Obchodní dům může mít stejnou památkovou ochranu jako gotická katedrála

Ministerstvo kultury prohlásilo pražský obchodní dům Máj za kulturní památku. Rozhodnutí ale zatím není pravomocné: do začátku příštího týdne se mohou účastníci řízení obrátit na ministra a pokusit se zvrátit verdikt. Na případné veřejné diskuse k tématu tak zbývá už jen poměrně málo času.

Historik architektury Rostislav Švácha letos v březnu podal návrh na prohlášení pražského obchodního domu Máj za kulturní památku. Mimo jiné tak reagoval na to, že současný vlastník budovy původně požádal o demoliční výměr, i když později mluvil jen o úpravách objektu. Podle Šváchy ale jde o výjimečnou stavbu, která musí být zachována: "Obchodní dům Máj, dnes Tesco, patří k vynikajícím českým stavbám 70. let, která vykazuje mnoho důležitých vazeb k tomu, co se v tu chvíli dělo na Západě. Dokonce v určitých ohledech ten Máj předbíhal vývoj západní architektury."

Ministerstvo návrhu Rostislava Šváchy vyhovělo 2. října. Potvrdila nám to mluvčí resortu Ludmila Kadrnková a k důvodům rozhodnutí řekla: "Pražský obchodní dům Máj vykazuje znaky kulturní památky ve smyslu příslušného paragrafu zákona o státní památkové péči. Tato stavba je významným dokladem architektury 70. let 20. století a to rovněž v evropském kontextu. Obchodní dům byl na tehdejší dobu stavbou provedenou mimořádně kvalitním způsobem."

Rozhodnutí ale ještě není pravomocné, napadnout jej mohou účastníci řízení. Na otázku, kdo má toto právo a co by tzv. podání rozkladu znamenalo, nám Ludmila Kadrnková vysvětlila: "Účastníci řízení jsou dva. Je to akciová společnost Tesco Stores Česká republika a pak hlavní město Praha. Podání rozkladu znamená, že bude zasedat rozkladová komise, kterou jmenuje ministr kultury a tato rozkladová komise pak doporučí ministru kultury jakési stanovisko. O rozkladu, ale rozhoduje ministr kultury."

Foto: ČTK
Vlastník objektu, společnost Tesco Stores Česká republika, podle mluvčí Jany Matouškové ještě zvažuje, jaké další kroky v této záležitosti podnikne. Firma se totiž nevzdává svých dosavadních plánů: "Obchodní dům Tesco slouží zákazníkům již několik desítek let a nároky našich zákazníků se stále mění a stupňují. Proto s nimi chceme držet krok a naším cílem je investovat do modernizace obchodního domu a vedle interiéru bychom rádi zlepšili i okolí obchodního domu a rozšířili možnosti zásobování."

Znamená to ale, že ta úprava okolí by se dotkla vyznění samotné budovy a těch charakteristických znaků, které vlastně by nesměly být narušeny, pokud by zůstalo v platnosti to rozhodnutí ministerstva?

"Ano. Máme obavu, že rozhodnutí ministerstva může naši snahu trošku zbrzdit nebo zkomplikovat. Nicméně náš záměr zmodernizovat pro naše zákazníky zůstává."

I když teda podle Matouškové Tesco ještě neví, zda se proti rozhodnutí ministerstva odvolá, památková ochrana obchodního domu na rohu pražské Národní třídy a Spálené ulice zřejmě není v zájmu současného vlastníka objektu. Tomu by rozuměl i historik architektury Zdeněk Lukeš, který jinak respektuje prohlášení obchodního domu Máj - tedy dnes Tesco - za kulturní památku: "Myslím si, že si to ta stavba zaslouží. Ale na druhé straně je tam jeden háček. Když je památková ochrana nějakého objektu, tak to znamená, že on je chráněn jako celek. To znamená nejenom fasády té stavby, ale samozřejmě kompletní interiér, ten původní. To znamená, že majitel takového objektu tam těžko může provádět nějaké změny. Každou změnu, kterou bude chtít provést, i když se bude jednat třeba o nějaký detail, tak bude muset žádat památkový ústav. A to může samozřejmě vést k tomu, že se takovéhle stavby bude chtít ten majitel zbavit. Hypoteticky by mohlo hrozit, že ten dům zůstane prázdný nebo prostě bude využit ještě méně vhodně, než je třeba teď."

Jeden ze spoluautorů původního projektu, architekt Martin Rajniš, nám již dříve řekl, že pokud jde o případné úpravy interiéru, nechal by majiteli volnou ruku: "To, co se tam děje uvnitř, je určitá alchymie, kterou si ten obchodník dělá podle tlustých knih, které si někde v ústředí velmi pečlivě rozmyslí. A je, myslím, jeho si tuhle věc udělat po svém."

Podle Zdeňka Lukeše ani tento postoj ale nic neřeší: "Nezáleží na tom, co si myslí jeden ze spoluautorů. Mimochodem já vím o jiném, který naopak trvá na tom, aby ten interiér zůstal zachován - to je architekt Masák. Nicméně ten jejich názor je vlastně irelevantní, protože podstatný je názor památkového ústavu. To znamená, jestliže památkový ústav v instrukcích, které dává zákon o památkové péči, by měl trvat na zachování toho interiéru v původním stavu. Pokud na tom trvat nebude, tak vlastně porušuje zákon. V tom je určitý paradox. Já jsem už dávno navrhoval, aby ten památkový zákon by nějakým způsobem novelizován v tom smyslu, že u památek, kde se mění jejich využití, i třeba v tom smyslu, že tam sice zůstává obchodní dům, ale způsob prodeje je samozřejmě jiný, než byl před třiceti lety, tak že by měl ten památkový zákon být řekněme volnější v tom výkladu a umožnit třeba určité adaptace. Ale on to vlastně neumožňuje. On se chová k tomu obchodnímu domu úplně stejně, jako třeba ke gotické katedrále."