Upozorňovat na dobré věci stranou zájmu (Revolver revue)

Revolver revue

Do neklidné doby bychom se měli vyzbrojit. Co takhle Revolver revue? Rubriku o přítomnosti i historii tohoto původně samizdatového časopisu připravil Vilém Faltýnek.

Časopis Revolver revue, který se několikrát ročně na třech stovkách stran věnuje výtvarnému umění a literatuře, dosáhl padesátého čísla. S redakčním týmem (Terezií Pokornou, Vikrtorem Karlíkem a Robertem Krumphanzlem) jsme se sešli v redakci. Šéfredaktorka listuje číslem se zlatým pruhem na černé obálce a vysvětluje, jak obvykle revue vypadá, co v ní čtenář může najít.

"Naše čísla nejsou koncipována tématicky, to jsme nikdy nedělali. Dost často se ale stane, že jak se to skládá dohromady, tak se tam pro pozorného čtenáře téma objeví. Ale nebudu ho prozrazovat. Nicméně v každém čísle se objevují průběžně určité stálé bloky. Vždycky je tam něco z nové literatury, máme rubriku Sedm, nějaký námi vyzvaný autor si vybere sedm výtvarných děl a ta komentuje. Snažíme se, aby v každém čísle byl nějaký dobrý překlad, máme rozsáhlé RR interview, a v posledních číslech je takzvaný couvert, což je tématická "knížka v knížce". To je v tomto případě blok věnovaný antisemitské literatuře v době nacistické okupace."

Výtvarník Viktor Karlík patří mezi zakládající členy časopisu. Jeho se ptám, proč mu dali v osmdesátých letech zrovna název Revolver revue?

"Tak zní to dobře! František Stárek, vydavatel samizdatového časopisu Vokno prý tento název poprvé vyslovil, protože říkal, že to je takový "revolverový plátek". To je jeho verze, jak se název Revolver revue objevil, poprvé jako podtitul, posléze jako dominantní název. Zní to dobře."

Když to číslo berete do ruky, tak první co člověk uvidí, je "košířská madona". Jak vypadá? Vysvětlete, pane Karlíku, pro posluchače:

"Já nejsem básník, nevím, jak to mám popsat. ...taková pěkná žena! Je vyfotografovaná z poloprofilu. Pochází z jedné restaurace, kde jsme se kdysi scházeli, a ocitla se na obálce tehdy ještě samizdatového čísla devět. No a stala se z ní značka časopisu. Tu fotografii pak, protože ji Revolver revue trošku proslavila, v polovině devadesátých let z té restaurace někdo ukradl. Takže dneska nikdo neví, kde ten originál je."

Víme, jak časopis vypadá, co v něm najdeme, pořád ale nebylo řečeno to nejpodstatnější - co je jeho cílem. Proč začali mladí umělci časopis vydávat v roce 1985? Opět Viktor Karlík:

"Ten časopis založili tři lidi, Ivan lamper, Jáchym Topol a já. No a ten časopis vznikl proto, že to byla jediná možnost jak publikovat bez zásahu tehdejší moci a establishmentu. Časopisy, které vycházely v tehdejší době, nebyly časopisy, do kterých by chtěl člověk přispívat, tak jsme si založili vlastní časopis."

Revolverka vznikla sice v opozici, ale z přebytku, tedy z pozitivní motivace - dát prostor vznikající neoficiální tvorbě. Doba se změnila. Co je tou neoficiální tvorbou dnes? Jaký je styčný bod mezi přítomností a současností revue?

"Používat termín neoficiální není případné," tvrdí Pokorná. "Existovat legálně může dneska cokoliv, skoro bych až řekla bohužel, protože jsme zaplavení mnoha věcmi. To, co je asi tím styčným bodem je to, že stejně jako před Listopadem byli určití autoři stranou, třeba i z politických důvodů, tak taky dnes jsou mnozí autoři stranou, i když už ne z politických důvodů. Z nejrůznějších důvodů o ně není masový zájem, přestože by si podle našeho názoru je jeicxh dílo natolik významné, že je třeba ho zveřejnit. A od toho tady taky ta Revolver revue je. Takže se snažíme upozorňovat na věci, které jsou stranou většinové pozornosti, a v tom je myslím ten styčný bod."