Literární naslouchátko Povídky z Vyskočilových text-appealů nestárnou

Zleva: Jiří Suchý, Ljuba Hermanová a Ivan Vyskočil Kdo se rád baví absurditou, jistě si přijde na své při četbě povídek Ivana Vyskočila. Nejvíc textů Vyskočil napsal nebo načrtnul v době, kdy se v Redutě a jiných malých scénách věnoval tzv. text-appealům. Vytvořil je společně s Jiřím Suchým v roce 1957, tedy právě před 50 lety. Byly to pořady založené na (tehdy nedostatkovém) přímém kontaktu autorské herecké osobnosti s divákem a sestávaly z původních písniček a povídek. V této sestavě trvaly jen do roku 1958. Vyskočil pak na text-appealy navázal v nově založeném Divadle Na zábradlí a později ve svém Nedivadle. Vyskočil je autorem stovek krátkých próz, některé nápady načrtnuté jako podklad k povídce vyústily i v divadelní hru. V 60. letech vycházely průběžně i knižně pod názvy Vždyť přece létat je snadné, Kosti, Malé hry čili maléry, Ivan Vyskočil ...a jiné povídky. V pozdějších desetiletích se k text-appealové formě vrátil ještě v pořadech Kuchyň Ivana Vyskočila.

Ivan Vyskočil (Foto: www.amu.cz) Vyskočil je obdařen mnoha talenty, ty umělecké se manifestovaly jeho autorskou divadelní činností. Není divu, že povídky jsou u něj s jevištěm úzce spojeny. Sám o tom v 90. letech řekl:

"Ono je to moje psaní prokládáno řadou náhradních aktivit. To chodím zametat chodník, nebo si usmyslím, že je třeba předělat vypínač, všechny takovéhle nutnosti v momentě, kdy píšu, přicházejí ke cti. A já si to skutečně přehrávám. A vlastně si to v mnohých chvílích překládám. Je to překládání z jevištního gesta, pokud jde o věci, které už jsem dělal,vyprávěl nebo jsem si snoval na jevišti, je to přkládání z toho jevištního do dvojrozměrného, literárního znaku. A někdy mě neznalost jazyka, nebo obou dvou jazyků, dá veliké luštění, a právě i ty náhradní aktivity. Protože náhradní aktivity slouží k tomu, aby se člověk vrátil trošku z hlavy do toho těla."

Ivan Vyskočil své příběhy radši vypráví, než píše. Zajímá ho rozvíjení příběhu z přítomné chvíle, kdy stojí jako autor a vypravěč tváří v tvář divákům - posluchačům. Proto pokud máme tu možnost, je lepší jeho vyprávění naslouchat, než ho jednou pro vždy zapsané číst v knize. Byť by to bylo jen v rozhlase k posluchačům vzdáleným v čase i prostoru.