Literární naslouchátko Květa Legátová: Ostrov slušných lidí

Za posledních 20 let publikovala možná víc textů, než do roku 1989. Po celý život působila jako učitelka na moravském venkově a své literární pokusy skrývala za pseudonymy. Už před válkou debutovala v brněnském rozhlase jako autorka komických skečů, například ..., ale už tehdy poprosila kamarádku o zapůjčení jména.

Květa Legátová, foto: ČTK Jako Věra Podhorná publikovala i krátce po válce, pak v 50 a 60. letech jí vyšly dvě knihy ze studentského prostředí Postavičky a Korda Dabrová a další rozhlasové hry. Patřila tehdy vedle Miloše Rejnuše, Antonína Přidala, Milana Uhdeho a dalších do tzv. brněnského okruhu rozhlasových dramatiků. Z té doby pocházejí její hry Studentská komedie, Dopis od chuligána a detektivky Vražda v lomu a Dvě variace na jedno zmizení. V roce 2002 Radiu Praha řekla, že tehdy vznikla ještě jedna hra, jejíž nahrávka byla později smazána.

"Vzpomínám si, že v roce 1968 jsem kritizovala vstup vojsk ve hře, která se jmenovala Zajatec a kterou jsem situovala do starého Říma. Byla o avarském klukovi, kterého zajme žoldák. Jenom ty dvě osoby, to je má specialita, dvě osoby a dialog. A dojde to tak daleko, že se honí, ten kluk uteče a zavede ho ke svému odbojnému kmeni... no prostě bylo to na tehdejší poměry, že přijde do cizí země, ve které se nevyzná. Toto ještě pochopili a pochválili. A potom to zase vzal bolševik do svých rukou, takže zas byla pauza. Až potom po Sametku, řekla jsem si, fajn, teď to zas bude dobré..."

To přišel její třetí, nejsilnější návrat na literární scénu. V roce 2000 vydalo nakladatelství Paseka povídkovou knihu Želary autorky Květy Legátové, o níž nikdo nic nevěděl. Výjimečně zralý, žánrově neobvyklý a jazykově originální text. Krátce na to se objevila novela Jozova Hanule. Pohotově po ní sáhli filmaři a brzy se dočkala filmové verze. Nejprve se mluvilo o senzačním debutu staré neznámé dámy. Záhy byl ale její pseudonym odhalen, zjistilo se, že jde o brněnskou rodačku Věru Hofmanovou, absolventku filozofické fakulty, která o sobě a o svém psaní nerada hovoří, ačkoli poměrně pravidelně publikuje a její hry se objevují ve vysílání - pod vlastním jménem Věra Hofmanová. Pro každého nebe, Škrtidla, Superkočka a Ostrov slušných lidí. Hra Zajatec se vrátila do vysílání obnovenou premiérou v roce 2004. Jak říká autorka sama, pro její hry je typické, že jsou psány nekomplikovaným dialogem, bez formálních výbojů, a sama se pokládá za pozorovatelku života.

"Psychologie byl můj nejmilejší předmět, nakonec byla jsem kantorka! Kdybyste chtěl, abych vám do půlnoci vykládala galerii postav, a mohl byste si volit, buď z mých kolegů, z mých žáků, sousedů, tak by byl jeden příběh vedle druhého. Mě to totiž strašně zajímá. Já bych mohla psát rukama nohama, kdyby šlo jen o toto. Protože každý člověk je jiný. Mě třeba enormě zajímá víra. Já su ateista a nikdy se toho nezbavím. Když je člověk racionalista, tak se toho nikdy nezbaví a toto emocionální zajetí nikdy nepřijme. Ale právě proto, že su racionalista, tak mě toto strašlivě přitahuje. Tak jako to například přitahuje vědce. Když řekne Grygar, že věří, je to něco úplně jiného, než když to řekne paní Vomáčková ze Zlámané Lhoty. Každý mluví o něčem úplně jiném. A toto mě přitahovalo, nejen v křesťanství, ale i v islámu, všechno jsem pročetla. Víra co taková. A toto mě dodnes přitahuje."

Rozhlasovou hru Ostrov slušných lidí vám díky jejímu rozsahu můžeme pustit celou. Stojí na třech postavách, které stvárnili přední rozhlasoví herci: Josef Kemr, Martin Růžek a Miroslav Donutil. Režisérem byl Ivan Chrz a premiéru posluchači slyšeli v květnu 1993.