Kultura

Dnes bude řeč opět o dopadu srpnových povodní na českou kulturu. O situaci, kterou musí řešit například 33 živlem poničených divadel, z toho 15 pražských, se mimo jiné hovořilo v minulých dnech i na výročním zasedání Divadelního ústavu v Praze.

Dnes bude řeč opět o dopadu srpnových povodní na českou kulturu. O situaci, kterou musí řešit například 33 živlem poničených divadel, z toho 15 pražských, se mimo jiné hovořilo v minulých dnech i na výročním zasedání Divadelního ústavu v Praze. Ondřej Černý, ředitel této moderní vědecké instituce sledující vývoj českého divadla a zabývající se poskytováním komplexních informačních služeb domácí i zahraniční veřejnosti včetně prezentace své ediční činnosti, k bilancování výsledků uplynulého roku Radiu Praha řekl...

"Ukazuje, že české divadlo má jednoznačně pozitivní tendence, ať už je to v počtu návštěvníků, ve vlastní soběstačnosti, v efektivitě, i v tom, že stoupla jeho prestiž v zahraničí, protože stoupl vlastně i nárůst v počtu představení, která odehrají česká divadla v zahraničí. To považujeme za velmi důležitý moment, neboť celá devadesátá léta jsou ve znamení toho, že my tady objevujeme cizí divadelní kulturu na různých festivalech a při všech možných hostováních máme možnost seznámit se s tím, jak vypadá divadlo ve světě a v Evropě, ale vlastně jenom málo z toho, co se odehraje na české scéně má možnost poznat zahraniční divák mimo Českou republiku. Takže skutečně považujeme tento trend za důležitý a doufáme, že bude pokračovat. Divadelní ústav se snaží přispívat k propagaci českého divadla prostřednictvím svého časopisu 'Czech Theatre' a i například prostřednictvím nově vydaného adresáře, který se jmenuje 'Czech Theatre Directory', což je

Příběh obyčejného šílenství
velmi praktická informativní pomůcka, kde najde zahraniční uživatel veškeré informace o českém divadle, a vůbec o českém 'performing arts' (tj. včetně opery, baletu, tance, loutkového divadla a jiných scénických forem - pozn. red.) v těch nejširších souvislostech. A když už jsem se zastavil u tématu té propagace směrem k zahraničí, je třeba zmínit i českou dramatiku. Divadelní ústav právě představil novou edici nazvanou 'New Czech Play', kterou bude vydávat. V ní by měl vycházet jednou za rok svazek české hry. Začali jsme vydáním zřejmě nejúspěšnější české současné hry - původně filmového scenáristy Petra Zelenky - 'Příběh obyčejného šílenství', kterou má na repertoáru Dejvické divadlo. A na závěr bych měl říci, že možná právě díky tomu, že Divadelní ústav poměrně dost dělá pro budování obrazu českého divadla v zahraničí, máme tam i hodně kontaktů, které se budeme nyní snažit využít po všech liniích a ve všech způsobech hlavně proto, abychom získali nějakou pomoc pro naše povodněmi postižená divadla. Třeba mnohdy bude mít charakter morální nebo nemateriální podoby, ale základ myšlenky je v tom, aby se světová veřejnost dozvěděla, jakou katastrofou byly povodně pro česká divadla, a jaké potřeby má české divadlo v tuto chvíli."

"Mimochodem je možné se o nich velmi podrobně dočíst na webových stránkách Divadelního ústavu www.divadlo.cz/zaplavy,"

doplnila ředitele pražského Divadelního ústavu Ondřeje Černého Jitka Sloupová z Nadace Alfréda Radoka, hlavní koordinátorka veřejné sbírky, jež by měla usnadnit opravy zničených scén, nazvané "Divadla pod vodou". Ke škodám, způsobeným českým divadlům záplavami, Sloupová dodala...

"Jsou obrovské. My jsme je, aby měli zahraniční kolegové představu, vyčíslili na deset miliónů eur."

Už nyní, začátkem října, rozdělí vyhlašovatelé sbírky, k nimž patří také Asociace profesionálních divadel České republiky a literární agentura Aurapont, zhruba 300.000 korun. Asi takovou částku se zatím podařilo soustředit na povodňové konto a bude použita na krytí nejnaléhavějších potřeb českých divadel. Protože sbírka je dlouhodobou kampaní - nejméně do konce letošní divadelní sezóny, lze předpokládat její další efekt. Ten by se měl například u benefičních představení, která scény připravují, dostavit už během nejbližších týdnů. Vedle výrazných přispění konkrétními sumami od domácích divadelníků, mimo jiné Filipa Renče, Marie Málkové či Arnošta Goldflama, se - podle Sloupové - k finanční pomoci přihlásily i některé významné zahraniční osobnosti...

