V srbském Banátu žijí Češi už dvě století

Na trhu prodávají i Češky z Českého Sela, foto: Milena Štráfeldová

V dnešní rubrice Češi v zahraničí Vás Milena Štráfeldová pozve do srbského Banátu. V Bele Crkvi, centru tamní české komunity, nedávno proběhly České dny. Nechybělo na nich ani Radio Praha:

Na trhu prodávají i Češky z Českého Sela,  foto: Milena Štráfeldová
Bela Crkva leží zhruba sto kilometrů východně od Bělehradu, nedaleko srbsko - rumunských hranic. Češi se sem podle Vlastenky Krišan dostali už na konci 18. století

"Byla to plánovaná kolonizace za období Marie Terezie. Byli to hlavně hraničáři, pak sem ale přijeli i řemeslníci, kteří tu měli svoje obchody. Byla jim přislíbena půda, kde si vystavěli domy, a také aby si mohli něco vypěstovat na přežití,"

říká předsedkyně českého krajanského sdružení Češi jižního Banátu. Dnes má Bela Crkva kolem 13 tisíc obyvatel a k českým kořenům se tu hlásí asi osm set lidí. Čechů ale ubývá, u předposledního sčítání obyvatel jich tu prý žilo kolem dvou tisíc. V okolí Bele Crkve je ještě několik českých osad, například Česko Selo a Kruštica, Čechy najdeme i ve třicet kilometrů vzdáleném Gáji. Zato například v původně české vesnici Dobričevo dnes žijí hlavně Maďaři. I v jejich rodinách se ale dochovalo mnoho českých příjmení.

Katolický kostel v Bele Crkvi,  foto: Milena Štráfeldová
"V každé vesnici, kde žijí Češi, je katolický kostel. Měli tu i českou školu, v Kruštici, v Bele Crkvi i v Českém Sele. Nejdéle se škola zachovala v Českém Sele, až asi do roku 1970."

Čistě českých rodin je tu už málo. Češi se zcela přirozeně mísí se zdejším převážně srbským obyvatelstvem. Příkladem je i rodina paní Vlastenky Krišan:

"Moje maminka je z Českého Sela nebo Ablijanu, jak se dříve jmenovalo, a tatínek je z Kruštice. Oba jsou Češi, v domě jsme vždycky mluvili česky. Já jsem se provdala za Srba. Moje děti rozumí česky, ale málo mluví."

Dodnes se tu ale uchovávají tradice, které sem předkové našich krajanů přinesli.

"České zvyky se tu udržely. Na vesnici to jsou hlavně masopustní dny, v rodinách se oslavují velikonoce, vánoce a různé jiné katolické svátky."

Sobotní trh v Bele Crkvi,  foto: Milena Štráfeldová
zazpívala mi například třiašedesátiletá Katuška Kuželková narozená v Ablijanu jednu z vánočních koled, které bychom v Čechách už sotva našli.

V samotných počátcích to předkové našich krajanů v srbském Banátu neměli nijak lehké. Dostali neobdělanou půdu, na které si svá hospodářství museli teprve vybudovat. A jak se jim tu daří dnes? V okolí Bele Crkve dosud žijí hlavně zemědělci a řemeslníci, v samotném městě je ale podle Vlastenky Krišan i řada vysokoškolsky vzdělaných Čechů, lékařů nebo právníků. Region, v němž Bela Crkva leží, patří k nejchudším v celém Srbsku a lidem se tu zvláště v posledních letech, od války v bývalé Jugoslávii, žije těžce.

"Když jsme byli izolovaní, tak to tu bylo hrozné. V obchodech nebylo co koupit. Na nákupy jsme museli jet třeba do Rumunska."

