Literární naslouchátko S Radiem Praha a Rychlými šípy za záhadou hlavolamu

Jaroslav Foglar O postavách a příbězích klasika literatury pro mládež Jaroslava Foglara, který by letos v létě oslavil sté výročí narození, se s oblibou říká, že jsou legendární, nezapomenutelné a že kdekoho ovlivnily. Možná je to s podivem, ale já jsem se k prvním z nich dostal až v pokročilém věku. Dávno odrostlý dobrodružným příběhům s chlapeckými hrdiny. Ale možná o to silněji jsem si proto uvědomil, co na nich dospívající kluky a děvčata může dodnes tak lákat a okouzlovat. Foglar dokáže vybudovat jednoduchý nereálný svět, který jen naoko souvisí s realitou čtenářova života. Je svou povahou podobný fantazijnímu světu dítěte, do kterého také vstupují jako suroviny skutečná místa, věci a lidé, ale dítě si je uhněte ke svému obrazu, fantazie mu umožní bezbolestně vynechat či nahradit to ze skutečného života, co se vzpírá jeho chápání, a naopak doplní, čeho se mu nedostává. Stejným způsobem tvořil své příběhy pro mládež Jaroslav Foglar.

Kdo by neznal "ježka v kleci", i ten, kdo nečetl knihu Záhada hlavolamu, určitě o ježkovi slyšel. Kniha vyšla poprvé za války, v roce 1941. Bylo to rok po zákazu skauta, Jaroslav Foglar, vedoucí skautského oddílu se snažil o tajné pokračování v oddílových aktivitách. Časopis Mladý hlasatel, ve kterém Foglar své příběhy publikoval, ještě směl vycházet, ale ani to nemělo už trvat dlouho. Knihu Záhada hlavolamu vydal nakladatel Kobes. Foglar tu čtenářům v knižní verzi představil chlapce z oddílu Rychlých šípů, kteří se poprvé objevili v časopiseckém kresleném seriálu Černí jezdci řádí.

"Chtěl jsem začít na zadní stránce Hlasatele otiskovat nějaký neobvyklý a dlouhoběžící obrázkový seriál. Chtěl jsem k tomu využít svých zkušeností i důkladných znalostí různých míst v naší republice, znal jsem staré uličky a plácky v Praze i v jiných městech, která jsem sjezdil. A tu jsem narazil na partu výborných chlapců, velmi podnikavých, statečných, kteří o úžasná dobrodružství takřka zakopávali na každém kroku. K leckterým jsem jim i dopomohl. Slovo dalo slovo, a já je přiměl, aby si založili náš čtenářský klub. Což se také stalo. Po různých příhodách si dali název Rychlé šípy, a můj sen se začal naplňovat.

Kteréhosi dne jsem potkal v budově Melantrichu pana JUDr. JanaFischera a zeptal jsem se ho, zda by dokázal nakreslit seriál, kdybych mu připravil podrobný scénář se zápletkou. Pravil, že se o to pokusí! Vypracoval jsem tedy první příběh s názvem Černí jezdci řádí, a pan dr. Fischer se zhostil svého úkolu dokonale. Přinesl seriál v barevném provedení a my jsme ho okamžitě brali. Tím začala dlouhá řada příběhů, které dodnes znají celé generace čtenářů.

Pan dr. Fischer se nikdy osobně nesetkal s živými představiteli Rychlých šípů, ale já získal jejich fotografie - a podle nich je pak autor nakreslil. Smluvili jsme si přitom, že jejich jména a adresy zůstanou trvale utajeny, aby je nikdo nevyhledával, nevyslýchal a neobtěžoval. Utajil jsem i místa, kde klub Rychlých šípů žil, a neprozradím nic z toho, co o něm vím. Za léta jejich mladého života přinesly jejich příhody tisícům a tisícům čtenářů zářný příklad svornosti a vytrvalosti i odvahy a pevného přátelství, které mezi nimi trvale vládlo." (Jaroslav Foglar, Život v poklusu)

Zda Rychlé šípy skutečně existovaly, nebo zda se autor i zde pokoušel utvrdit legendu, to už se nikdy nedozvíme. Dramatizovanou četbu Záhady hlavolamu připravil v roce 1997 pro Český rozhlas Jiří Hromádko. V režii Jana Fuchse hrají Alfred Strejček, Ondřej Kepka, Stanislav Zindulka. Poslech první z pěti částí četby je možný pomolcí ikonky v horní části stránky.