Úspěšné exily Josefa Koudelky

Cikáni, Invaze, Exily, Chaos, Černý trojúhelník... to jsou názvy nejslavnějších fotografických cyklů mezinárodně uznávaného českého fotografa, člena prestižní agentury Magnum Photos v Paříži, Josefa Koudelky. Jeho fotografie vlastní přední světové galerie. Letos 10. ledna oslavil 70. narozeniny. Uměleckou osobnost boskovického rodáka Josefa Koudelky přiblíží Vilém Faltýnek.

Josef Koudelka, foto: ČTK

"Exil ničí, ale když vás nezničí, tak vyjdete posíleni. Já jsem odešel z nutnosti, protože jsem se necítil dostatečně silný, kdyby policie zjistila, že fotografie z invaze, které byly po světě publikované, jsou moje. Nechtěl jsem být v situaci, že bych se možná nechoval tak, jak bych se chovat měl. Musím říct, že jsem rád, že jsem odešel, protože jsem exilu využil a začal jsem dělat něco jiného,"

říká fotograf Josef Koudelka, který odešel do emigrace v roce 1970. Na základě svých fotografií z okupace Československa v roce 1968 i fotografií slovenských Romů byl přijat agenturou Magnum v Paříži, nikde ale na stálo nezakotvil a dokonce se pyšní tím, že nikdy nikde neplatil nájem. Během jeho toulek po Evropě vznikal slavný fotografický cyklus Exily.

Josef Koudelka a Anna Fárová, foto: ČTK

"Celá 70. léta jsou věnována v jeho tvorbě Exilům. To je úžasná kapitola jeho díla. Jsou to fotografie, které vznikají na jeho cestách a při různých pobytech ve Španělsku, v Německu, Francii, v Portugalsku, v Irsku. Jsou to melancholické záběry, dalo by se říct nálady. Jsou tam osamělí lidé v městě, často jsou otočeni zády k nám, často je vidět jenom malý detail figury. Nebo dokonce tam má z Wallesu svou podložku, na které spí pod širákem, a noviny, na kterých ma rozloženou svačinu. Takže je to i mapování jeho osoby v exilu."

Kunshistorička Anna Fárová se věnuje dějinám a teorii fotografie. S Josefem Koudelkou ji spojuje mnohaletý zájem o jeho tvorbu a knižní publikace, které z jeho díla připravila. Poprvé se setkali v roce 1961.

"To setkání se odehrálo v divadle Semafor, kde měl svou první osobní výstavu, a už tam mě uchvátila originalita jeho pojetí. A nejenom mě, i všechny diváky a návštěvníky. A byla to vlastně jakási senzace, byl to příchod nového fotografa do české fotografické platformy."

Koudelka před pěti lety v rozhlasovém pořadu Fotografuji jen to, co vidím, z něhož vybíráme ukázky, vzpomínal na studia strojního inženýrství. Své fotografické začátky popsal takto:

"Já jsem začal trošku vážně fotografovat, až když jsem byl na technice, a výstava v Semaforu byla v roce 1961 v lednu a to byl rok, kdy jsem tu techniku končil. Po sedmi letech práce inženýra jsem si uvědomil jedna svá omezení v této oblasti, věděl jsem, co dokážu a co nedokážu, zároveň se stupňoval můj zájem o fotografii. Fotil jsem čím dál víc, po nedělích, o prázdninách a nebo když jsem si odskočil ze služebních cest na Slovensko. V té době jsem se stal členem Svazu výtvarných umělců, což mi umožnilo mít svobodné povolání. Takže tenkrát jsem toho leteckého inženýrství nechal."

Josef Koudelka se před emigrací v Československu věnoval dvěma oblastem: fotil v romských osadách na východním Slovensku, a divadelní fotografii. Zachytil inscenace Divadla Na zábradlí a Divadla za Branou. V české fotografii najdeme dvě osobnosti, které zasáhly do stejných oblastí: Jindřich Štreit v oblasti etnické s Jaroslav Krejčí v oboru fotografie divadelní. Anna Fárová říká:

"V době, kdy jsme spolupracovali, se věnoval romské problematice, mapoval osady Cikánů na Slovensku a byl v tom ojedinělý. Bylo to originální silné výtvarné pojetí, on vlastně dělá ze všeho krásu, vyhraňuje situace, i je aranžuje a dovádí do absolutní čistoty. Zatímco Štreit je daleko dokumentárnější."

V divadle se můžeme pokusit o srovnání s Jaroslavem Krejčím, podle Fárové ale se oba umělci zásadně liší metodami i výsledky. Co Koudelkovi otevřelo cestu do zahraničí a do agentury Magnum byl přijat na základě fotografií z okupace. Shodou okolností se krátce před událostmi 21. srpna 1968 vrátil z fotografování v Rumunsku.

"Měl jsem štěstí, že jsem měl s sebou asi 60 kinofilmů nabitých v kazetách, které jsem v Rumunsku nepoužil. takže když mě v noci známá probudila a třikrát mi zopakovala, že Rusové jsou tady, tak jsem vyšel do ulis a vzhledem k tomu, že jsem bydlel v Pospíšilově ulici, šel jsem hned k rádiu a byl jsem jeden z prvních. To mi pomohlo, že jsem se dokázal okamžitě orientovat..."

První monografie světově proslulého českého fotografa Josefa Koudelky je z pera Anny Fárové a vyšla v edici FotoTorst v roce 2002. Loni se lednový sedmdesátník dočkal velké zahraniční průřezové publikace s názvem Koudelka od Roberta Delpira. Díky Torstu je k dispozici také v české mutaci.