Učitelka Barbora Jiroušková,  foto: Milena Štráfeldová
Současná ekonomická situace v Srbsku doléhá i na obyvatele v Bele Crkvi. Dodnes tu je většina místních podniků zavřená, privatizace státních firem se rozbíhá jen pomalu a mnoho lidí je závislých na tom, co si sami vypěstují. Naštěstí půda je tu velmi úrodná, daří se tu ovoci, vínu i kukuřici. Na vesnicích v okolí Bele Crkve chovají dobytek, a svým příbuzným ve městě tak české rodiny vypomáhají. Pomoc mezi krajany se ale neomezuje jen na potraviny. Češi mezi sebou například vybrali i peníze na operaci, kterou musela podstoupit rodačka z Českého Sela Marie Chorvátová. Na operaci přispěl i český stát:

"Vlastence jsem nahlásila, že je třeba platit tisíc pět set marek. Já jsem ty peníze neměla a hledala jsem pomoc. Pan Roman s Vlastenkou chodili po školách a po fabrikách, kde mohli něco sebrat. Pan Roman také žádal v Čechách, tak mi pani velvyslankyně poslala, schválně mi přinesla do nemocnice tisíc marek. A v Bele Crkvi se sebralo osm set padesát. Tak jsem mohla jít na operaci a dneska mne vidíte veselou,"

vzpomíná paní Chorvátová, či Marjánka Chorvátů, jak se tu spíš říká. Kromě Vlastenky Krišan přitom zmiňuje i bývalého učitele Romana Grossmana, který na zdejších školách učil češtinu více než tři roky. Za českými krajany ho sem vyslalo pražské ministerstvo zahraničních věcí. Dnes tu učí Barbora Jiroušková - do Bele Crkve přisla letos počátkem listopadu:

Vlastenka Kršan  (vlevo) a Milena Štráfeldová při českém krajanském vysílání Radia Slunce v Bele Crkvi
"V každé vesnici mám dvě třídy, dopolední a odpolední. Většinou v nich bývá pět až deset dětí. Nejvíce dětí je v Kruštici, kde mám dvanáct až čtrnáct dětí. Ty děti opravdu hodně pracují, takže s nimi připravuji vystoupení."

Děti tu na češtinu chodí dobrovolně, po vyučování v srbské škole. Barbora Jiroušková se je proto snaží učit co nejzábavnější formou. Děti při hodinách hodně zpívají a tancují.

Pravoslavný kostel v Bele Crkvi,  foto: Milena Štráfeldová
"Děti rády tancují. Byl tady český folklorní soubor, který skončil, děti jsou ale připraveny pokračovat. Máme Česku, která studuje folklor v Brně na fakultě, má se vrátit koncem února, tak bych s ní ráda připravila další vystoupení a přihlásila děti na nějaký festival, abychom tam mohly jet a vystupovat."

Dětský folklorní soubor z Bele Crkve v Česku už vystupoval, před dvěma lety v Poděbradech či na folklorních slavnostech v Rožnově pod Radhoštěm. Tehdy ho sem doprovázela paní Vlastenka Krišan a děti ze souboru zazpívaly i řadu českých a srbských lidových písní.

České hroby na hřbitově v Bele Crkvi,  foto: Milena Štráfeldová
V českých obcích v srbském Banátu dodnes působí krajanská sdružení. Nazývají se České Besedy a ta v Bele Crkvi vznikla už v roce 1922:

"V Besedě máme kolem čtyř set členů, na Kateřinu děláme pokaždé bál, slavíme Nový rok a masopustní dny, 8. březen. To jsou naše pravidelné svátky. Letos budeme už potřetí dělat vejce fest, takže máme i něco nového,"

říká předseda Besedy Jozef Mareš. Česká beseda má v Bele Crkvi i nově zrekonstruovaný dům s velkým sálem, jehož opravy financovala česká vláda. Vedle České besedy zde v roce 2001 vzniklo i sdružení Češi jižního Banátu. To letos už potřetí uspořádalo Dny české kultury. Během nich tu pokaždé proběhne několik výstav, promítají se české filmy, na setkání krajanů zpívají a tancují děti i dospělí, nechybí ani sportovní turnaj. A hlavní organizátorka dnů Vlastenka Krišan k tomu dodává:

"Co mne nejvíc těší, je to, že se připojují i Srbové. Že nám prostě chtějí pomoct, chtějí poznat něco o české kultuře a o České republice."