O čem se mluví Konference zahraničních Čechů
Minulý týden se sešli v Praze Češi žijící v zahraničí. Na konferenci, která byla pořádána pod záštitou prezidenta republiky Václava Havla, přijelo zhruba 2OO krajanů z téměř třiceti zemí. V Karolinu a na právnické fakultě natáčela Jana Peterková.
Právnická fakulta v Praze
Musím předeslat, že oněch 2OO krajanů z bezmála třiceti zemí byla společnost
značně značně různorodá, což potvrdila Jana Bratinková, předsedkyně Klubu
občanů České republiky na Slovensku:
Je přirozené, že tak rozdílný okruh účastníků má různé priority. Hovoří duchovní otec konference - předseda Mezinárodního koordinančího výboru Univerzity Karlovy - dr. Oldřich Černý:
Ing. Dagmar Brabencová ze Švédska ocenila tento aspekt letošního setkání:
Záběr z pondělního semináře
Jeden z odborníků, který přednášel a poté trpělivě odpovídal na dotazy byl,
Václav Honig z Ministerstva vnitra. Připomenul, že ústava zaručuje krajanům
volení právo, ale jde o to, jakou formou ho budou realizovat. Dosud to bylo
možné jedině, když Češi ze zahraničí přijeli volit do České republiky. Podle
novel zákonů o volbách, které přijala v březnu vláda, mohou Češi v zahraničí
volit na všech zastupitelských úřadech.
Na názor z pléna, že by se dalo volit prostřednitctvím internetu, dr. Honig odpověděl, že zatím se o této variantě neuvažovalo, protože Česká republika je v situaci, kdy se teprve internet zavádí do všech institucí. Jak poznamenal, neumí si představit, že by se v zahraničí volilo internetem a v České republice by stejná možnost nebyla. Jeden z amerických Čechů namítal, že internet nezaručuje tajné hlasování. Několik dalších diskutujících navrhovalo volby korespondenční metodou.
Pokud jde o státní občanství, podle dr. Honiga z ministerstva vnitra je to otázka ještě citlivější než volby do Parlamentu. Jedná se o to, zda se opustí teorie jednoho občanství, která platí u nás od roku 192O, a přejde se k více občanstvím. Zatím - jak bylo řečeno - existuje v České republice jedno občanství s výjimkou USA a Slovenska, což jsou specifické případy. Dokládají to slova Češky, která se v 8O. letech provdala do USA:
Po seminářích následovala živá diskuse
Sympatické je, že jednání konference zahraničních Čechů byla věcná, občas
trochu konfrontační, ale vedená výraznou snahou porozumět si. Například v diskusi o kulturním dědictví v zahraničí zazněl názor Jiřiny Fuchsové z USA,
která vydání jakýchkoli archiválii z ciziny váže na vyřešení restitucí.
Naopak dr. Anděl ze Švýcarska pravil lakonicky - řeknětě kam mám ty krabice
poslat a já je tam pošlu.
Dr. Alena Prouzová, ředitelka odboru kulturních a krajankých vztahů Ministerstva zahraničních věcí České republiky, informovala o typech pomoci státu krajanským spolkům a seznámila přítomné s tím, že bude vycházet nový časopis pro krajany, který se jmenuje České listy. Kolegyně dr. Prouzové - Alice Sobotková - odpovídala na otázku, jak Česká republika pomáhá krajanům v oblasti vzdělávání:
Dr. Milan Špaček,předseda stálé komise Senátu pro krajany žijící v zahraničí, ve svém referátu zmínil i tuto aktuální snahu Senátu:
K dalším typům pomoci krajanským spolkům od vládních a nevládních organizací v České republice, o kterých se na konferenci rovněž hovořilo, se příležitostně vrátíme. Musím dodat, že konference zahraničních Čechů se se zvýšeným zájmem domácích sdělovacích prostředků nesetkala.





