Čím žila „svobodná a divoká“ devadesátá léta

Různé kostičky na černošedé obrazovce rychle padají dolů a vaším úkolem je srovnat je do řad. Víte, o co jde? Pokud ne, zavzpomínejte a možná se vám vybaví slovo tetris. Patří k devadesátým letům, stejně tak jako šusťákovky nebo detektivky s Martinem Tomsou. Kdybyste si je chtěli připomenout, můžete otevřít novou knížku Svobodná a divoká 90. léta.

Foto: nakladatelství RadioservisFoto: nakladatelství Radioservis Byly to roky, kdy se naprosté většině Čechů změnil život, říká Dušan Radovanovič z rešeršního oddělení Českého rozhlasu, které knihu připravilo.

"Na to, abychom si uvědomili, jak byla 90. léta důležitá, stačí, když si vezmete, jak se dnes nahlíží na rok 1989, tak názory jsou docela vyhraněné pozitivní i negativní. Když ale lidé hovoří o roce 1989, tak vlastně nemluví o 17. listopadu, ale už o devadesátých letech. O tom, co se stalo, jestli to pro ně bylo pozitivní nebo negativní. Doba byla svobodná tak, jako nikdy předtím ani potom. Dá se to dokázat na spoustě věcí, ať už na tom, co bylo možné v politice, ale to je třeba možné i dnes, ale i třeba v Kultuře. Stačí se podívat na humor, jaký se objevoval v pořadu Česká soda, to je něco, co je dnes možná neopakovatelné. Zároveň to byla léta rozhodně divoká, meze svobody byly totálně neohraničené, což možná také není úplně ideální. Když si připomeneme nejrůznější privatizační kauzy, kriminální případy a podsvětí, tak v tom to byly opravdu hodně divoké roky."

Retro je dost v módě. Většinou se ale jedná o 50. až 80. léta. Lidé u různých pořadů vzpomínají, co nosili, poslouchali, na co se dívali...Věnuje se vaše knížka i těmto věcem?

Dušan Radovanovič, foto: Khalil Baalbaki, archiv ČRoDušan Radovanovič, foto: Khalil Baalbaki, archiv ČRo "Ano, my jsme se nechtěli věnovat jenom politice nebo ekonomice, ale chtěli jsme, aby kniha byla přístupná i mladší generaci, a tak jsme se věnovali i dalším aspektům - kultuře, sportu a taky každodennosti. Jak doba postupuje, tak i některé devadesátkové věci jsou něčím retro. Věci jako tamagoči nebo tetris, které v té knize taky najdete, jsou už dnes myslím taky retro."

Co vy si nejvíce pamatujete z devadesátek?

"Nevím, jestli jsem úplně ukázkový příklad. Já jsem z generace, která v devadesátých letech dospívala, a byly pro mě v mnohém určující. Zároveň jsem už tehdy dost sledoval politiku, což asi ne každý v mém věku dělal. Takže já si opravdu nejvíce pamatuji tu svobodu, která souvisí i dětstvím. A zároveň si vybavím sport a hlavně hokej."

Pořad Volejte řediteli, foto: archiv TV NovaPořad Volejte řediteli, foto: archiv TV Nova Knížka je dílem rozhlasáků. Vycházeli jste i z rozhlasových pořadů?

"Ne, ale ty jednotlivé kapitoly byly původně připravovány pro Radiožurnál jako taková víkendová encyklopedie. Z ní jsme pak jednotlivá témata vzali, upravili, přidali další a z toho vytvořili knihu. Primárně jsme se věnovali tomu, co podle našeho názoru, bylo pro devadesátá léta typické. Snažili jsme se zaměřit na věci, se kterými měl tehdy zkušenosti prakticky každý, a nedalo se jim vyhnout. Každý si určitě vybaví Volejte řediteli apod."

Bavilo vás to?

"Bavilo mě to velmi."

Vzpomněl jste si třeba na něco, co jste skoro už zapomněl?

Foto: Pavel Hrabica, archiv ČRoFoto: Pavel Hrabica, archiv ČRo "Já zkusím zalistovat...Zrovna jsem napoprvé otevřel přesně na jednom takovém jevu, který mi už vypadl trochu z paměti, ale myslím, že si jej všichni vybavíme. Jsou to dvojí ceny pro české občany a pro cizince, které byly typické pro celá devadesátá léta. Týkalo se to třeba ubytování a vstupů do památek. Cizinci platili více a vedla se celkem dramatická debata, jestli je to v pořádku nebo ne. Máme tady i fotografii jednoho našeho kolegy, který to dokumentoval už tehdy. Na ní, jde o nějaký vstup na věž, jde vidět, že valutoví cizinci platili hodně, ale cizinci z rozvojových zemí měli vstup zdarma, což mi připadá vlastně docela hezké. Dospělí platili 5 korun, valutoví cizinci 20 a cizinci z rozvojových zemí a děti do šesti let měli vstup zdarma."

Foto: archiv ČRoFoto: archiv ČRo Kdy se dostanete k retru minulého desetiletí?

"To je otázka. Trochu se to nabízí, protože první knížka, kterou jsme tady připravovali, bylo Znovu 89, kdy jsme se věnovali roku 1989 a snažili se jej postihnout den po dni a týden po týdnu jako přímý přenos. Teď došlo na devadesátá léta a uvidíme, jestli někdy dojde na ta nultá. Zatím je v plánu nemáme, zatím je to hodně blízko a možná je pak zpracuje nějaká jiná generace, než ta naše."