Kultura Spisovatelka Daisy Mrázková učí dětské čtenáře vnímavosti

Knihy Daisy Mrázkové vždy kombinovaly oba talenty autorky, literární i výtvarný. Od klasických knížek autorsky ilustrovaných až po plnohodnotné obrázkové knížky, kde je poměr slova a obrazu rovnocenný. Mezi nejznámější patří Můj medvěd Flóra, knížka pro začínající čtenáře z roku 1973. Leckoho může překvapit, že vyprávění o plyšovém medvědovi je záznamem reálného příběhu.

"Ona bydlí tuhle v šupleti. Vidíte? Tady mezi ručníky... Pojď, Flóri, hele, pan redaktor přišel za tebou. A tady je Opinka, ta je taky v té knížce, a ještě je tady Teddy Mrázek. Ještě měli Medvědičku Matoušovou, ta je ve Švýcarsku, a Mukánka, ten je taky ve Švýcarsku, a Jácíčka. Ten je zase z jiné knížky..."

To jsou krásné hračky. A kde se vzala Flóra?

"Flóru našel náš syn, který je teď v emigraci ve Švýcarsku. Ta knížka je celá pravdivá. Já si neumím vymýšlet, já jenom tak zaznamenávám, když se něco zajímavého děje. Jemu nebylo šest, jak je to v knížce, tam jsem nakreslila chlapce asi šestiletého a dala jsem mu jméno Petr, kdežto náš Cyril, když našel Flóru, tak mu bylo asi osmnáct, mutoval. Chodil pomáhat k Janu Kotíkovi na Vinohrady napínat plátna a a jednou tam v parku, jak je to v knížce, uviděl Flóru. Šatičky neměla, bylo to strašně špinavý, on to prostě přinesl večer domů, stál támhle ve dveřích, takhle to držel za nohu a říkal: Mami, hele, vidíš ty oči? Já jsem to tam nemohl nechat. Tak jsem viděla, že je zle a že tohle teda se u nás vyhodit nesmí, takový on byl. Jedno ucho Flóra nemá, tadyhle má přeražené očičko a on říkal: To já jí spravím a našiju jí nové chlupy. Ale ono to nebylo vůbec potřeba, ona začala vypadat šťastně i bez toho. A ušila jsem jí čepičku. Měl to být klobouk, ale na krempu jsem už neměla čas. A šatičky jsme jí dali po jedné panně, však jsou strašně staré, vidíte, jak jsou spravované...?"

Daisy Mrázková Kniha Můj medvěd Flóra se dočkala už třetího vydání, naposledy v nakladatelství Baobab před dvěma lety. Vyšla také japonsky. Není to ale první knížka Daisy Mrázkové. Která byla její prvotina? Neplač muchomůrko z roku 1965.

"Muchomůrku jsem psala pro SNDK, to bylo Státní nakladatelství dětské knihy a to byly spojité nádoby s rozhlasem a s časopisem Mateřídouška. Byla to redaktorka Olga Krejčová a když potom dostala na starost jinou edici, tak Sedmikrásy, do kterých Muchomůrka spadala, dostal na starost redaktor Karel Černý. A tito redaktoři se mnou pracovali a nosila jsem jim všelijaké pohádky, až se nastřádalo na knížku. Tu jsme vydali a to se taky vysílalo. Já jsem moc ráda psala pohádky, které později přišly do knížky Muchomůrka, pro hlas pana Brodského. On totiž interpret může text úplně poškodit tím, že dá špatný přízvuk nebo jiný, než já chci. Kdepak pan Brodský, ten byl vždycky úplně bezvadný. Pro ten jeho hlas, pro ten já jsem psala!"

Daisy Mrázková "V jejích knihách," čteme na webových stránkách věnovaných autorce, "se prolíná lyrika s epikou. Na osudech dětí, zvířátek, přírody nebo věcí seznamuje čtenáře se světem kolem sebe, se základními otázkami života. Svět jejích hrdinů je křehký, plný drobných událostí: věci mají své osudy, které jsou dětskými hrdiny prožívány intenzivně jako jejich vlastní. Z každého příběhu je cítit lidská účast, vztah k věcem, přírodě, lidem."

"Po mých knížkách jdou hlavně učitelky mateřských škol a ty mi často řekly, že mají s dětmi dobrou zkušenost, děti si totiž rády vysvětlují věci a v přírodě jsou samozřejmě rády. Jenomže dnešní děti mají něco, co já neumím, a ony se o to zajímají, a to jsou počítačové hry, internety a elektroniku. V tom já jsem analfabet. V tom se jim zavděčit nemůžu, ale pokud jde o prosté vnímání, to myslím děti berou."

Daisy Mrázková přestala psát na začátku osmdesátých let. Tehdy vyšla její na dlouho poslední knížka Slon a mravenec. A pak se na dlouhých 28 let neobjevila žádná novinka a nevycházely ani reedice starších knih. Teprve loni vydal Baobab Písně mravenčí chůvy, což jsou originální dětské verše, které se původně nevešly do Neplač, muchomůrko. Knihy Daisy Mrázkové - křestní jméno autorky odkazuje k anglickému původu její matky - vycházejí také v zahraničí, zejména v Japonsku:

"Japonci to teď tisknou, přeložili Flóru, v minulé generaci to byl Eichi Chino a dnes jeho žákyně Akiko Sekizawa, ta přeložila Muchomůrku a teď překládá Jácíčka."

Reedice starších knih pro současné české čtenáře začalo nově vydávat také malé východočeské nakladatelství Grantis.