Státní ústřední archiv v Praze zve na novou výstavu s názvem "Česká panovnická a státní symbolika. Vývoj od středověku do současnosti"

Orlice na pečeti Přemysla Otakara I.

V pondělí jsme vás informovali o škodách, které po povodních vyčíslil Státní ústřední archiv v Praze a také o restaurování poškozených archiválií. Dnes vás do archivu pozve Eva Petržílková ještě jednou - tentokrát na ojedinělou výstavu...

Prezidentská vlajka
"Česká panovnická a státní symbolika. Vývoj od středověku do současnosti" - to je název výstavy, která byla zahájena u příležitosti Dne české státnosti, ale také v den 1. výročí otevření nové moderní budovy Státního ústředního archivu v Praze na Chodovci. Podle jednoho z autorů nové expozice Pavla Sedláčka je hlavním cílem přiblížit vývoj předchůdců dnešní české státní symboliky.

"Jedním z důvodů proč jsme zvolili dané téma je loňská výstava o pokladech Státního ústředního archívu, kde zejména ze strany učitelů, kteří k nám přicházeli se svými třídami se objevil zájem o tuto problematiku. A nám se to svým způsobem i hodilo, protože tato výstava byla připravena už dříve, kdy jí posílalo ministerstvo zahraničí po Českých centrech a ambasádách."

Výstava je rozčleněna do třinácti chronologických oddílů, jejichž názvy výmluvně vypovídají o světlých i stinných stránkách českých národních dějin:

"Nejstarší období je od raného středověku do roku 1490 - do roku vzniku dlouhodobé personální unie mezi uherským a českým státem. Tato personální unie tvoří další druhý oddíl. Následuje rakouská monarchie, která se také vnitřně člení, ta zabírá období od roku 1752 do roku 1918. No a pak jsou tam ty známé záležitosti dvacátého století. To znamená demokratická Československá republika, protektorát, období komunistického režimu a současná symbolika České republiky."

Orlice na pečeti Přemysla Otakara I.
Poslední, čtrnáctý oddíl přibližuje použití státní symboliky v praxi - k vidění jsou např. vývěsní štíty úřadů, úřední pečetidla a razítka, státní záslužné řády, odznaky, spolkové prapory a mince. Slavnostní atmosféru výstavy pak umocňují i zdařilé nahrávky hudebních symbolů, od středověku nerozlučně doprovázejících panovnickou a státní symboliku - např.Svatováclavský chorál, Hospodine, pomiluj ny, Kde domov můj, československá a česká národní hymna a fanfáry z Libuše. Mezi nejzajímavější exponáty patří podle Pavla Sedláčka nesporně nejstarší český heraldický doklad na českém území:

"Je to znak na jezdecké pečeti tehdejšího panujícího knížete Přemysla Otakara I. z roku 1192. Orlice, která byla pravděpodobně odvozena o tehdejšího císařského znaku, zůstala hlavním heraldickým symbolem českých panovníků do roku 1253 a později se transformovala v tzv. Svatováclavskou orlici. Od roku 1253, tedy od nástupu krále Přemysla Otakara II. na trůn je hlavním heraldickým symbolem českých panovníků stříbrný dvouocasý lev v červeném poli a na něm je v podstatě postavena česká státní symbolika dodnes."

V souvislosti s vystavovanými exponáty pak Pavel Sedláček zmínil ještě jednu zajímavost: První Československá republika totiž měla svou zvláštní vlajku vojenských plavidel:

Vlajka vojenských plavidel
"Na začátku třicátých let byla uvedena do služby vojenská loď Prezident Masaryk, která působila na Dunaji. Vzápětí následoval předpis o používání vlajky vojenských plavidel, která se od dnešní státní vlajky lišila tím, že u žerdi byl vložen malý česoslovenský státní znak. Za války loď Prezident Masaryk zabavili Němci, a i když po roce 1945 se vrátila do vlastnictví Československého státu, tak se vlastně již nikdy nezprovoznila, aby mohla plnit úkoly vojenské lodi. Přesto vlajka vojenských plavidel platila až do roku 1955, kdy byla místo státního znaku opatřena v rohu rudou pěticípou hvězdou, uvnitř níž byl byl umístěn československý lev. Ta se používala jen vyjímečně na výhlídkových člunech, také převážně na Dunaji. A od roku 1960, kdy vstoupil v platnost zákon o nové státní symbolice, už Československo, a dnes samozřejmě Česká republika žádnou vlajku pro vojenská plavidla nemá."

Záštitu nad výstavou převzali ministr vnitra a předseda senátu. Své exponáty zapůjčily např. Kancelář prezidenta republiky, Archiv Ministerstva zahraničních věcí ČR, Národní muzeum, Historický ústav Armády České republiky a také Archivní a programové fondy Českého rozhlasu. Zahájení výstavy se zúčastnili i zástupci těchto institucí. Náměstek ministra vnitra pro sociální záležitosti a archívníctví Vladimír Zeman zde mimo jiné poznamenal....

"Studovat dějiny v souvislosti s našimi státními symboly by si zasloužilo pozornost i od našich politiků."

A co na tento názor říká historik Pavel Sedláček?

Plakát Gustava Frištenského
"Myslím, že ten názor je opodstatněný, ale na druhou stranu abychom si nedělali přílišné iluze o minulosti. Když jsem si při přípravě výstavy seznámil s materiály z doby vzniku Československé republiky, krátce po roce 1918, a s tehdejšími politickými diskusemi o státních symbolice, tak myslím, že dnešní situace není horší než tehdy."

V poslední době se často objevují názory, že si občané republiky málo váží české symboliky. Jak mi Pavel Sedláček na závěr našeho rozhovoru řekl, je v tomto směru optimistou...

"Často se tento názor objevuje, ale o něm přesvědčen nejsem. A přiznám se, že mě neuráží ani takové ty záležitosti, které jsou spojeny třeba se sportovními utkáními a podbnými záležitostmi. A rád bych také připomněl situaci v roce 1989, kdy trikolora ve státních barvách byla spontánně nošena našimi lidmi a vyjádřovala jejich názor jednoznačně v situaci, kdy státní znak byl poznamenán hvězdou, která patřila ke komunistickému režimu."

Autor: Eva Petržílková
spustit audio