Dismančata oslavují: jejich soubor existuje už 75 sezón

Photo: archive of Czech Radio

DRDS - pod touto trochu kostrbatou zkratkou se skrývá soubor, který už 75 let připravuje děti pro hereckou práci zejména v Českém rozhlase. Dismanův dětský rozhlasový soubor založil v r. 1935 vynikající pedagog a rozhlasový tvůrce Miloslav Disman. Jako děti jím prošli slavní herci: Alena Vránová, Václav Postránecký, Tomáš Töpfer nebo Marek Eben. V posledních dvaceti letech soubor pod vedením manželů Zdenky a Václava Fleglových kromě práce pro rozhlas nastudoval i řadu vlastních divadelních představení. Operu Brundibár, která vznikla v letech 2. světové války v terezínském ghettu, uvádí už devatenáctý rok. O tom, jaký byl pro Dismančata rok 2009 a jaké mají plány pro svou jubilejní 75. sezónu, hovoří vedoucí souboru Zdenka Fleglová:

"My jsme se podívali do Štrasburku a do Londýna s dětskou operou Brundibár. To je opera, kterou hrajeme po celou dobu, kdy jsme s manželem ve vedení souboru. Bylo to přímo na půdě Evropského parlamentu ve Štrasburku, čili to byl pro děti i pro nás neuvěřitelný zážitek. Potom jsme v září zahájili 75. sezónu Dismanova rozhlasového dětského souboru. Zahájili jsme ji křtem cédéčka, my jsme si natočili dětskou operu Vrať nám, ptáku, hastrmana. Je to tedy druhá opera, kterou máme na repertoáru. Uzavřeli jsme dvouleté vystupování s charitativním muzikálem, který se jmenuje Nezůstávej sám. My mu ale říkáme důvěrně Stonožka, protože ten muzikál pojednává o vzniku charitativního stonožkového hnutí."

Říkáte: uzavřeli jsme. Znamená to, že ho diváci už neuvidí?

"Asi ne, protože děti nám odrostly. Ono je to tak, že naše inscenace, pokud nepřejdou plynule na další generace, jako se to děje u Brundibára, tak zpravidla po roce, roce a půl nebo po dvou letech musí zákonitě skončit. Už jenom proto, že děti, se kterými jsme je studovali, mezitím odrostou a jsou z nich už pomalu dospělí lidé. Nebo jiní lidé."

A co tedy Stonožku v letošním roce nahradí? Jaké máte plány?

"Plánů máme povícero. Začneme zkoušet Rybovu vánoční mši..."

Není to trochu pozdě?

"Mně to připomíná, jak jsem kdysi dávno našla dopis pro Ježíška od svého synka za oknem v lednu. Možná to bylo dokonce na Nový rok, aby všechny ty dárky byly k sehnání. Tak teď si to uděláme také v takovém předstihu. Ale vzhledem k tomu, že Rybova vánoční mše je určena dospělým zpěvákům, a my nejsme ani zpěváci a nemáme dospělé zpěváky k dispozici, tak si s tím budeme muset hrát. Jako jsme si kdysi hráli s Májem nebo s Antigonou nebo s dalšími věcmi, které jaksi přesahovaly to, co můžeme nabídnout. My bychom to totiž vůbec nemohli nastudovat, pokud bychom neměli za sebou spolupráci s orchestrem Archioni Plus a mnohaletou spolupráci s Michalem Macourkem, který nám Rybu upraví a spolu s orchestrem nám vytvoří určité zázemí pro takový velký úkol."

Bude to předpokládám scénické provedení?

"Samozřejmě. Scénické provedení. Pokud z toho něco natočíme pro rozhlas, budeme velmi rádi. Pak bych se ráda věnovala slohovým pracím neapolských dětí. To je taková půvabná záležitost, která se jmenuje Já už to nějak zmáknu. A pro rozhlas bychom moc rádi natočili povídání o Ladislavu Paďourovi, který padl na barikádách. Byl to mladý básník, odchovanec Miloslava Dismana. 15. září si potom připomeneme 75. výročí založení souboru."

Jak si ho připomenete?

"Uděláme si takový malý festiválek, ve kterém bychom rádi připomněli nejzajímavější rozhlasové nahrávky a také inscenace, které nás provázely po dobu těch pětasedmdesáti let. K oslavám přispěje i další premiéra, kterou chystají starší Dismančata, a to bude Trnkova Zahrada. K oslavám počítáme i setkání slavných rodáků, které se bude odehrávat v Bělé pod Bezdězem. My je tedy neorganizujeme, určitě se tam ale podíváme a určitě se znovu vrátíme k Máchovu Máji. Pozveme tam i některá odrostlá Dismančata, aby si na břehu Máchova jezera kousek Máje zarecitovala."

Dismančata mají nejen svá vlastní představení, ale jednotliví členové také účinkují v nejrůznějších rozhlasových hrách a inscenacích. Je tomu tak i teď?

"Je to pořád. Je pravda, že se pohádek a dětských her točí méně, než se točívalo, když jsme do rozhlasu v r. 1990 nastoupili. Ale pořád se točí a dětské role jsou samozřejmě obsazovány našimi odchovanci."

Kolik máte teď členů?

"Teď je to trošku složité, protože my máme pětašedesát, sedmdesát členů, zároveň nám ale začne pracovat přípravka. To je jakýsi přípravný kurz pro vstup do souboru, a tam je dětí čtyřicet."

A to zvládáte pořád sami dva?

"To zvládáme sami dva s pomocí těch nejstarších dětí i třeba s pomocí korepetitorů nebo dalších lidí, kteří nám pomáhají."

Kolikrát týdně zkoušíte?

"Teď budeme zkoušet čtyřikrát týdně, to se ale nedá tak přesně říct, protože někdy do toho spadne i sobota a neděle. Ať už proto, že máme soustředění nebo představení nebo nějakou akci, kterou považujeme za důležitou. My třeba děláme takové pražské bojovky, kdy děti vyženeme s úkoly po Praze, aby se taky seznámily s krásným městem, ve kterém žijí a o kterém mnohdy málo vědí."

Jak dlouho vlastně Dismančata v souboru vydrží? Od chvíle, kdy tam přijdou, a než jsou z nich ti dospělí, kteří soubor už prakticky opouštějí...

Vrať nám,  ptáku,  hastrmana
"To je velmi různé. Záleží na tom, v kolika letech to dítě přijde. Pokud k nám ale dítě přijde v pěti nebo šesti letech a končí v patnácti, tak je to těch devět, deset let. Oni u nás ale zůstávají, aby nám pomáhali s výchovou dalších generací."

Uvědomují si, co je to vlastně pro ně za vklad?

"Asi ano. Setkáváme se s vděčností. To je pravda."

Nejenom rodičů, ale i jich samotných?

"Zejména jich samotných, řekla bych."