Literární naslouchátko Listopad 1989 podle Bohumila Hrabala
V literárním magazínu Radia Praha se vracíme k Bohumilu Hrabalovi, českému prozaikovi, jedné z nejvýraznějších postav naší poválečné literatury a zároveň jednomu z nejpřekládanějších českých autorů. Vybíráme dílo ze závěru jeho tvorby, kratší prózu Listopadový uragan.
Bohumil Hrabal
Jádro Hrabalovy románové tvorby vzniklo v 60. a 70. letech, v prózách
jako Taneční hodiny pro starší a pokročilé, Ostře sledované vlaky,
Morytáty a legendy, postřižiny, Slavnosti sněženek, Inzerát na dům,
ve kterém už nechci bydlet, Příliš hlučná samota, Obsluhoval jsem
anglického krále a další, vykrystalizoval charakteristický style s uvolněnou imaginací, v níž se mísila syrová realita komunistického
státu s ozvuky předválečných avantgard. Od konce 80. let Hrabal
soustavně pěstoval specificky založenou esejistickou fejetonistiku, jeho
texty měly často podobu veřejných dopisů (Listopadový uragan,
Ponorné říčky, Růžový kavalír, Aurora na mělčině, Večerníčky
pro Cassia).
Jak vás asi napadne při pohledu do kalendáře, zastavíme se dnes u Listopadového uragánu. Próza vznikla jako bezprostřední ohlas na
události roku 1989 a má formu dopisu psaného hrabalově múze Dubence.
Jak připomíná Radko Pytlík, Hrabal se nikdy dříve k politickým
událostem přímo nevyjadřoval. "Polemiku s dobou vedl
prostřednictvím svého stylu - pábení. (...) Zaujal odtažitý a tím
vlastně i dizidentský vztah k době. To moje pábení, to je moje obrana
proti politice, prohlašuje Hrabal v próze Veřejná sebevražda, to je
vlastně moje politika...můj způsob psaní." Potom však nemá sil,
aby pokračoval v tvůrčím konfliktu s dobou. Běh času se snaží
zachytit alespoň žurnalisticky, sponánní improvizací. Jeho literární
reportáže komentují vzrušené záchvěvy doby, proměňují se v lyrizující letrismus, v Listy Dubence." (Dubenka je přezdívka
tehdejší americké studentky slavistiky April Criffordové.)
V úvodu Listopadového uraganu se vypravěč vrací k 17. listopadu 1939 a německé okupaci, vypůjčuje si slovo "wetterkrank" k vyjádření stavu rozmrzelosti, melanchpolie či zlé předtuchy. Vybíráme ukázku z první poloviny textu. Čte herec Josef Somr, režii měl rozhlasový režisér Petr Adler. Nahrávka vznikla bezprostředně po napsání a prvním vydání prózy v roce 1990.
Příště, tedy 12. prosince, si připomeneme dílo jubilující
brněnské spisovatelky Věry Hofmanové alias Květy Legátové.
