Marhoulův nový film přiblíží osudy čs. vojáků u Tobruku za 2. světové války

Tvrdý vojenský výcvik u speciální jednotky v Prostějově a pak týdny strávené v tuniské poušti mezi hady a škorpióny - tak bude pro herce vypadat natáčení nového českého filmu Tobruk. Jeho příběh sice scénárista a režisér Václav Marhoul prozradit nechce, tvrdí ale, že podobný válečný film v české kinematografii dosud nevznikl. Více se dozvíte od Mileny Štráfeldové:

K filmu o československých vojácích, kteří v letech 2. světové války bojovali u libyjského Tobruku, inspirovala Václava Marhoula paradoxně kniha o občanské válce ve Spojených státech:

"Je to knížka amerického autora, který se jmenuje Stephen Craine. Vyšla v roce 1897 a tady je naprosto neznámá. Jak jsem se ale později dozvěděl, ve Spojených státech je ta knížka povinnou četbou. Jmenuje se Rudý odznak odvahy. Přečetl jsem ji kdysi v roce 2004 za jedné tmavé chumelenice na horách v Rakousku a v tu chvíli jsem se rozhodl, že tohle je můj film."

Marhoul hledal způsob, jak hlavní téma Crainovy novely, tedy demytizaci války Severu proti Jihu, přenést do české historie - a našel ho právě ve vylíčení bojů, které museli v obleženém Tobruku svádět českoslovenští vojáci. 11. čs. pěší prapor, který vznikl v roce 1940 pod velením tehdejšího podplukovníka Karla Klapálka v Palestině, pomáhal od října roku 1941 po dobu šesti týdnů hájit obležený severoafrický přístav, na který útočily německé Afrika Korps i italské oddíly. Při jeho obraně z více než šesti stovek čs. vojáků 14 padlo a přes osm desítek bylo zraněno. Vedle účasti našich letců v bitvě o Británii byla obrana Tobruku druhým velkým vystoupením československých vojáků ve 2. světové válce.

"Nutno přiznat, že v těch katastrofálních podmínkách, jaké tam byly, jak přírodních, tak klimatických, obstáli naši vojáci bez jakýchkoli problémů. Britské velení si vždy pochvalovalo účast našich vojáků při této obraně,"

Režisér Václav Marhoul
říká ředitel Vojenského historického ústavu Aleš Knížek. Václav Marhoul však připouští, že přesto se o Češích v Tobruku ví jen málo:

"To jsou pravděpodobně nejvíc zapomenutí českoslovenští vojáci. Tím, že to byli tzv. zápaďáci, je samozřejmě komunistický režim úplně vytěsnil z povědomí, z knížek, z jakékoli výuky. Nikdo o tom vlastně nic neví. Když dnes řeknu Tobruk, tak možná každý pátý, šestý člověk vzdáleně tuší, že něco takového vůbec kdy existovalo. Ale v podstatě lidi o tom nemají vůbec ponětí."

Ve svém filmu chce Marhoul přiblížit osudy malé skupiny československých vojáků v tobruckém obležení:

"Vlastně válka je jenom scenérií, která akceleruje charaktery, které se v ní ocitají. Já nepopisuji, co přesně byla bitva u Tobruku a jak dlouho trvala. Je to komorní drama, svým způsobem příběh tří lidí a vedle nich dalších devíti v jednom družstvu, v jedné pevnůstce a v jedné velké bitvě. Oni jsou vlastně jenom jedním kolečkem v té šílené mašinérii armád 2. světové války. Ten film ani není nijak zásadně položen na bojových akcích, ty tam samozřejmě jsou, ale není to gros toho filmu. Tam jde o to, co lidi cítí nebo co by cítit měli, jak se chovají nebo jak by se měli chovat. Chtěl bych to hodně relativizovat, protože mezi hrdinstvím a zbabělostí je opravdu tenká linie a překročíte ji, jak se říká, co by dup."

Marhoul v krátké synopsi k filmu, z jehož děje jinak nechce prozradit ani slovo, napsal:

"Mezi příslušníky 11. východního praporu je i mladý voják Jiří Pospíchal. Jeho naivní a idealistické představy o hrdinství a válce jsou syrově konfrontovány s nesnesitelným peklem africké pouště, dennodenním ohrožením života a všudypřítomnou smrtí. To vše si u něj vybírá svoji krutou daň, kterou umí vyměřit jen válka."

"Je to v podstatě antické drama. Je to opravdu uzavřená skupina dvanácti lidí, kteří mají mezi sebou vztahy na jedné straně velmi přátelské, na druhé napjaté, hraničící s nenávistí,"

dodává k tomu jeden z dramaturgů filmu Václav Šašek. Dvanáct protagonistů svého snímku vybíral Marhoul mezi méně známými mladšími herci, objížděl i regionální divadla. Nyní herce čeká velmi tvrdá příprava. Většina z nich nikdy neprošla vojnou, Marhoul jim však "zařídil" výcvik u speciální jednotky v Prostějově. Cvičit budou i s vojáky tuniské armády přímo v poušti, kde letos na podzim proběhne natáčení. Narozdíl od filmového štábu budou herci po celou dobu žít v tvrdých podmínkách vojenského tábora, spát ve stanech, starat se o svou výstroj i zbraně. Jednu z rolí dostal i Michal Novotný:

"Snažím se s tím vyrovnat. Těším se na to, co mne čeká, všichni se těšíme, ale myslím, že Václav měl stoprocentní pravdu, když řekl, že vůbec nemáme ponětí, co nás čeká."

A co Michal Novotný, který si zahrál už v předchozím Marhoulově filmu Mazaný Filip, prozradil přes přísné informační embargo o své roli?

"Moje postava je vojín Růžička, všemi respektovaný člověk. Jediný, který v tom prostředí dokáže udělat trošku humor a trošku uvolnit atmosféru."

Marhoulův scénář už vyhrál národní kolo prestižní scenáristické soutěže Hartley Merrill Prize a celý projekt byl na filmovém festivalu v Berlíně zařazen mezi stovku evropských projektů Media marketplace pro evropský filmový trh. Válečné drama Tobruk s rozpočtem kolem osmdesáti milionů korun bude mít premiéru 10. září příštího roku.