Při natáčení s politickými vězni jsem brečela, říká filmová dokumentaristka Kristýna Vlachová

Její filmové dokumenty vznikají léta. Pro film o politickém vězni, kterému v 50. letech bachař v jáchymovském lágru prostřelil hlavu, sbírala materiál celých třináct let. Kauzou brutálního vyšetřovatele Aloise Grebeníčkova z Uherského Hradiště se zabývala deset roků. Za svůj snímek Dračí setba o vězni z bunkru v pracovním táboře Vojna u Příbrami získala Kristýna Vlachová prestižní cenu České televize Trilobit za rok 2006. Více už Milena Štráfeldová v dnešní kulturní rubrice:

Kristýna VlachováKristýna Vlachová Kristýna Vlachová studovala televizní dramaturgii a scénáristiku na pražské FAMU koncem 60. let, tedy v době vrcholící nové vlny českého filmu. V roce 1970 spolupracovala s Vítem Olmerem na jeho režijním debutu Takže ahoj a o šest let později natočila Věra Chytilová podle jejího námětu a scénáře svou legendární Hru o jablko. A pak nastala dlouhá pauza, během níž se Kristýna Vlachová k filmu nemohla ani přiblížit. Pracovala například jako vrátná na vysokoškolských kolejích. Právě tam se ale dostala k tématu, které nadlouho určilo její polistopadovou dráhu filmové dokumentaristky. Začala se zajímat o osudy politických vězňů z 50. let:

"Tam byl člověk, který tam zametal okolo popelnic, a to byl bývalý politický vězeň. A tak, aniž jsme tušili, že někdy dojde ke zhroucení komunistického režimu, jsme tam všechno probírali. A mně se oživovaly scény z dětství, když jsem byla malá holka a opravdu z rozhlasu zněl proces s Horákovou a s Rudolfem Slánským a jeho bandou. Takže potom už jsem se snažila kontaktovat se s politickými vězni a věděla jsem, že to bude první téma, které budu chtít točit."

Při natáčení..Při natáčení.. Koncem 90. let minulého století točila dokumenty z cyklu Nadoraz a po roce 2000 začala vznikat série jejích velkých filmových dokumentů jako Věž smrti, Kauza Uherské Hradiště nebo Dračí setba, v nichž se k tématice politických vězňů opakovaně vrací. Věž smrti z roku 2002 zachycuje mnohaletý soudní proces, v němž se počátkem 90. let znovu otevřel případ politického vězně Jaroslava Lukeše. Toho při pokusu o útěk z uranových dolů v Jáchymově těžce postřelil bachař Bohumír Vlačiha:

"Politický vězeň Lukeš se svým kamarádem si všimli, že je otevřená branka u Věže smrti, a přesto, že byla zima a že to nebyla vhodná chvíle k útěku, se rozhodli pro útěk. Bachaři za nimi samozřejmě stříleli, utíkali za nimi, ale to všechno se dá pochopit. Ale proti tehdejším platným předpisům a vůbec jakékoli etice a morálce bylo to, že bachař Vlačiha, když už pan Lukeš ležel na zemi s prostřelenými plícemi a neschopen pohybu, k němu přišel, dal mu zblízka pistoli k hlavě a udělal takzvanou dorážku. Střelil ho rovnou do hlavy a to se nesmělo ani tenkrát, ani v těch 50. letech."

Soud s Vlačihou nakonec skončil patem. Soudci sice uznali bachařovu vinu, současně ale prohlásili, že jeho zločin je už promlčen. Bývalý politický vězeň Lukeš krátce nato zemřel. Jeho pohřeb, kterého se účastnilo na šest set lidí, byl ale podle Kristýny Vlachové protestem bývalých muklů proti tomu, jak zdlouhavě řeší polistopadová justice jejich případy. V Kauze Uherské Hradiště z r. 2006 se režisérka věnovala dalšímu mnohaletému soudu s bývalým vyšetřovatelem Aloisem Grebeníčkem. Ten v 50. letech v Uherském Hradišti vězně při výsleších mučil a týral.

"Nikdy jsem neviděla zlejší oči, u žádného člověka na světě, než byly oči Aloise Grebeníčka. To bylo něco příšerného. Strašně jsem se ho bála. A strašně jsem se bála toho bachaře, který se jmenoval Vladimír Zavadilík, v Uherském Hradišti. To byli dva úplně nejhorší, nejzlejší lidi, jaké jsem kdy v životě potkala,"

vzpomíná na natáčení Kristýna Vlachová. Na druhé straně setkání s oběťmi komunistické justice v 50. letech bylo podle ní pro celý filmový štáb velmi emotivní:

"Dokonce se mi stalo při natáčení, že jsem se třeba rozbrečela. Ten člověk stojí před kamerou a jeho příběh je tak strašný, že pro to vůbec nemám slov. Vůbec nemůžete těm lidem pomoct, jste úplně bezmocní. A to jsou strašně důležité okamžiky v natáčení. Je taky těžké, jak se v tu chvíli zachovat, aby to bylo důstojné toho okamžiku."

I v Dračí setbě z r. 2006, za kterou dostala televizního Trilobita, se zabývá politickými vězni, tentokrát z tábora Vojna u Příbrami. Tam byl i pověstný bunkr:

"Když osmnáct lidí bylo zavřeno v malinkém bunkru v podzemí, s jedním kbelíkem a bez jídla po mnoho dní, to asi není nic lidského. A když do někoho pouštěli elektrický proud, když ho chtěli přinutit k doznání k něčemu, co třeba ani neudělal. Nebo řekl, že "Beneš patří na sletiště, Gottwald patří na smetiště". Něco takového napsal rukou na papír a za to dostal asi 10 let strašného kriminálu."

Dokumenty jako Věž smrti nebo Dračí setba jsou uváděny na školách v rámci cyklu Příběhy bezpráví. Kromě tématiky politických vězňů se Kristýna Vlachová věnovala například romské otázce, natočila film o generálu Heliodoru Píkovi, o chartistech i antichartistech nebo o osudu skutečného převaděče, podle něhož vznikl propagandistický film Král Šumavy. V současné době připravuje na základě dlouholetého natáčení snímek o Janu Palachovi.