Výstava barokních kostýmů aneb Jak udělat dojem v 18. století

Pražské Klementinum patří bezesporu k nejhonosnějším budovám období baroka. Jak ale vypadala tehdejší móda? Co bylo největším módním hitem? To všechno zjistíte na výstavě Ala mode aneb Jak udělat dojem.

Výstava Ala mode aneb Jak udělat dojem, foto: Eva Hodíková, archiv Národní knihovny v PrazeVýstava Ala mode aneb Jak udělat dojem, foto: Eva Hodíková, archiv Národní knihovny v Praze Už od pradávna platí pravidlo, že „šaty dělají člověka“, a aristokracie v době baroka se tím rozhodně řídila. Na výstavě, která se právě koná v pražském Klementinu, budou moci návštěvníci vidět nejen dámské i pánské šaty období baroka, ale i všelijaké módní doplňky – rukavičky, pokrývky hlavy nebo také originální, ručně vyrobené maškarní masky. Proč zrovna v období baroka se maškarní plesy těšily takové oblibě, vysvětlil kurátor výstavy Rostislav Maria Müller:

„V době baroka se znovu vrátila móda maskovat svůj obličej, která pochází z antiky a samozřejmě ještě z předchozích kulturních dob, kdy maskování bylo součástí rituálů. Avšak právě ve starověkém Římě se masky začínají nosit jako součást společenské komunikace, hry, zkrátka zastávají jinou funkci než vysloveně náboženskou nebo ceremoniální. Renesance, baroko et cetera jsou vlastně návratem těchto antických a řeckých principů do života vysoké společnosti. Druhý důvod je, že maska umožňovala aristokratům, kteří pořád žili v určitém klišé, neboť neustále museli ukazovat svůj sociální status, ulehčit si od svého společenského postavení, zahrát si na změnu pohlaví, neurčitost sociální úrovně a tak dále. A v neposlední řadě zažívat různá dobrodružství – společenská, ale třeba i ta erotická.“

Ideál krásy

Foto: Eva Hodíková, archiv Národní knihovny v PrazeFoto: Eva Hodíková, archiv Národní knihovny v Praze V době baroka vznikly první módní časopisy – první periodika o módě vycházela samozřejmě v Paříži, která se během vlády Ludvíky XIV. (1643–1715) stala Mekkou evropské módy. Zmenšené modely francouzských šatů se pak rozesílaly po celém starém kontinentu a neustále se měnící módní tendence byly evropskou šlechtou milovány. Jak tedy vypadal barokní ideál krásy?

„Barokní ideál krásy vypadal tak, jak ho známe ze soudobých obrazů. Na druhou stranu je potřeba si uvědomit, že obrazy tehdejší doby měly symbolickou roli. To znamená, že třeba kypré tělo symbolizovalo jisté bohatství, jistou úctu k mateřství a podobně. Není to tedy pouze ideál krásy. Co se týče pozdějších dob, třeba rokoka, tak tam, jak to známe z půvabných rokokových obrazů, ideál krásy byl do jisté míry definován antikou. Make-up, paruky, zdravíčka a podobné věci nosíme právě díky antice, neboť make-up jako takový je něčím, co se nosilo ve starém Římě a tehdejších Athénách.“

Foto: Eva Hodíková, archiv Národní knihovny v PrazeFoto: Eva Hodíková, archiv Národní knihovny v Praze Ve vyšší společnosti ale zároveň platilo, že luxusní šatník je třeba doplnit vybraným chováním. Jako základní příručka etikety sloužila kniha Il Cortegiano neboli Dvořan, kterou napsal italský spisovatel Baldassare Castiglione. Co všechno tedy museli umět šlechtici období baroka, jaké chování společnost vyžadovala a co se naopak považovalo za faux-pas?

„To podstatné je, že za všech okolností museli být „v obraze“ – museli demonstrovat a reprezentovat především svou rodinu a dynastii. Dále museli reprezentovat svůj sociální status, úspěch, výši svého postavení a pochopitelně také vzdělání, protože to slovo „aristo“ znamená „nejlepší z nejlepších“. Takže ve všech těchto rovinách musel člověk prostřednictvím oděvů, držení těla, gest a tak dále reprezentovat dobré chování. Druhá věc jsou zásady, které byly definovány zmíněnou knihou Il Cortegiano – že ve společnosti se má člověk chovat nonšalantně (italské původní slovíčko je sprezzatura). To znamená, že za žádných okolností nemá člověk dát najevo, po čem skutečně touží, že každé lidské snažení (a nejenom móda, design, architektura) je výsadou jisté hry. Když si jdete požádat o práci, tak také neříkáte zaměstnavateli „chci tolik a tolik peněz“, ale vyprávíte o tom, jak jste šikovní, co umíte a jak se těšíte na kolektiv. Tak nějak, nadsazeně řečeno, funguje sprezzatura a to je vlastně princip, který nám zůstává do dneška. „

Foto: Eva Hodíková, archiv Národní knihovny v PrazeFoto: Eva Hodíková, archiv Národní knihovny v Praze Zajímavá je i část výstavy, která popisuje původ názvů jednotlivých oděvů či módních doplňků. Víte, která pojmenování jsou původně česká a která byla přejata z jiných jazyků?

„Velice zajímavé jsou v tomto směru třeba kravaty – název pochází od slova Chorvat, protože panduři, kteří přijeli ve druhé polovině 17. století na francouzský dvůr, si přivezli svoje šátky, vázané kolem krku, a rozdávali je místním francouzským děvčátkům. Podstatnější ale je, že tyto neveliké šály se zalíbily místním „módotvůrcům“. A tak se vázání šátků kolem krku ve stylu a-la cravate stalo původcem názvu kravaty.“

Výstava je k vidění v Galerii Klementinum do 8. září.