Proč Češi neposlouchají Janáčka?
Letošní rok je rokem české hudby. První z velkých akcí, pořádaných v této souvislosti, byl Janáčkův festival v Brně, o kterém jsme vás už informovali. Když jsem tehdy hovořil s muzikology, hudebními kritiky a interprety Janáčkovy hudby, často si posteskli, že české publikum nemá o Janáčka zájem. Je to skutečně tak? A proč? Na tyto otázky se pokusím najít odpověď v následující rubrice.
"Doma není nikdo prorokem", praví jedno české přísloví a skoro by se chtělo říct, že v případě Leoše Janáčka, to platí stoprocentně. Kromě už zmíněného Janáčkova festivalu, se nyní jeho díla setkávají s malým zájmem. Ovšem bylo tomu tak vždycky? Více muzikolog a znalec díla Leoše Janáčka Jiří Zahrádka.
"Janáček poprvé zvítězil v Praze s Pastorkyní, před tím v Brně. Hned od 20. let XX. století byl uznáván ve světě a nakonec i u nás. Ale nyní je ta situace taková smutná. Naše publikum nemá o Janáčka zájem, neuvědomuje si tu kvalita. Já to nedokážu pochopit, přitom v "domečku" v Brně žil jeden z největších skladatel vůbec, vrcholný skladatel hudebně dramatického díla dvacátého století."
Nepochopení a odmítání provázelo Janáčka vlastně skoro celý život. S výjimkou opery Výlety páně Broučkovy, se mu nepodařilo žádné z jeho děl uvést premiérově v Praze. Jeho nejslavnější opera, Její pastorkyňa, byla dokonce Národním divadlem odmítnuta jako neproveditelná. Ostatně ani uvedení pana Broučka nebylo nijak idylické. Pokračuje Jiří Zahrádka.
"Proti Janáčkovi se postavil celý soubor, především pěvci. Např. Václav Novák několikrát roli vrátil. Máme jeho dopisy, kde píše, že mu role ničí hlas a že svůj krásný hlas nedá do služeb hýkání a štěkání. Situace byla vážná i ve sboru. V poznámkách ve sborových partech se dočteme např. :Janáčka pověsit je málo atd., ta atmosféra byla napjatá."
Ředitel Národního divadla v Brně Zdeněk Prošek k tomu dodává.
"Myslím, že dnes se už Janáček stává pochopeným autorem a doufám, že ten věhlas, který má v zahraničí, doputuje i k nám."
A to je právě zajímavé. Zatímco zahraniční publikum Janáčka oceňuje, doma se setkává s nezájmem. To potvrzuje i přední světový znalec a propagátor Janáčkova díla sir Charles Mackerras.
"Jeho opery jsou v módě, hrají se v USA, v Británii, v Německu, všude se hrají a Janáček je velmi populární skladatel. Hrají se mnohem víc než tady. Jsem vždycky překvapen, že Janáčkovy opery nejsou u vás příliš populární, u nás je skoro jako Puccini."
Podle Mackerrase je možná důvodem pro nezájem o Janáčka dán i tím, že, pro své lidové motivy, byl za minulého režimu upřednostňován a s odmítnutím komunismu odmítli lidé i Janáčka. Faktem ale je, že např. komunistický kulturní ideolog Zdeněk Nejedlý Janáčka nesnášel a jeho hudbu považoval za amatérskou. V čem je tedy důvod pro odmítání Janáčka? Pokračuje muzikolog Jiří Zahrádka.
"Ono to je jak s dobrou literaturou. Ta hudba je náročná, chce vzdělaného posluchače. Nedokážu si představit, že by na Janáčka chodily davy. Vždy jsem překvapen v zahraničí, kde se na Janáčka stojí fronty...je to pro mě nepochopitelné, nevím."
Režisér Václav Věžník, který uváděl Janáčka po celém světě, k tomu dodává.
"Nechci být skeptický nebo jedovatý, ale u nás více než kde jinde platí, že si domácích lidí nevážíme. Důvěra k našim lidem je menší než k cizincům. Janáčka obdivuje celý svět, berou ho bez předsudků. Je to jeden z velkých skladatelů, který má v hudbě srdce, emoce, kterým se dá věřit. Řekněte mi potom, proč tomu nevěříme my doma?"
