Francouzský generál Pellé vybudoval armádu samostatného Československa. Jeho život přibližuje výstava ve Verdunu

Ve francouzském Verdunu probíhá výstava o generálu Maurici Pellém. Jakou roli hrál tento vysoký francouzský důstojník při vzniku armády samostatného Československa? A jaké byly jeho vazby na české umělce? Na to vše jsme se zeptali naší kolegyně z francouzské redakce Radia Praha Anny Kubišty, která na zahájení výstavy byla:

Je to nedávno, co byla ve Verdunu otevřena výstava o generálu Maurici Pellém. To je poměrně známá postava ve Francii, ale má zajímavou vazbu k Československu. Můžete ji přiblížit?

"Je to významná postava. Zajímavé je, že je skoro významnější pro Čechy než pro Francouze. Ve Francii je trošku opomíjený, oproti tomu, jak je známý tady v Česku. V Praze 6 je dokonce ulice Pelléova. Pellé byl v roce 1919 pověřen francouzskou vládou, aby tu vedl francouzskou vojenskou misi. Jejím posláním bylo vytvořit novou československou armádu."

Jak je z dnešního pohledu možné, že francouzský generál se na určitou dobu, tuším na dva roky, stal dokonce náčelníkem štábu československé armády?

"To bylo tak, že Francie byla první země, která uznala Československo jako samostatný stát, a to už před rokem 1918, jestli se nemýlím. Důkazem toho je, že České centrum v Paříži dodnes sídlí v ulici Bonaparte. Tam bylo za války sídlo neoficiální československé vlády. Takže ty vazby Československa s Francií byly velice důležité. Stačí si připomenout, že Štefánik i Beneš mluvili výborně francouzsky. A spíš je přitahovala Francie v odporu vůči německému vlivu. Takže když skončila válka a Československo vyhlásilo svou samostatnost, sám Beneš poprosil francouzskou vládu, aby sem vyslala vojenskou misi."

Maurice Pellé,  foto: sabix.revues.org
A můžeme tedy trochu připomenout, kdo vlastně byl Maurice Pellé a co měl v té době za sebou?

"To byl typický voják 19. století. Studoval vojenskou školu, Ecole Polytechnique, ale pohyboval se taky hodně v uměleckých kruzích, vyznal se ve stavitelství. Nebyl jenom vojákem na bitevních polích. Byl to spíš voják intelektuál. Byl dokonce umělec, což je neuvěřitelné. Na výstavě jsou jeho kresby a musím říct, že jsou opravdu krásné. Jsou to buď karikatury nebo kresby, které dělal, když měl čas. Byl to úplně jiný život. A on byl velice zajímavý a vzdělaný člověk."

On byl nejenom voják, ale i diplomat, pokud vím...

"Ano, byl to diplomat. Myslím, že když má někdo vést takovou misi, jakou on vedl tady v Československu, tak musel být diplomat. Protože armáda tu víceméně neexistovala. Tady byli čeští a slovenští zajatci, kteří se vraceli, pak tu byli vojáci, kteří bojovali za Rakousko-Uhersko, a pak tu byli legionáři, kteří se vraceli z Francie, z Itálie a z Ruska. Ti všichni byli Češi, ale každý bojoval jinde. V tom byl určitě problém a on se s tím musel nějak vyrovnat."

Maurice Pellé v roce 1920,  foto: Garitan,  Creative Commons
Já jsem tím měla spíš na mysli, že před první světovou válkou působil jako atašé v Německu, kde dokonce prováděl špionáž ve prospěch Francie, a z Československa pak naopak odešel do Cařihradu na diplomatickou misi...

"To máte pravdu, ale i v Československu to byla svým způsobem diplomacie. Je to vlastně zajímavé, když si člověk představí, že tento francouzský důstojník byl za císaře Viléma II. v Německu, volně se tam pohyboval, dokonce si s německými důstojníky jezdil na lov zastřílet. Němci mu samozřejmě říkali, co chtěli. To, co mohl pozorovat, bylo samozřejmě ovlivněno tím, že byl velice bystrý a prozíravý. Zároveň je ale pravda, že to, co mu řekli Němci, měl taky tlumočit v Paříži. A pak byl vyslán do Instanbulu, to bylo myslím v roce 1921. Podle jeho vnučky to bylo údajně proto, že se stal až příliš Čechem. To je ohromně zajímavé, po dvou letech. Tento starší pán, už mu bylo asi padesát pět let, si dokonce vzal Češku."

Ten jeho vztah k Česku nebyl tedy daný jenom jeho vojenským přidělením, ale i zcela osobně. On se sem vlastně přiženil...

Památník ve Verdunu
"Zajímavé je, že se přiženil na stará kolena, protože byl celý život starý mládenec. A v Praze našel lásku, a to v neteři Zdenky Braunerové. On se pohyboval v uměleckých kruzích a v Praze od počátku taky. Poznal se s různými českými umělci. A jednou byl v Roztokách za Zdenkou Braunerovou, která taky měla hodně vazeb na Francii. A tam poznal Járu, která tehdy byla údajně nejhezčí ženou v Praze. Zdenka jí dokonce řekla, ať se převleče do kroje a zazpívá nějaké slovanské písně. Takže toho staršího pána Pellého to asi vzalo za srdce."

Na závěr: co všechno vlastně ukazuje výstava o Pellém?

"Mapuje celý jeho život. To je důležité, protože za dva roky, v r. 2014, bude sté výročí zahájení 1. světové války. A ve Francii znají spíš Foche nebo Joffrea, ale Pellé je méně známý. A tato výstava ho přibližuje Francouzům, kteří na něj trochu zapomněli. Je tam vidět, kde vyrůstal, jsou tam jeho kresby, jeho mise, jsou tam dokonce i uniformy československých vojáků atd. Je to vlastně celý takový vějíř jeho života."