Kultura Dvacátý ročník festivalu: Divadlo a politika

19-09-2012 17:06 | Vilém Faltýnek

V Plzni skončil v neděli jubilejní 20. ročník nejvýznamnějšího domácího divadelního festivalu. Tato mezinárodní akce usilovala od počátku 90. let o konfrontaci domácího umění s vývojem v zahraničí a později se z ní stala navíc i přehlídka největších domácích úspěchů.

Stáhnout: MP3

Z ruské inscenace Parchanti, foto: Festival Divadlo 2012Z ruské inscenace Parchanti, foto: Festival Divadlo 2012 V polovině září patří Plzeň jako obvykle divadlu. Obsazeny jsou všechny sály, hraje se i na ulicích. Město s vlastní divadelní tradicí hostí přehlídku nejlepších českých a evropských divadel. Letos už po dvacáté.

Divadelní kritik a festivalový dramaturg Jan Kerbr:

"My jsme se pokoušeli, aby ten program byl výborný, ale nějak jiný být nemůže. Pokračujeme v tendencích, které jsme vždycky měli, přivézt podle finančních možností čtyři, pět nebo šest výborných představení ze zahraničí a potom představit to nejlepší z domácího divadelního dění. Děláme to ve čtyřech, v pěti, jak si představujeme, že to nejlépe reprezentuje české divadlo."

Mají vybrané inscenace společné téma?

"Možná že se do toho do jisté míry promítá téma Divadlo a politika. Ono se dá říct, že všechno je tak trochu politika, ale přece jenom na některé dramatické sociální nebo politické problémy některé ty inscenace upozorňují. Divadlo a politika zvlášť tedy v našem středoevropském a postkomunistickém prostoru."

Inscenace Sunken Red režiséra Guye Cassierse, foto: Festival Divadlo 2012Inscenace Sunken Red režiséra Guye Cassierse, foto: Festival Divadlo 2012 K politicky laděným určitě patřila ruská inscenace Parchanti podle románu současného spisovatele Zachara Prilepina o mladé generaci, kterou formovala divoká politická realita devadesátých let v Rusku. Zážitkem byla i antverpská inscenace Sunken Red režiséra Guye Cassierse. Podle autobiografického románu Jeroena Brouwerse vzniklo představení, které přestože stojí na sólovém hereckém výkonu Dirka Roofthoofta a jeho velmi uměřeném, až dokumentárním herectví, je ve výsledku strhující a uhrančivé.

"Je to pozoruhodná inscenace, která se vrací k druhé světové válce, k zážitkům z japonska, a je tam využito mnoho videoprojekcí a celý ten tvar je typem velice moderního, nekonvenčního divadla."

Ze zahraničních inscenací byla v Plzni také inscenace bratislavské Arény Kukura, inspirovaná osobnou známého slovenského herce Juraje Kukury a jeho kritickými názory na současnou politickou a kulturní situaci na Slovensku.

Odpad, město, smrt, foto: Festival Divadlo 2012Odpad, město, smrt, foto: Festival Divadlo 2012 K jednomu z nejsilnějších okamžiků letošního ročníku patřilo i definitivně poslední představení Pražského Komorního divadla. Dva měsíce poté, co ukončilo v Divadle Komedie svoji činnost, vystoupilo v Plzni ještě jednou s inscenací Reinera Wernera Fassbindera Odpad, město, smrt. Dlouhotrvajícím potleskem ve stoje se divadelní veřejnost rozloučila s uznávaným divadelním souborem, který v Česku působil 10 let.

Návštěvníci Plzně mohli ale sestoupit i do lehčích rovin, například neobvyklým zážitkem kavárenského představení Etiquette z produkce souboru Rotozaza. Podle Ondřeje Duspivy je Rotozaza soubor dvoučlenný a v každé ze čtrnácti zemí, kde toto přestavení uvádí, hledá místní spolupořadatele:

Etiquette z produkce anglické skupiny performerů Rotozaza, foto: Festival Divadlo 2012Etiquette z produkce anglické skupiny performerů Rotozaza, foto: Festival Divadlo 2012 "Tenhle projekt vytvořila anglická skupina performerů Rotozaza, A. Hampton z Velké Británie a S Mercuriali z Itálie. Etiquette je to především proto, že se tam kromě určitých pocitových rovin odehrává i velmi zdvořilostní konverzace mezi dvěma náhodně se potkávajícími lidmi."

