Muzeum umění v Benešově vzniklo z nadšení, dnes nabízí špičkové výstavy

muzeum_umeni_benesov.jpg

Národní muzeum v Praze letos oslavilo 190. výročí, Muzeu hlavního města Prahy je už 125 let, Uměleckoprůmyslové muzeum bylo založeno v roce 1885. I další muzea po celé republice mají za sebou sto a více let. Doba na přelomu 19. a 20. století jejich vzniku doslova přála. S jakými problémy se ale potýká muzeum, které má za sebou necelé dvě desítky let? A co může svým návštěvníkům nabídnout? - Milena Štráfeldová se vydala do Muzea umění a designu v Benešově u Prahy:

Nejprve pár slov o historii muzea. Vzniklo doslova z nadšení a snad by se dalo říct, že si ho jeho zakladatelé vyvzdorovali. Slovo má organizátorka výstav, kurátorka sbírek i lektorka v jedné osobě, slovenská kunsthistorička Anna Fassatiová:

"Muzeum umění vzniklo v r. 1990. Bylo to těsně po revoluci a bylo to první muzeum, které vzniklo v České republice pod městem. Zpočátku to bylo jenom na krátkou dobu, takový pokus na půl roku, pak na dalšího půl roku. Pak ale zastupitelé zjistili, že investice do kultury, konkrétně do muzea, které tady nikdy nemělo tradici, přináší své výsledky. Tak jsme od r. 1991 získali pracovní smlouvu na dobu neurčitou a muzeum bylo založeno. Zakládala jsem ho nejdříve já, asi prvního půl roku. Pak jsem odešla a vrátila se až v r. 1995. Do té doby tady byl jeden člověk."

Muzeum sídlí v secesním domě jen pár kroků od benešovského náměstí. Jeho původně nevzhledná, zanedbaná budova prošla během posledních let rozsáhlou rekonstrukcí. Opravovalo se po patrech i po jednotlivých místnostech, tak, jak se dařilo získávat peníze. A jak budovu postupně opouštěli jednotliví nájemníci, mohlo muzeum rozšiřovat své expozice. A také vítat stále více návštěvníků. Dnes jich sem nachází cestu kolem čtyřiceti tisíc ročně:

"Naše výstavy jsou směrované na široké spektrum publika. Máme cykly, kde se objevuje malba, kresba, grafika, fotografie, plastika, celá škála výtvarných oborů. A my se snažíme jednak v rámci výstav, které pořádáme jednou za dva měsíce, seznamovat benešovskou veřejnost se špičkovou tvorbou. To zároveň tím pádem přitahuje i návštěvníky z okolí, ale i z celé republiky."

Muzeu umění se za pár let podařilo vytvořit například velmi zajímavou sbírku grafiky. Má nevšední historii:

"Základ sbírky tvoří dar, který jsme dostali od docenta Šetlíka, známého kunsthistorika. On o nás slyšel, neznal nás osobně, ale nabídnul nám svou sbírku, kterou chtěl někomu věnovat. Nechtěl ji věnovat pražskému muzeu nebo galerii, vybral si nás. A my jsme byli rádi. A na základě toho jsme mohli udělat další nákupy a jeho dar doplňovat, a tím pádem vznikla komorní expozice."

Expozice je jen ve dvou menších sálech, jsou tu ale zastoupeni všichni, kdo v české grafice něco znamenali a znamenají. Nejstarším listem tu je Hollar, své zastoupení tu mají Bílek, Kobliha, Váchal i Braunerová nebo Švabinský. Ze současných autorů tu nechybí Adriena Šimotová, Mikuláš Medek, sestry Válovy, Jiří Anderle, nebo například Květa Pacovská a Jaroslav Sůra:

"To byly dary těch konkrétních autorů, protože jsme tu měli výstavu Květy Pacovské a ona nám nějaké věci z té výstavy věnovala. Stejně pak Sůra, který pochází z nedalekého Křivsoudova. Měl svoji autorskou výstavu v rámci cyklu Osobnosti českého grafického designu."

Právě grafickému designu, tedy různým značkám, logům, plakátům, knižním obálkám a typografii, se benešovské muzeum věnuje soustředěně. Uspořádalo už celý několikaletý cyklus výstav:

"Jednak se s ním ostatní muzea nezabývají a jednak je ta produkce veliká. A zároveň je to i finančně dostupné,"

říká historička umění Anna Fassatiová. Zjistila přitom i zajímavé okolnosti: dnes už například nikdo neví, kdo vlastně je autorem světově proslulé značky aut Škoda.

Podobně jako sbírka grafiky vznikla i expozice fotografií. Jsou tu vystaveny vzácné daguerrotypie z 19. století i současné snímky slavných českých a slovenských autorů:

"Sbírka fotografie vznikla tak, že jsme původně pořádali výstavu Nestoři české fotografie, kde jsme oslovili známé fotografy, kteří byli kolem šedesáti let věku. A ta výstava měla veliký úspěch, putovala po republice. Byla asi na třech místech, jedním z nich bylo Národní technické muzeum v Praze. Pak byla na Slovensku, v Bratislavě a v Banské Bystrici. A když se vrátila zpět, tak sami autoři nám nabídli darem některé fotografie. A to nás potěšilo, protože původně nám je nechtěli ani zapůjčit. Říkali si, to je neznámé muzeum a bůhví, co se s nimi stane. Takže to zůstalo u nás. Pak jsme na základě těch darů mohli udělat nějaké nákupy, a tím pádem vznikla poměrně veliká sbírka, kterou jsme instalovali v prostorách, kde původně byl jenom sklad knih."

A konečně se podařilo upravit i okolí budovy. Na tzv. "dvorečku" dnes vystavují své plastiky Olbram a Jasan Zoubkové, Kurt Gebauer, Aleš Lamr nebo Karel Nepraš.

"Dvoreček se postupně taky opravil, i když to veřejnost nebo to naše okolí docela vzdávalo, že to nemá cenu. Tato výstava je dlouhodobá expozice, není to nějaká krátkodobá záležitost. Některé věci jsou tam dva roky, některé pět let, různě se to střídá."

A jak se sbírky muzea doplňují? Podle Anny Fassatiové se řadu výtvarných děl podaří kromě darů a nákupů v aukcích získat tzv. "z první ruky":

"Často je to skutečně návštěva v ateliérech, ale vyžaduje to hrozné množství času. Člověk musí toho autora víc znát, povídat si s ním, dostávat ty věci do určitého kontextu. Taky sami se sebou bojujeme s tím, že jsme státní muzeum, a jakým způsobem máme žádat o dary nebo zlevněné nákupy těch předmětů... Je to etický problém a my s ním trošku zápolíme."

Muzeum umění a designu v Benešově kromě stálých sbírek i výstav nabízí i uměleckou školu, přednášky o současném umění, mediatéku nebo třeba čajovnu. Mezi jeho návštěvníky je plno školáků a mladých lidí - a zdaleka ne jen proto, že jako v jedné z mála institucí tu zachovali dobrovolné vstupné.