Prázdniny v Telči nejsou obyčejný festival

Foto: www.prazdninyvtelci.cz
0:00
/
0:00

Koncert Ivy Bittové zakončil v neděli třiadvacátý ročník festivalu Prázdniny v Telči. Během šestnácti festivalových dnů v Telči vystoupilo kolem stovky kapel. Jak se ale dozvíte od Martiny Lustigové, Prázdniny v Telči nejsou jenom přehlídkou muzikantů.

Říká se, že Prázdniny v Telči nejsou festival, ale způsob života. A něco na tom bude. Když během festivalu v kteroukoliv denní dobu postáváte na telčském náměstí, pořád se kolem vás něco děje. Od brzkého odpoledne se na malém pódiu - na kocourech, jak se v Telči říká - střídají nejrůznější kapely nebo se hrají divadýlka pro děti i dospělé. V Telči ale pamatují i na ty, kdo chtějí svůj čas trávit aktivněji a třeba něco nového objevit - těm jsou určeny dílny, ve kterých se zájemci mohou naučit například základům drátenického řemesla, batikovat nebo plést košíky. A komu dění v Telči nestačí, může si udělat výlet parní mašinkou třeba do nedalekých Slavonic.

Hlavním lákadlem ale jsou samozřejmě večerní koncerty. Diváci měli největší zájem o vystoupení lídra irské kapely The Frames Glena Hansarda nebo už tradičně o skupiny Jablkoň a Hradišťan. To ostatně potvrzuje i organizátor festivalu Milan Kolář: "Ten Glen, to jsou jenom pozitivní a příjemné odezvy. To člověk samozřejmě rád slyší. Ale pro mě byl ještě objev Hradišťan s Yalmou ze Španělska. To jsme samozřejmě nečekali, nevěděli jsme, do čeho jdeme. A oni byli tak prima, příjemní lidi a byl to krásný večer. To byl zážitek. To jsem rád, to jsou takové doživotní zážitky."

A když to trochu otočím - je nějaký večer, který by vás zklamal?

"To bych neřekl a ani bych ho neuměl jmenovat. Samozřejmě nevíme, jak co může dopadnout, to se tak rychle všechno mění. Že bych byl z něčeho zklamaný, to ne. Jeden koncert byl jakoby kratší, netrval 3 nebo 3,5 hodiny, jak je tady zvykem, a lidi byli jakoby zaskočení a říkali: ´To bylo nějaký krátký. Ale hezký to bylo, hezký to bylo.´"

Tím, kdo telčské publikum takto rozladil byl Pavel Bobek. Diváci nadšeni neodcházeli ani z koncertu Vlasty Redla. Jak se píše ve festivalovém zpravodaji, "názory, které posbírali pořadatelé, šly až k vrácení vstupného" nebo k povzdechu "příště raději nezvat". Koncertu Vlasty Redla svým způsobem ubralo i to, že neproběhl jako drtivá většina ostatních vystoupení v prostorách telčského zámku, ale na zimním stadionu. Proč vlastně? "My jsme se tady původně hodně hlásili k folku a stálo na folkovém publiku. Ale čím dál víc se nám ta škatulka zdála malá. A protože hledáme i v okrajích žánrů, tak jsme narazili na bigbít, který už se, myslím, do prostředí zámku nehodí. Je to komorní a rock tam až tak nejde. Takže jsme si občas sáhli na zimák, kde to má jinou atmosféru. Na zámku se nepije, nekouří, prostě se tam sedí a poslouchá. Na tom zimáku je všechno možný, je tam spíš taková nálada rockového koncertu," vysvětluje Milan Kolář.

Telč
Právě atmosféra na telčských koncertech, které probíhají na zámku, je tím, co vystoupení ozvláštňuje. "Myslím, že ta atmosféra je tady dobrá proto, že diváci jdou za hudbou, že se tady nesmí kouřit, nesmí pít, nesmí jíst. Je to věc zákazu, ale myslím, že to vůbec neškodí, protože lidi jdou za hudbou a komunikují s umělci. A o tom to je," dodává kastelán telčského zámku Bohumil Norek.

Kvůli opravdu výjimečné atmosféře se do Telče každoročně vrací řada kapel. A mezi nimi i liberecká skupina Jarret. Jak dlouho do Telče vlastně jezdí? Na to jsem se zeptala členů kapely - Hanky Skřivánkové a Marka Štulíra:

HS: "Možná deset let? Možná o něco méně, možná o něco více."

MŠ: "Šest nebo sedm let jezdíme v létě i v zimě a asi deset roků jezdíme v létě. Začali jsme opravdu od píky. Poprvé jsme přijeli a jenom jsme tady okukovali, podruhé jsme přijeli a hráli jsme na kocourech. A tak to šlo postupně a postupně - a dneska už můžeme machrovat."

Co se vám na Prázdninách v Telči líbí?

HS: "Nejvíc se nám líbí to, že to není jedno- nebo dvoudenní festival, na který se nahrne obrovské množství lidí, kteří jsou uzavřeni v jednom areálu, bahno, buřty, mobilní WC... Toto je festival, který je v příjemném prostředí a probíhá dlouho. Lidi si tak můžou vybrat, na co chtějí jít, můžou se tady potkávat, můžou chodit okolo na výlety. A je to tady prostě moc hezký."

Liší se publikum tady a na jiných festivalech nebo koncertech?

HS: "Řekla bych, že ano. A je to možná dané tím, co už jsem říkala, že tu jsou lidi, kteří si sem přijedou a vezmou to jako součást dovolené. Takže jsou tady starší ročníky, mladší ročníky. A to publikum je, řekla bych, hodně pohodový - právě proto, že si může vybrat, na co konkrétně chce jít a není nucený sedět od ráno do večera na jednom festivalu a poslouchat od rána do večera kapely, přičemž na deset kapel zvědaví nejsou a jenom na dvě jsou. Tady to tak není."

Glen Hansard
Večery jsou komponované tak, že se na pódiu sejdou tři kapely, tři zpěváci... Na který z večerů, které jste tady za ta léta zažili, vzpomínáte nejraději?

HS: "Zážitků bylo hodně. Možná nejsilnější, protože to od něj není tak daleko, byl zážitek z minulého roku, kdy jsme měli tu čest tady hrát s Glenem Hansardem. Ale krásné byly i koncerty s Jablkoněm, s Čechomorem, se Zuzanou Navarovou. Myslím, že je na co vzpomínat celkově. Nechceme si nějak plácat na rameno, ale myslím si, že ty večery, které jsme tady zrovna měli my, byly příjemný i pro nás, protože jsme si rádi poslechli i tu hlavní hvězdu večera, která hrála po nás."

MŠ: "No já to mám jasný. Já to mám s Glenem, protože s tím Glenem se na tom pódiu povedlo něco, kvůli čemu chci dělat muziku dál - a to je, že jsem tam byl asi osm minut nepřetržitě šťastnej."