Neobvyklé představení se odehrává u kavárenského stolu, se sluchátky na uších. Divák se nechá se řídit hlasem ve sluchátkách, stejně jako jeho nic netušící protihráč, a oba se tak stávají herci v pro ně předem připravené hře.

Pražské Dejvické divadlo přispělo k tématu divadlo a politika inscenací hry Irvina Welshe Ucpanej systém, která zobrazuje život společenské spodiny. S inscenací HaDivadla Tichý Tarzan na motivy života svérázného kyjovského fotografa Miroslava Tichého se v Plzni poprvé představila brněnská režisérka Anna Petrželková.

Tichý Tarzan, foto: Festival Divadlo 2012Tichý Tarzan, foto: Festival Divadlo 2012 "Tichého hraje Ivana Hloušková, nesmírně talentovaná a temperamentní herečka. Upokojit se způsobem, aby ta pomalost a klid, které byly Tichému jakoby přisouzeny, působily autenticky a přesvědčivě, to bylo určitě velmi náročné, nejen na koncentraci."

Na pomezí divadla a politiky se po celý život pohyboval i dramatik a bývalý prezident Václav Havel. Knihovna Václava Havla vydala ucelený výběr jeho textů inspirovaných divadlem. Pod názvem O divadle ho sestavila Anna Freimannová:

"Je to sborník doufejme téměř všech textů, které Václav Havel napsal na téma divadlo, dramatika, divadelnost, herectví a na téma svých vlastních her. Já jsem tam zařadila taky části Dálkového výslechu a Dopisů Olze, ve kterých on popisuje svoji cestu k divadlu, takový svůj divadelní dějepis. Ta kniha je komplexní informace o Václavu Havlovi divadelníkovi."

Jan BurianJan Burian Festival běží 20 let. Ředitel Jan Burian se na něm podílí od počátku. Při ohlížení do uplynulých let konstatuje, že podoba festivalu se postupně vyjasňovala, například pokud jde o zapojení plzeňských divadel nebo o podíl offprogramu. Hledal se taky ideální produkční model a tvorba programu.

"Ne vždycky se nám povedl každý ročník, jak bychom si představovali. Třeba výběr inscenací, který má dnes svůj přísný systém a ověřujeme si to z mnoha zdrojů, byl někdy víc náhodný. Jsou koncepce, že se zvolí člověk, který je za to plně zodpovědný. My postupujeme metodou, že máme tým dramaturgů, tým spolzupracovníků. A protože chceme ukázat ne jednu vyhraněnou podobu divadla, ale obraz stavu, toho, co je v Evropě zajímavé, tak logicky ten program vzniká na základě dialogu a ne zaměření jednoho člověka."

A taky máte už určitý systém divadel, víte, která stojí za to sledovat víc a vracejí se sem opakovaně.

"Tak za prvé jsou scény, které si udržují dlouhodobě vysokou úroveň, pak samozřejmě za ta léta vznikl tým zahraničních důvěryhodných spolupracovníků. To víte, že i tam jsme museli hledat. A dneska máme daleko lepší a věrohodnější informace. Ty informace běží běží takovým samozřejmějším způsobem, protože jsme se etablovali jako korektní partner a ví se o nás, že když o něčem začínáme jednat, tak to slovo dodržíme. A to je spousta drobností, které vám pak samozřejmě usnadňují cestu k tvorbě programu. Mnoho těch procesů s řízením festivalu je už naštěstí rutinních. taky jsme se to prostě museli učit a to taky nějakou dobu trvá."

A vzpomněl byste na nějaký okamžik z toho dlouhého období, který je pro vás výjimečně radostný?

"Já si třeba pamatuji uvedení britské inscenaci divadla Cheek by Joul režiséra Donallana Shakespearovo jak se vám líbí, to myslím byla klíčová inscenace, která mě v životě oslovila. A byla myslím klíčová i pro spoustu divadelníků, kteří ji tady viděli. Pak mám s festivalem spojenou spoustu radostí, které se naštěstí opakují, mimojiné proto, že to je jedna z mála příležitostí, že se tady sejdou přátelé, kteří kolem divadla pracují. Známe se dvacet, třicet let, někdo dělá v novinách, někdo je v Ostravě, a aspoň na dva tři dny do Plzně přijedou a sednou si a povídají. Tak to je pochopitelně taky jeden z cílů toho festivalu."

Do Plzně se vrátíme i za týden, kdy se od nás dozvíte novinky z projektu Plzeň Evropské hlavní město kultury 2015.

Linkovací služby

Doporučujeme

Související články

Více

Z archivu rubriky

Více

Aktuální relace