráda, že to dosáhlo těch 65%, ale tajně jsem snila o 70%, ale to už je příliš velký optimismus z mé strany."

Jiří Pehe: "Já si myslím totéž. V roce 2002 byla nízká volební účast do značné míry důsledkem znechucení z opoziční smlouvy a ze zablokování politického systému, kdy mnoho lidí nevěřilo, že se bude něco po volbách měnit, navzdory tomu, že Vladimír Špidla prohlašoval, že skutečně spolu končí. A potom ty různé další volby, kdy byla účast velmi nízká, byly poznamenány svojí specifičností - byly to volby do Evropského parlamentu, do krajů nebo do Senátu. To jsou volby, kde je vždycky nízká volební účast. Je to návrat k normálu a vidím to jako pozitivní znamení."

Pojďme se podívat do budoucna. Jak už jsme říkali, volby skončily patem. Jaké možné koalice se nám na základě výsledků voleb rýsují?

Předseda ODS Mirek Topolánek, foto: ČTK Předseda ODS Mirek Topolánek, foto: ČTK Vladimíra Dvořáková: "Koalice jsou možné různé - otázka je, jestli získají nějakou podporu. První krok je požádat pana Topolánka, aby se pokusil sestavit vládu. Tady se rýsuje poměrně jasná koalice - s KDU-ČSL a Stranou zelených. Tato koalice by nezískala většinu, měla by oněch 100 hlasů. Mnohem složitější je otázka, jak dalece tyto dvě partnerské strany budou do koaličního prohlášení chtít dostat některé svoje priority. A pak do toho vstupuje otázka, kdo tuto vládu podpoří, protože nebude mít většinu v parlamentu. Je tu teoretická možnost, i když po sobotních rozvášněných projevech se mi zdá více teoretická, ale doufám, že politici k těmto věcem přistoupí zodpovědněji, že by část levice (při hlasování o důvěře) odešla a ponechala těmto stranám možnost vládnout. Osobně bych tomu dávala přednost před velkou koalicí, protože velká koalice by navozovala podobnou situaci, jakou byla opoziční smlouva, a nebyla by podle mě tedy optimální. Pak ale musíme počítat s tím, že to strany nechtějí zadarmo. Teď to nemyslím jako úplatky za to, že někdo odejde z parlamentu, ale jde o určité vyjednávání. Nemělo by jít ani tak o vyjednávání o funkce, i když to je samozřejmě také vždycky přítomno, ale jde o určité kompromisy například v programových věcech nebo ve věcech, které se týkají funkcí. A bývá zvykem, že pokud vzniká menšinová vláda, kterou někdo jiný podpoří, tak třeba není premiérem předseda té velké strany. Může se říct, že premiérem bude někdo z jiné strany. Nedokážu si ale představit, že by sociální demokraté přijali pana Kalouska. Ale může to být třeba osoba čísla dvě nebo tři v ODS. Mohou tam být nejrůznější tlaky, jak by měla být obsazena jednotlivá křesla. Já si po poslední aféře dovedu představit, že jednou z podmínek, které by strany mohly dát, by bylo třeba to, že ministerstvo vnitra nebude kontrolovat ODS, ale nějaká nezaujatá strana, aby se zajistilo nezávislé vyšetření této kauzy. To, co říkám, jsou samozřejmě jenom spekulace a příklady, jakým způsobem může probíhat jednání o vytvoření třeba menšinové koalice, a jaké podmínky si mohou dávat strany, které vládu nepodpoří, ale umožní její vznik z hlediska nutnosti stabilizovat politickou situaci a vyjít ven z patové situace."

Poražený Jiří Proubek, předseda ČSSD, foto: ČTKPoražený Jiří Proubek, předseda ČSSD, foto: ČTK Jan Bureš: "Já bych s tím samozřejmě souhlasil. Já se domnívám, že teď půjde především o to, do jaké míry budou politici těch hlavních politických stran schopni a ochotni obrousit ty ostré hrany, které byly známy v té volební kampani. Je evidentní, že ty velké politické strany, včetně ODS, budou muset jít na opravdu velký kompromis, že to bude muset být skutečně centristická vláda, kde nebude zřejmě možné do programového prohlášení dávat ty, řekněme, nejradikálnější sliby nebo reformy. A to nejenom tedy ze strany těch malých politických stran, lidovců a zelených, ale také ze strany občanských demokratů. Protože já si nedovedu představit, že za této situace by ODS mohla prosazovat třeba nějakou radikální politiku vůči Evropské unii, kterou naznačovala v kampani, že by mohla prosazovat některé další reformy, třeba daňovou a podobně, v té podobě, jak byla krystalicky prezentována. Čili půjde opravdu o to, aby politici byli schopni tohoto kompromisu a aby také byli schopni přiznat před veřejností, že tento kompromis je nezbytný. Protože já se obávám, že teď voliči, zejména voliči občanských demokratů, očekávají opravdu radikální reformy a pokud nebudou ty reformy realizovány v této radikální podobě, tak prostě půjde o to přesvědčit voliče a občany, že cesta do budoucnosti není nějaký boj o to, kdo co prosadí v nějaké vyhrocené podobě, ale že cesta je prostě kompromis."

Jiří Pehe: "Já vidím jako nejrealističtější velkou koalici, a to z toho důvodu, že je to vlastně jediné většinové řešení, které se momentálně nabízí. Samozřejmě, teoreticky existuje i to další, to znamená Občanská demokratická strana s komunisty, ale to je naprosto vyloučeno, anebo duhová koalice, ale myslím si, že většinová koalice nebo velká koalice je momentálně tím jediným většinovým řešením, které bude velmi silně prosazovat, jak už koneckonců opatrně naznačil i pan prezident, a tam bude z jeho strany, myslím si, velký tlak na toto řešení. Pokud jde o menšinou vládu, tak ODS by tím příliš mnoho nezískala, protože by nedocházelo jen ke kompromisům s těmi malými stranami, ale ona by musela prostě udělat kompromisy se sociálními demokraty tak jako tak, protože na ní by pak záleželo schválení této vlády. Takže ta vláda by vůbec neměla volné ruce v tom, co by mohla do programu realisticky dát, protože kdyby se odchýlila příliš doprava, tak neprojde při hlasování o důvěře. Proto si myslím, že spíše bude tlak na vytvoření velké koalice."