O čem se mluví Dobro dítěte nadevše

Osvojení dítěte z ciziny v Česku vyřizuje Úřad pro mezinárodněprávní ochranu dětí se sídlem v Brně. Tato instituce povoluje adopce děti pouze ze zemí, které podepsaly Haagskou úmluvu o právech dítěte. A to není případ afrických zemí či už zmiňovaného Haiti.

Vyřízení veškerých náležitostí spojených s adopcí dítěte ze zahraničí je velmi složité a zdlouhavé, říká Markéta Nováková, zástupkyně ředitele zmíněného Úřadu:

Foto: Evropská komise "Složitá je především příprava jak žadatelů, tak dětí vhodných k osvojení. Pokud nějaký český žadatelský pár si přeje osvojit dítě ze zahraničí, musí projít prakticky stejnou přípravou jako žadatelé o vnitrostátní adopci, to znamená musí být velmi pečlivě prošetřen jejich zdravotní stav, psychologická situace, sociální situace, musí být znám jejich trestní rejstřík, jejich majetkové poměry a vůbec celkově, zda jsou vhodní k tomu, aby mohli přijmout do adopce dítě. Stejně tak v zahraničí je nutné připravit děti na osvojení, a to především, aby děti byly vhodné po právní stránce, aby děti neměly rodinu, která by se o ně chtěla starat, aby děti byly skutečně právně volné, aby splňovaly i určité zdravotní předpoklady, aby byl zachován tzv.princip subsidiarity, což znamená, že dítě může být osvojeno do zahraničí až tehdy, kdy je s jistotou stanoveno, že nelze nalézt vhodnou rodinnou péči v zemi jeho původu. Příprava žadatelů v rámci České republiky trvá obvykle rok až dva roky než jsou všechna vyšetření provedená, než projdou všemi procedurami. Poté by byla žádost postoupena do zahraničí, a tam samozřejmě záleží na té které zemi, jak dlouho budou žadatelé čekat na osvojení. Samozřejmě to záleží i na tom, jaké by byli ochotni přijmout děti. Pokud žadatelé si přejí malé zdravé děti, samozřejmě budou čekat určitě déle než ti, jejich tolerance je vyšší a kteří budou ochotni poskytnout domov i dětem se zdravotním postižením, případně s nějakým jiným handicapem," vysvětlila v České televizi Markéta Nováková s tím, že se vůbec nejedná o levnou záležitost. Žadatelé o adopci mohou zaplatit kolem půl milionu korun:

Foto: Evropská komise "Jsou povinní hradit si veškerou přípravu na osvojení, překlady veškerých listin, poplatky některým organizacím, které jsou zapojeny v procesu osvojení, případně platby advokátům v zemi původu dítěte. Samozřejmě jsou s tím spojeny poměrně velké náklady na cestování do té země za tím účelem, aby se s dítětem seznámili. Některé země předepisují i určitou délku pobytu v této zemi. A to jsou náklady, které se mohou vyšplhat poměrně do vysokých částek."

Zřejmě si položíte otázku, proč jsou pravidla pro mezinárodní osvojení dítěte tak přísná?

"Je to především zajištění právní volnosti toho dítěte, a druhá věc je vhodnost toho spojení, to znamená zkoumání předpokladů pro spojení konkrétního dítěte s konkrétními žadateli, a naopak těchto konkrétních žadatelů s tímto konkrétním dítětem. Ten proces je poměrně složitý, takže osvědčit tu vhodnost je poměrně náročné. Nicméně pokud si řekneme, že neodmyslitelným standardem je skutečně zajištění právní volnosti dítěte a a vhodnost toho spojení, tak upřímně řečeno není co racionalizovat, protože organizování výměny informací je poměrně složitá a nákladná věc, pokud chcete kvalitní lékařská vyšetření, kvalitní psychologická vyšetření. Všechno trvá poměrně dlouhou dobu. Běžně se stává i v tom systému, který realizujeme podle Haagské úmluvy, že jednou, dokonce dvakrát a třikrát se dožadujeme opravy těch informací, protože státy mají přirozenou tendenci poskytovat informací málo. A potom se může stát, že neosvědčíte všechny okolností správně, dítě se dostane sem na území České republiky, vytvoří si vazbu k budoucím osvojitelům, a teď najednou po měsíci, po dvou, po třech, po šesti by se to dítě mělo vracet zpátky do původní země? Trauma, které vyvolává taková situace, je něčím v životě dítěte, co prostě nejde vymazat," řekl Českému rozhlasu ředitel Úřadu pro mezinárodněprávní ochranu dětí Zdeněk Kapitán.

Jen za loňský rok deset českých rodin úřady obešlo a dítě z ciziny přijalo. Sedm dětí pocházelo z Konga. Rodiče si adopce vyřídí přímo s místními úřady. Zdeněk Kapitán snahu lidí získat dítě, aniž by své motivy museli vysvětlovat úřadům a absolvovat seriál pohovorů a dotazníků, chápe. Rodiny si však neuvědomují rizika s mezinárodní adopcí spojená. Haagská úmluva o právech dítěte například zaručuje, že dítě nebylo zcizeno biologickým rodičům. Naděžda Straková je s manželem vůbec prvním rodičovským párem v Česku, který se z Filipín snaží o oficiální adopci. Pro Český rozhlas potvrdila, že nelegální adopce je velmi riskantní:

"To nese jakási úskalí, protože získáváte minimální informace o zdravotním stavu dítěte, o jeho biologických rodičích. Také nemáte zcela zajištěno, jestli to dítě není zcizené biologickým rodičům, což se samozřejmě stává. Byly tady takové případy jak v Africe, tak i v Latinské Americe."

Pokud se jedná o Haiti, právnička Úřadu pro mezinárodněprávní ochranu dětí Lucie Koudelková soudí, že by lidé, kteří by této zemi chtěli pomoci, měli podporovat spíš humanitární organizace, aby se díky nim mohli o své děti postarat sami Haiťané.