Jan Vedral se inspiroval rozhlasovým Xaverem

V kinematografii se tomu říká film o filmu, my vám nyní nabídneme něco podobného, totiž rozhlasový příspěvek o novém rozhlasovém díle Jana Vedrala. Dramatický seriál Xaver uvedl Český rozhlas ve dnech 20. výročí pádu komunismu jako uměleckou úvahu o tom, co z neblahých let přetrvává dodnes.

Jan Vedral, foto: Týdeník RozhlasJan Vedral, foto: Týdeník Rozhlas Rozhlasový seriál Xaver nese podtitul „rozhlasový román“ a má sedm částí. Autor Jan Vedral vypráví příběh inspirovaný skutečným člověkem, Miroslavem Mrázem, který se pohyboval od 40. let v českém divadle a později i v rozhlase. Působil jako herec, neúspěšný spisovatel a dramatik i jako rozhlasový režisér a normalizační ideolog. Jeho život končí beze stop v Izraeli. Jan Vedral podnikl náročný několikaletý průzkum, aby zjistil pravdu o jeho životě, ale pro rozpornost informací ho nakonec ukončil, aniž dosáhl kýženého cíle. Jan Vedral:

"Při tom výzkumu jsem mluvil s desítkami pamětníků, byl jsem v archivech, seznámil jsem se se spoustou spisů a s torzy zachovaného díla tohohle grafomana. Vyplývá z toho, že ten člověk byl opravdu ztělesněním špatného herectví v tom smyslu, že vždycky to, co právě považoval za svou existenci, bral jako roli a byl ochoten a schopen ji rychle změnit, aniž by měl problém s tím, že se chová jako dezintegrovaná osobnost. Takže jsem narazil například na několik poměrně protichůdných životopisů. Na zcela opačná vysvětlení některých epizod v jeho životě, které sám podával."

Miroslav Mráz (uprostřed) při natáčení exteriérových scén rozhlasové hry 'Vrah je náš starý známý' v roce 1964Miroslav Mráz (uprostřed) při natáčení exteriérových scén rozhlasové hry 'Vrah je náš starý známý' v roce 1964 Seriál se zčásti odehrává v prostředí rozhlasové redakce. Vedral vysvětluje, jaký zvolil rámec vyprávění: "Rozhlasový reportér narazí na fenomén Xaver a začne sbírat materiály k existujícímu Xaverovi. A narazí nejen na nedostatek materiálů ale i na typický udivený, nepříliš přející postoj svých nadřízených v rozhlase, kteří jsou přesvědčeni, že nemáme z minulosti vzpomínat zrovna na takové temné osobnosti, ale že jsou přece taky nějaké slavné okamžiky toho rozhlasu. Já jsem přesvědčen, že slavné okamžiky v dějinách rozhlasu jsou, ale že jsou tady obrovské a daleko rozsáhlejší bažiny trapnosti, ostudy, hanby a kolaborace v rozhlasové historii a že o nich není možné mlčet. A ten reportér si to myslí taky, protože to je trochu autobiografická postava. A pak se setká se snahou jedné mladší kolegyně, která mu chce pomoci a pokouší se celý ten příběh převyprávět tak, aby byl mediálně stravitelný, a to ve formě takové té historizující mystifikace, která si zahrává s různými transcendentními a hermeneutickými obsahy, podobně jako opusy Dana Browna. Takže se tam příběh Xavera začne odvíjet ještě jednou takhle mediálně zpracovaný, a teď najednou se tam všecky ty příběhy potkávají a v šestém díle, který je z tohoto hlediska nejobtížnější, je v jednu chvíli navrstveno na sebe šest skutečností."

Petr MančalPetr Mančal Režisér seriálu Petr Mančal k textu říká:

"Jan Vedral je typ autora, který chce od režiséra ten nejvyšší výkon, to znamená soustředit se nejenom na slovo, ale na celou zvukovou stránku věci. Režisér se musí vypořádat s takovými věcmi, jako je rychlá přeměna jednotlivých scén, ale nejenom třeba z exteriéru do interiéru, autor mění často během jedné dvou vět význam a ten se tam musí umět vystihnout i po zvukové a hudební stránce."

Dramatik už při psaní myslel na konkrétního interpreta. Postavu Xavera psal pro Tomáše Töpfera. Režisér Mančal potvrzuje, že při obsazování vyšel vstříc autorovým představám:

"Ukázalo se, že Tomáš Töpfer má velice podobný hlas Miroslavu Mrázovi," říká Mančal.

"Já jsem měl to štěstí, že jsem ho neznal osobně, i když jsem se v rozhlase jako kluk pohyboval a byl jsem dokonce chvíli mezi střední a vysokou školou externím redaktorem Československého rozhlasu," vzpomíná Töpfer. "A s ním jsem se možná potkával na chodbách, ale neznal jsem ho. Ale pamatuju si velmi výrazně po roce 1968 ty jeho ranní ideologické fejetonky, agitky Hovoří k vám Xaver..."

Bylo pro vás složité dát té rozbité osobnosti nějakou podobu?

Töpfer: "To bylo dáno už autorovým textem, který byl takto mozaikovitě sestaven, tam neexistuje jednota času a děje, skáče se tam ze současnosti do minulosti, do vzpomínek. Rozhlasově to bylo napsané neuvěřitelně pěkně. Ona ta doba není dostatečně srozumitelná a ta hra ji nějakým způsobem kopíruje."

Dramatik Jan Vedral působí po celou svou tvůrčí kariéru jako divadelní dramaturg a dramatik, ale věnuje se soustavně i rozhlasové hře. Téma Mráz je součástí jeho rodinné historie. Také on se s ním nikdy nepotkal, ale spolupracovali s ním jeho otec i tchán.

"Reflektuji tam své profesní prostředí, jak divadelní tak rozhlasové, je to myslím největší možná analýza toho, z čeho jsou sestaveny dnešní kompromisy Českého rozhlasu i celého mediálního světa, jak v nich ještě pokračuje generace, kterou Mráz i lidé jako on přivedli a vyškolili, když předtím v rámci normalizace vyházeli podstatnou část jedné tvůrčí generace. Ti, které přivedli, tam dodnes pracují a určují normy. - Je tam opravdu celý Český rozhlas v kostce, nahlédnut ironicky, parodicky, ale přesto s nějakou zvláštní hassliebe, protože kdo by toto médium nemiloval, nemohl by na takovém projektu pracovat za existujících podmínek tolik let."

Seriál Xaver se vysílal v premiéře v listopadu a prosinci. Rozhlas nyní připravuje jeho zpřístupnění i na internetu, kde by ho po určitou vymezenou dobu mohli poslouchat i posluchači v zahraničí. Původní lednový termín se sice posouvá, ale podle dramaturga Hynka Pekárka k tomu dojde hned, jak se podaří vyjasnit všechna interpretační práva.