Češi v zahraničí V Německu působí už čtyři České školy bez hranic. Teď je ale čekají vyšší nároky

Mateřídouška "Když jsem do Berlína přišel, česká škola už tam existovala. Byla to škola pod názvem Mateřídouška. A já jsem přišel s nápadem, že by bylo skvělé tuto Mateřídoušku začlenit do systému Českých škol bez hranic, protože jsem se přes své bývalé kolegy z Pražského hradu seznámil s Lucií Slavíkovou - Boucher, která založila Českou školu bez hranic v Paříži. A ta mne přesvědčila, že když se jednotlivé školy, které existují různě v Evropě pod jinými názvy, zařadí do nějakého systému, tak mají větší šanci na získávání učebních pomůcek. Tak jsem ty dvě dámy, které školy vedly, seznámil, a tak vlastně vznikla berlínská škola. A musím s radostí říci, že postupem času se přidaly ještě Drážďany a Frankfurt nad Mohanem. Moje kolegyně v Mnichově založila Českou školu bez hranic v Bavorsku, takže dnes na území Německa působí už čtyři. A to je určitě dobrá zpráva."

Kolik dětí zhruba do těch čtyř poboček chodí?

ČŠBH v Berlíně, foto: archiv ČŠBH "Je to rozdílné. V Berlíně se jedná o asi třicet dětí, ale třeba ve Frankfurtu se to číslo blíží až ke stovce. To je možná boom, která nikdo nečekal, když jsme ve Frankfurtu tu školu zakládali. Já myslím, že to vždycky hodně závisí na území. V Berlíně to určitě hodně souvisí i s tím, že tam už není tolik českých rodin, protože migranti přeci jenom v Západním Berlíně byli obklíčeni socialismem v NDR, takže utíkali do Západního Německa. Berlín je dnes svobodomyslné město pro mladé, takže tam ani neodcházejí rodiny s dětmi, spíše třeba bezdětní umělci nebo mladí studenti. Takže tam těch dětí není tolik. Naopak třeba Hessensko, právě ten Frankfurt, je spolková země, ve které se daří hodně byznysmenům a manažerům. To jsou lidé, kteří už většinou mají rodiny. a tam je dětí samozřejmě víc."

Jsou to podle vašich zkušeností ti tzv. noví Češi, to znamená ti, kteří z České republiky odcházejí na nějakou dobu do zahraničí pracovat? Anebo to už jsou ve druhé nebo třetí generaci potomci exulantů, kteří tam odešli kolem r. 1968?

Martin Krafl "Já bych řekl, že z větší části to jsou noví Češi, kteří přicházejí do zahraničí, ať už třeba kvůli studiu a pak tam potkají partnera a zůstanou tam, anebo tam odcházejí za prací na omezenou dobu. Ale i u těch se někdy stane, že už vlastně v tom prostředí zůstanou. Každopádně při setkávání s těmito lidmi jsem si uvědomoval, jak je opravdu důležité, aby jejich děti mluvily česky. Mne kolikrát překvapovaly, zejména ve věku mezi šestým a desátým rokem, jak dokázaly pochytit znalosti německého jazyka, jak se byly schopny vyjadřovat v němčině. Zároveň u nich ale bylo vidět, jak zapomínají české výrazy, které se týkají každodenního života. A to mne překvapovalo. Uvědomoval jsem si, že právě tento věk je strašně důležitý, aby dítě, pokud bude mít v budoucnu kontakt s českým jazykem - a mělo by, protože to je obrovská deviza - tak aby ho neztrácelo."

A stačí v tom případě pro udržení dobré češtiny právě jenom tzv. sobotní škola?

Mikulášská besídka na velvyslanectví ČR v roce 2010, foto: archiv ČŠBH "To určitě ne. Myslím, že tam hrají velkou roli rodiče, protože oni musejí při výchově přemýšlet o tom, jak to jedno sobotní dopoledne doplňovat. Já myslím, že každá z učitelek České školy bez hranic potvrdí, že rodičům říká, že se to dítě samozřejmě nenaučí za dvě hodiny v sobotu dopoledne. Že musí mít přístup k českým knížkám, k české kultuře a musí se také setkávat s českými dětmi. A k tomu zase slouží mimoškolní aktivity, které České školy bez hranic pořádají a se kterými někdy pomáhají i Česká centra. My jsme třeba v Berlíně organizovali ve spolupráci s ambasádou Mikulášskou besídku. Ta byla vždycky velmi úspěšná, tam přicházely skutečně stovky rodin. To nás někdy až zaskočilo, protože na vlastní činnost České školy bez hranic třeba ani nepřijely. Úspěšné byly také různé velikonoční veselice nebo letní pikniky. To jsou takové bezprostřední akce, u kterých se seznamují nejen děti, ale i rodiče. A vznikají tam nová přátelství."

Na setkání zaznělo, že v současné době se legislativně mění podmínky Českých škol bez hranic. Nový školský zákon by umožnil, aby děti nemusely skládat rozdílové zkoušky ve své kmenové škole v Česku. Nicméně nastavuje trochu tvrdší podmínky pro provoz Českých škol bez hranic. Odhadnete, jestli to třeba bude znamenat určité omezení těchto škol?

Foto: archiv ČŠBH "My už jsme s tím udělali zkušenost v Berlíně. Ve chvíli, když už jsme znali tato omezení, ke kterým kupříkladu patří i to, že je stanoven určitý počet hodin, který žáci musejí absolvovat, tak jsme přemýšleli, co s tím. Bylo nám jasné, že za provozu, který v Berlíně máme, by škola mohla z tohoto systému vypadnout. A to by nebylo v jejím zájmu. Tak jsme se rozhodli, že musíme rodiče přesvědčit, že to nějaký smysl má. Připravili jsme setkání, na které přiletěla z Paříže i Lucie Boucher. A ne že bychom se je k tomu snažili donutit, ale společně jsme jim vysvětlili, co to přinese, když přistoupíme na tyto podmínky. Že se rozšíří výuka a na žáky bude možná kladen větší nárok. A co zase bude znamenat, když to ponecháme jako nějaké zájmové sdružení, které tu a tam dětem přinese něco o české kultuře a českém jazyku. A vlastně jsme rodiče přesvědčili. Myslím, že jenom jedna rodina odpadla, podle mých informací jen ale na tři týdny, pak sama konstatovala, že by to byla škoda. Takže my jsme s tím udělali dobrou zkušenost a myslím, že to je cesta, kterou je třeba jít. Musí se o tom přesvědčit rodiče. Ti musí pochopit, že pokud chtějí, aby to mělo nějaký smysl, pak se musí také splnit určité předpisy. To je ostatně ve všem. Když cokoliv studujete nebo máte jako hobby nějakého koníčka a chcete se v něm zdokonalit, tak taky musíte absolvovat nějaké kurzy. A pro jejich absolvování je vždycky nějaké kvantum podmínek, zkoušek, předpisů, které musíte zvládnout. A to je vlastně i princip České školy bez hranic."