"Přislíbili nám pomoc anglický dramatik Tom Stoppard, jeho kolega Ronald Harwood, a poměrně značnou částkou, totiž svými tantiemami z pražské inscenace hry 'Na dotek' (v divadle Rokoko - pozn. red.) přispěl už dramatik Patrick Marber. Zapojil se také prezident Mezinárodní asociace divadelních kritiků, a kolegové jednoho z nejznámějších divadelních vydavatelství na světě," uvedla pro Radio Praha Jitka Sloupová z Nadace Alfréda Radoka.


I když práce k odstraňování následků záplav jsou v divadlech v plném proudu, žalostný nadále zůstává pohled do jejich útrob. U některých je jasné, že letošní sezóna v nich - přes veškerou snahu - nemůže začít. Jen díky pochopení kolegů, k nimž se voda naštěstí nedostala, mají soubory možnost uplatnit svůj repertoár v náhradních prostorách. První české muzikálové a operetní scéně - Hudebnímu divadlu Karlín, které se bohužel svými technickými i personálními rozměry nikam nevejde - nabídlo pomoc Kongresové centrum Praha. Smlouva platná na dva roky k pronájmu Společenského sálu, kde se bude nyní hrát, a kde by diváci měli 11. prosince zhlédnout i českou premiéru nejslavnějšího amerického muzikálu všech dob - "Chicago" v režii Petra Novotného, zní podle ředitele karlínského divadla Ladislava Županiče...

"...na 180 představení za rok. My jsme zvyklí na víc, protože jsme hráli 220 představení za sezónu. Ale zaplať pánbůh za to, máme kde hrát, máme střechu nad hlavou, a máme důvod k existenci, protože divadlo, které nezkouší a nehraje, se stává mrtvým divadlem. Musíme si sice zvykat na určitá provizoria, ale je to pořád lepší, než nebýt. Začínáme jedinou reprízou koncertu, který se jmenuje 'To nejlepší ze světových muzikálů' a všichni účinkujeme bez nároků na honorář, na plat a na cokoli. Naším hlavním cílem je vybrat co nejvíce peněz na opravu dekorací a kostýmů,"

říká Županič a vzpomíná na šok, který zkalil souboru radost bezprostředně po návratu z velmi úspěšného letního japonského turné, na němž mimo jiné zazněl v premiéře a v dalších čtrnácti představeních zmíněný koncert "To nejlepší ze světových muzikálů". Druhé hostování karlínských v 'zemi vycházejícího slunce' dopadlo výborně, už téměř v kapse si domů vezli další pozvání. Také výroční účtování na pražském magistrátu 12. srpna dopadlo skvěle; byli pochváleni, že mají hodně vyděláno, že stoupá divácký zájem o jejich představení. Tak to bylo 'před'..."

"Den na to, když o půlnoci voláte hasiče, aby šli odčerpávat vodu, a ta voda se zvedá a zvedá, až učiní sloupec vysoký devět a půl metru, který od nejspodnější zkušebny, přes Divadlo Semafor, přes dílny, kotelnu a schodiště udělá ještě metr sedmdesát v hledišti, tak je to šok. Nestojím o to, aby se to ještě jednou opakovalo. Působím v tomto divadle 32 let, za tu dobu mi hodně přirostlo k srdci. Spousta lidí zde říká, že je to takový náš druhý domov. Ale já, když si uvědomím ty hodiny tady strávené, a kolik jsem jich 'prospal' doma, tak říkám, že je to první domov, protože těch hodin tady je samozřejmě nespočítatelně více. A vždycky mi vadilo a bylo líto, když jsem viděl, jak toto krásné divadlo, po Stavovském druhé nejstarší v Praze - bylo otevřeno v roce 1881 -, trošku chátrá. Nakonec to ta voda rozhodla víceméně za nás; my jsme totiž měli jít letos v prosinci do opravy při provozu na etapy, a ty měly trvat 4 - 5 let. Teď, protože už jsou tady škody za více než 115 miliónů a vůbec nemá smysl je 'flekovat' a do oprav pak vrazit ještě další stovky miliónů, dohodli jsme se s pražským magistrátem, že do generální opravy toto divadlo půjde vcelku v lednu 2003. No a za ty dva roky, když to tedy vyjde, a bude zde všechno - počínaje od klimatizace, přes technické vymoženosti na jevišti, obnovené fresky, nová sedadla atd. -, tak si trofám tvrdit, že to bude nejkrásnější divadlo v Evropě."


