Kultura Česká televize se vrací k čs. filmům ze 60. let

Ostře sledované vlaky Miloš Forman, Věra Chytilová, Ivan Passer, Jiří Menzel, Juraj Herz nebo Juraj Jakubisko... režiséři, kteří své první filmy začali točit na přelomu 50. a 60. let minulého století. Během pouhých deseti let vytvořili díla, o kterých se dodnes píše ve světových encyklopediích. Stačí jen jmenovat: Démanty noci, Ostře sledované vlaky, Sedmikrásy, O slavnosti a hostech nebo Hoří, má panenko... Profily těchto režisérů nyní přináší unikátní projekt, na kterém jeho autoři - producent Čestmír Kopecký, kritik Jan Lukeš a režisér Martin Šulík - pracují už od roku 2003. Zatím natočili kolem pětaosmdesáti rozhovorů, a nejen se samotnými režiséry, ale také se scénáristy Vladimírem Körnerem nebo Arnoštem Lustigem, kameramany Stanislavem Milotou či Miroslavem Ondříčkem, herci Pavlem Landovským, Janem Kačerem nebo Ivou Janžurovou a desítkami dalších osobností, které tvoří tu slavnou filmovou vlnu 60. let.

Otakar Vávra "Ty rozhovory byly obtížné hlavně v tom, abychom si získali důvěru těch lidí. Aby opravdu vyprávěli velmi otevřeně a aby měli pocit, že ten materiál nebude nějakým způsobem zneužitý. Je zajímavé, že vzpomínka na šedesátá léta je vlastně vzpomínka na kinematografii, která už neexistuje. Tak se změnily hodnoty, tak se změnil názor na film a na postavení filmu ve společnosti, že některé monology jsou jako vzpomínky z úplně jiného světa, z úplně jiných souvislostí. Nemluví se o penězích, mluví se o výpovědi. Nemluví se o návštěvnosti, mluví se o smyslu toho filmu. To bylo pro mne velmi zajímavé,"

říká režisér dokumentárních portrétů Martin Šulík. Jen s doyenem českých filmařů Otakarem Vávrou natočil šest hodin materiálu. Literární kritik a publicista Jan Lukeš přitom připomíná, že autoři projektu stáli i před velkým problémem:

"Jak zmapovat nežijící režiséry, jako třeba Ewalda Šorma, protože celé to je postavené na výpovědích lidí. Možná že u Vávry nebo Jiřího Krejčíka to byly poslední takhle rozsáhlé vzpomínky. Pavel Hobl třeba zemřel dva měsíce poté, co jsme s ním natáčeli, ale Jireše už nenatočíme, Antonína Mášu nenatočíme... Takže vzniká otázka, jestli tyhle lidi do toho taky nějak dostat nebo ne."

Šestadvacet filmových dokumentů odvysílá Česká televize. Diváci je uvidí vždy v sobotu večer na druhém programu. A také film, na kterém se zpovídaný režisér, herec, kameraman, nebo třeba skladatel, fotograf a scénograf podíleli.

"Myslím, že je zvláštní luxus, že k těm šestadvaceti portrétům bude vždycky film. Třeba Jan Kačer tam bude mít Nikdo se nebude smát, což je film Hynka Bočana. A Hynek Bočan tam zas bude mít jiný svůj film. Takhle jsme se pokusili složit v těch filmech jakousi skládanku, která by vlastně dala představu o tom, jak produkce 60. let vypadala. Ale i když je toho hodně, tak je to jenom vzorek,"

Čestmír Kopecký, foto: www.phil.muni.cz říká Jan Lukeš. Tím ale projekt Zlatá šedesátá zdaleka nekončí. Podle producenta Čestmíra Kopeckého současně vzniká i celovečerní film Československá filmová vlna, který by se měl v kinech objevit v příštím roce. Autoři mají i další plány:

"My bychom chtěli natočit takový dějepis, šest dílů zhruba. Ten už bude daleko širší, bude objektivní a bude tam celá ta epocha, protože československá filmová vlna nebyl jenom film. To se týkalo i divadla, literatury a tak dále."

Prvním autorem, kterého diváci na obrazovce uvidí už 3. ledna příštího roku, bude režisér Miloš Forman:

Miloš Forman "V osmatřicátym roce mně bylo šest let. V neděli odpoledne v Čáslavi mě oblékli do šatečků, co se chodilo jedině do kostela. Tatínek si vzal kravatu, to se chodilo tenkrát do kina v bílý košili a kravatě, víte? A to hráli němou verzi Prodaný nevěsty! Pro mě to byl obrovskej zážitek, protože na plátně černobílej orchestr hraje, nic neslyšíte. Pak se otevře opona, tam se vyhrnou ty sbory, a zase ticho, nic. A najednou vám diváci začali zpívat! Proč bychom se netěšili? - A celý kino zpívalo. - A to pro mě byl film!"

- zavzpomínal v dokumentu Miloš Forman na své první setkání s hýbacími obrázky. Vysvětlil také, co mladé režiséry nové vlny na počátku 60. let spojovalo - a rozčilovalo:

"Ty nesmyslný, nepravdivý, naprosto vyumělkovaný filmy socialistickýho realismu. - Pro nás už jenom vidět normální lidskou tvář na plátně a nechat ty lidi mluvit nebo zpívat, tak jako mluvěj v životě, to už prostě pro mě bylo zjevení!"

Snímky ze 60. let by se měly v příštím roce objevit i na filmových přehlídkách a festivalech a stejně tak na DVD, chystá se i několik knižních publikací. Československá nová vlna skončila normalizací, kdy se většina těchto filmů ocitla v trezoru. Znovu je mohli diváci vidět až po třiceti letech.