Sylva Smejkalová: I soudobá experimentální hudba má právo na život

Sylva Smejkalová

Mladou skladatelku Sylvu Smejkalovou lze zastihnout například v galerii, kde zkouší "hrát" na umělecká díla. Právě takto před časem "koncertovala" v pražské Galerii Havelka na výstavě objektů švýcarského výtvarníka Quida Sena. S občanským sdružením Early Reflections se věnuje soudobé hudbě a její propagaci, experimentuje se zvukem a pokouší se propojit vizuální a akustické umění. V dnešní kulturní rubrice ji představí Milena Štráfeldová:

Sylva Smejkalová
Multimediální instalace nebo vizuální umění doprovázené hudbou, to je trend výtvarného umění nebo umění vůbec v posledních letech. Kdo jsou ale vlastně návštěvníci těchto představení? Já se domnívám, že mnoho lidí se dobře neorientuje v těchto fúzích jednotlivých žánrů, stylů a uměleckých oborů...

"Ano, v podstatě by to měl být kdokoliv z široké veřejnosti, a to jakéhokoliv věku. Tady narážíme na jistou komerčnost dnešní doby, kdy nás zahlcují různá média určitým typem informací. A některé hodnoty, a možná je to tak správně, zůstávají skryté a člověk by měl hledat cesty, jak se k nim dostat. I taková instalace tak může být náhodnému kolemjdoucímu jistým objevem, zastavením, zamyšlením se nad současným stavem umění. A jistě i díky velmi poetickému názvu Písně sýkorkám by se člověk mohl zamyslet nad prostředím, kde žije, a záměrem, který jsme měli touto výstavou."

Já se zeptám jinak: chodí na vaše instalace běžné publikum, které navštěvuje galerie, nebo to jsou spíš odborníci, kteří vědí, co je čeká? Jsou to mladí lidé, nebo tam přijdou lidé náhodně z ulice?

"Já myslím, že jste vyjmenovala téměř všechny. Je to v podstatě dáno možnostmi propagace. Čím jsou širší, tím nabalí více konzumentů. Nicméně v případě občanského sdružení Early Reflections je to spíše komorní záležitost, ale možná o to příjemnější."

Z výstavy 'Quido Sen a Sylva Smejkalová - Písně sýkorkám' v Galerii Havelka
Pro jaké další projekty skládáte svou hudbu?

"Jsem členkou občanského sdružení Early Reflections, které se zaměřuje právě na propagaci a provozování současné hudby a hudby 20. století. Tam je vlastně pole i pro autorskou tvorbu, s tím, že projekt Písně sýkorkám byl otevíracím, zahajovacím večerem."

Jaká je situace současné hudby ve chvíli, kdy na každém rohu v Praze jsou lákadla pouze na Čtvero ročních dob a Dvořákovy Slovanské tance?

"Ano, to je velmi pravdivě popsaná situace. Nicméně v každém městě, jak jsem měla příležitost si na vlastní kůži vyzkoušet, v každém větším kulturním centru žije společnost zabývající se soudobou hudbou. Jistě je to i v ostatních kulturních odvětvích. A vždycky je to řada nadšenců, lidí, kteří sami tvoří a kteří se o toto téma zajímají, publikují, vydávají cédéčka, vydávají časopisy. Částečně je to státem podporovaná oblast, částečně žije z darů nadací nebo jednotlivců. A široká veřejnost v podstatě nemá jednoduchý přístup k této hudbě, nicméně ne každý z široké veřejnosti má ty ambice obeznámit se i s takto na okrají stojícím žánrem. Já ale doufám, že do budoucna budeme mít štěstí, že budeme oslovovat čím dál širší vrstvy obyvatel, protože hudba je jednou z nejabstraktnějších múz. A kdo se k ní přiblíží, vyžaduje, aby jeho kulturní povědomí, znalosti a zkušenosti nebyly zcela zanedbatelné. Čili čím bude společnost kulturnější, tím se bude i více zajímat o soudobou hudbu."

Z vernisáže výstavy,  foto: Galerie Havelka
To zní velmi optimisticky, já jsem ale v tomto směru trošku skeptik. Mám pocit, že ten trend jde úplně opačným směrem, a to ke kulturnímu konzumerismu, k těm předem připraveným, předvařeným kulturním hamburgrům...

"Ten tu jistě panuje, a pokud ten proud má jistou sílu, těžko se mu můžeme nějak zásadně vzepřít. Nicméně těch pár nadšenců, mezi které se také počítám, doufám má nějaké právo na přežití a nebudou převálcováni."

Vy sama jste vystudovala ve Vídni, máte zkušenost i z jiných evropských měst, jaká je vašeho pohledu v tomto směru situace Prahy?

"Myslím, že tam je méně plakátků na Čtvero ročních dob a podobných komerčních akcí. Ta společnost je otevřenější, nechá se oslovovat i velice experimentálními záležitostmi, a to v naprosto centrálních kulturních institucích. V podstatě bychom v každé instituci našli řadu jmen nejnovějších, nejmodernějších umělců ve všech odvětvích. V tomto bych viděla pokrok v ostatních větších městech."