Rudolfinum
Postižení srpnovou záplavou, jak víte, se nevyhnulo ani pražskému Rudolfinu, které sice má vybudováno bezpečnostní opatření vůči povodním, ale vody, jež se korytem Vltavy provalila, bylo přece jenom trochu více, než systém i kdokoli z jeho projektantů předpokládal. Především se živel dostal do suterénních částí budovy dosud neznámými spodními cestami, jimiž pronikl i pod celé Staré Město-Josefov včetně Staroměstského náměstí, a 'horké chvíle' tak připravil provoznímu personálu, hasičům, záchranářským jednotkám i samotným umělcům, kterým samozřejmě osud předního českého, a vlastně i světového kulturního stánku, mimochodem dějiště mezinárodních hudebních festivalů Pražské jaro, nemohl být lhostejný. Kdo měl čas, možnost dopravy a hlavně ruce - nejen na ovládání ušlechtilých hudebních nástrojů -, přispěchal na pomoc. Dnes už je situace zvládnutá do takové míry, že bylo možno obnovit koncertní činnost, i když ne ještě ve všech směrech na sto procent, jak říká ředitel České filharmonie, sídlící v Rudolfinu, Václav Riedlbauch...

"Víme, že to je malinko nepohodlnější, než na co jsou naši návštěvníci zvyklí, ale prozatím je třeba se s tím smířit, protože jinak, abychom v pořádku mohli spustit koncertní sezónu, muselo by se čekat do prosince, do ledna, a takové zpoždění by byl podle mne velký hřích."

Rudolfinum
Václav Riedlbauch děkuje všem, kteří projevili zájem pomoci Rudolfinu. Jako první nabídlo finanční dar ve výši 50 tisíc eur velvyslanectví Německa v Praze, paradoxně přes to, že i tato země našich nejbližších západních sousedů ve stejné době bojovala s povodněmi. A pan dirigent Zdeněk Mácal, také jako jeden z prvních, poslal Rudolfinu šek na částku 4.000 amerických dolarů...

"Ozvalo se nám i několik festivalů, například několik německých, kam máme v plánu jet. Ozvali se nám také Švýcaři, přátelé z Anglie, Rakušani, takže to je fantastické v tuto chvíli, kdy počítáme každou korunu. Škod je napácháno zhruba kolem devadesáti miliónů, kromě toho na drobnějším zařízení, jako je mobiliář, některá elektronika atd., je to dalších zhruba kolem třiceti miliónů, takže když se to spočítá, vyjde nám to na sto dvacet. A to je pro nás velká rána, protože celý náš roční rozpočet dělá 145 miliónů, což tedy představuje téměř celý rok financí. Jsme samozřejmě pojištěni, naštěstí i proti živlu, takže pojišťovna větší část uhradí, ale i tak ten dluh bude velikánský, a my se budeme 'hojit' několik let. Jsme však rádi, že se nám podařilo zachránit veškerý nástrojový fond, neboť by to byla pro nás katastrofa, kdybychom neměli na co hrát. A podařilo se nám zachránit i celý notový archiv, bez něhož by se také nedalo pokračovat v práci. Ostatní škody, naštěstí, jsou napáchány jenom na tom, co jsem jmenoval, a to všechno jsou škody nahraditelné,"

uvedl ředitel České filharmonie Václav Riedlbauch. Rudolfinum, i když je stále mimo dosah dopravy, protože k němu zatím ještě nejezdí tramvaje a stanice metra bude zprovozněna až v průběhu následujících měsíců, je od prvního dne, kdy zde mohla filharmonie zahájit letošní, v pořadí už 51. sezónu, neustále vyprodáno. S velkým ohlasem se zde setkalo 28. září i vystoupení houslistky a zpěvačky Ivy Bittové s proslulým Nizozemským dechovým komorním souborem, s nímž v české metropoli - po Brně, a předtím například i Budapešti - zakončila společné středoevropské turné. Bittová na koncertu prezentovala také své umění natočené nedávno na kompaktní disk.