Kultura Jazzová sekce slaví 40 let od založení, je ale stále aktivní

19-10-2011 15:25 | Miroslav Krupička

Jazzová sekce, která se už v době komunistického režimu pokusila prezentovat nezávislou kulturu, v letošním roce slaví dvě výročí - 40 let od založení a 25 let od zatčení jejích hlavních představitelů, z nichž někteří skončili ve vězení. Artforum - Jazzová sekce funguje dodnes. O její současné činnosti hovořil Miroslav Krupička s Karlem Srpem, který stojí v jejím čele prakticky od začátku. Zeptal se ho, jaké je dnešní poslání Jazzové sekce.

Stáhnout: MP3

Demonstrace odpůrců komunistického režimiu, kteří protestovali na chodbě soudu v Praze proti uvěznění členů Jazzové sekceDemonstrace odpůrců komunistického režimiu, kteří protestovali na chodbě soudu v Praze proti uvěznění členů Jazzové sekce Na jednu stranu jsme rádi, že je nová doba, na druhou stranu rádi moc nejsme, po stránce umělecké a to určí, proč nejsme. Protože dnešní umění a vůbec určitě řekl bych, že je duchovně chudší, než bylo za totality, ale to je známo, že každý totalitní režim přináší spíš kvalitu uměleckou, než politickou nebo společenskou. Tehdy my jsme byli hromosvodem pro všechny druhy umění, od Národního divadla až po minimalismus a tak dále. Naštěstí dneska už nejsme, a jsou v Praze, i v republice vynikající kluby a vynikající party, které to dělají dobře a já jsem rád. Tehdy my jsme to moc dobře nedělali, vy znáte naše knihy, co jsme vydávali jako samizdaty, byly sice česky, ale nebyla to čeština. Dneska už je to mnohem lepší. Co dneska děláme? My děláme, co jsme nečekali, že budeme dělat a to je bohužel smutné. My, řeknu to euforicky, pečujeme o pravdu. Protože současné knihy, které vychází, sice nelžou, ale vynechávají historii a vynechávají to, u čeho my jsme osobně byli. Nejenom z titulu jazzové sekce, ale i obecně. Takže se zapomíná, nebo uměle se zapomíná a my to chceme napravovat. To se konkrétně, v případě vašeho rádia, týká posluchačů, kteří žijí v zahraničí, protože o emigraci se u nás objektivně nepíše vůbec a o té emigraci před osmačtyřicátém roce, nebo v té době, to se prostě mlčí. Ti lidé nemají sílu se ozvat a díky vašemu rádiu, aspoň se k nim dostane tento hlas a toto uznání, že tady v té Praze, aspoň v jazzové sekci my jsme si vědomi této křivdy.

Jakým způsobem dnes lidi oslovujete?

Děláme z veřejných akcí nonstop čtení. Ve dne v noci, několik dnů a nocí čteme určitou literaturu. Začali jsme před patnácti lety, to vy víte, Lorenzem Ferlinghettim, pak to byl Škvorecký a Lustig a tak dále. A skutečně lidé chodí a pořád máme čtenáře kvalitní literatury. Je to fantastická skupina, která se nám tady velice málo obměňuje, takže dvě třetiny lidí s touto akcí začínaly. Čili je to nonstop čtení, které přenášíme internetem, našim internetovým rádiem a je slyšitelné z celého světa, proto také my máme v tu chvíli odezvu. Děláme hodně výstav, ale především dokumentární výstavy, děláme to, u čeho jsme byli a to by právě Čechy v zahraničí zajímalo. To je výstava o Protektorátu v těchto dnech, úplně unikátní věci pouštíme na veřejnost. Výstavu o srpnu, o Heydrichiádě, o beat generation, Jaroslavu Ježkovi, Karlu Vlachovi, prostě je to o normalizaci, samozřejmě o jazzové sekci. My těch dokumentů máme hodně a rádi je zveřejňujeme, všechny naše výstavy jsou zdarma, takže neděláme ani tolik umění, těch galerií je v Praze dost, děláme dokumentaristiku.

Jazzová sekce provozuje i vlastní Radio Hortus ...

Ano. My se řadíme do vlaku, kde je tisíc rádií z celého světa, ale pouze my již deset let v jednom kuse vysíláme jazz a tím, že se digitalizují nahrávky a objevují se nové a nové, tak prostě to, co my jsme měli znát třeba v šestnácti letech, poznáváme v mém věku, to znamená v pětasedmdesáti letech. Je to radost, takže my vysíláme jenom jazz a do toho divadelní hry, které právě pochází z archivu Českého rozhlasu. Rozhlas má fantastické hlasy od Vosky až já nevím kam, radio servis to vydává a my to hrajeme. Je to úžasné, já mám radost, když najednou uslyším tu krásnou barvu, stylistiku a podobně. Čili děláme hodně divadelní hry na radiu Hortus a řadu besed s pamětníky. Škoda, že emigranti, kteří občas k nám přijedou na nějaké výročí, také nezavítají k nám, protože my bychom je opravdu vyždímali, jak my říkáme vulgárně. Čili radio Hortus a dovolím si říct www.radiohortus.cz ve dne v noci.

Karel SrpKarel Srp Vaše činnost něco stojí, musíte někde sídlit, z něčeho žít. Jak nezisková organizace jako vy shání finance?

Víte, já bych tuto příjemnou atmosféru, kterou opět tady pociťuji po mnoha letech v Českém rozhlase, chtěl rozbít nenávistnými výkřiky a skutečně jsem jich plný, a devadesát procent mého času, stojí žebrání. Doslova žebrání, to není na honorář, to je na nájem, na elektřinu, na úklid a všechno ostatní, ale ani korunu my z toho nemáme. My nejsme dotováni státem, nejsme dotováni vůbec nikým, nás to šíleně ponižuje. Nám stát do této chvíle nevrátil peníze z domovních prohlídek, nevrátil nám klavír, majetek a tak dále, čili ta křivda nového režimu, o který jsme celý život usilovali, ta je vůči nám velká, ale nevadí, my to platíme z vlastních kapes. Je to hrozný, ale já polovinu důchodu, bez mrknutí oka dám na účet jazzové sekce a vím, že za to zaplatím optické vlákno.

Můžete připomenout, na jaké adrese sídlíte, kdyby vás chtěl třeba někdo ze zahraničních Čechů navštívit?

Pražáky i emigranty prosím, aby přišli do Valdštejnské ulice, to je ta ulice pod Hradem, kde je polská, belgická a bývalá indická ambasáda a dneska je tam Senát, sama státní správa. Ve Valdštejnské ulici 14, Praha 1, je tam vchod do nádherných barokních zahrad s italskou architekturou podle Palliardiho. Tam je sídlo Artfora – Jazzové sekce. Prostě přijďte tam, jsou tam nádherné stromy katalpy, je tam mír a klid, prostě, dýchne na vás atmosféra.

Děkuji za rozhovor

Linkovací služby

Doporučujeme

Související články

Více

Z archivu rubriky

Více

Aktuální relace