Krajané Roman Novák svého návratu do Česka nelituje, v Gruzii se krajanům žilo těžce

10-04-2012 16:10 | Milena Štráfeldová

V minulé krajanské rubrice jsme přinesli rozhovor s Romanem Novákem, potomkem českých přistěhovalců do Gruzie. Bývalý člen baletního souboru Národního divadla v Tbilisi v něm vyprávěl o příchodu českých krajanů do Gruzie na konci 19. století i o jejich životě v této zakavkazské zemi za obou světových válek. A jako všude na území bývalého Sovětského svazu, i tady Čechy postihly také stalinské represe. Dolehly na ně ale i ekonomické podmínky, které v Gruzii nastaly po rozpadu Sovětského svazu. Roman Novák se proto rozhodl k návratu do Česka. Jak se mu tu dnes daří, uslyšíte v dnešním pokračování rozhovoru:

Stáhnout: MP3

Roman NovákRoman Novák Co vás přivedlo sem, do České republiky?

"Když tam nastal převrat, bylo to tam strašně těžké a nebezpečné pro děti a vůbec pro všechny. Přemýšleli jsme, jak se dostat do Čech. Napsali jsme dopis prezidentu Havlovi, ale ten dopis se k němu nedostal. Z kanceláře z ministerstva vnitra nám zato poslali takové podmínky, které jsme nemohli splnit. A tím to všechno skončilo. Můj mladší syn Stanislav Novák, je to také tanečník, ale tančil v Praze a v Bratislavě. Kvůli tomu, že se přestěhoval do Bratislavy, pak do Prahy, tančil taky v Plzni, jsme mohli spojit rodinu. Manželka šla za synem, druhý syn zase za matkou a já za manželkou. V té době byl zákon, který povoloval spojování rodin. Teď prý už neexistuje. Teď je ale zákon, vyšel v r. 2009, podle kterého lidé s českými kořeny tu mají právo dostat trvalý pobyt. Opět ale, jak se říká, byrokracie nespí. Znovu může nastavit takové podmínky, že je nelze splnit. Můžete tady mít účet, byt, práci i příbuzné. My jsme v té době ale nevěděli, jaké tu máme příbuzné. Až potom jsem našel přibližně padesát rodin v jižních Čechách. Předtím to ale naši rodiče před námi tajili. Báli se, abychom nemluvili o tom, že mámě nějaké příbuzné v zahraničí. Já jsem ale měl takový malý lístek, výuční list mého pradědečka Václava Nováka, který se vyučil sedlářem. Kvůli tomu jsem hledal několik let v archivech a našel! Řeknu, že možná v polovině jižních Čech jsou naši příbuzní. Bartošovi, Michalovi, Valenta, Voráčkovi, Vondráčkovi, Novákovi. Já už tam mám tolik adres! A taky jsem jich hodně navštívil. Oni o nás ale nic nevěděli. Jak můj děda odjel, tak se ty kontakty ztratily. V té době to samozřejmě věděli, za Sovětského svazu jsme ale neměli žádné kontakty."

A ještě se zeptám: zklamalo vás to tu? Nebo se vám tu líbí? Nelitoval jste, že jste odešel z Gruzie?

"Na to vám řeknu, že o zklamání vůbec nemůže být řeč! Protože v té době, kdy jsme se přestěhovali, to bylo v r. 1995 až 1998, v Gruzii bylo strašně těžko. Ve všem byla bída. Nebylo topení ani plyn, elektřina ani léky, nic nefungovalo. Všichni byli hození do řeky, a plavte, jak umíte. A mnoho lidí se potopilo. A v té době, v porovnání s tím, co bylo v Gruzii, byl tady ráj. Jak říká Colombo ve filmu: moje žena říká, že Česko je pro lidi ráj. Dole je ale ještě připsáno: bohužel taky pro zloděje."

Co vám tu nejvíc chybí?

TbilisiTbilisi "Teď mi tu nic nechybí. Jenom věk. Kdybych byl mladý, začal bych znovu. Byl jsem včelař, zahrádkář, rybář, lovec, všechno jsem v životě zkusil. A teď bych v tom pokračoval. Na stará kolena už ale mám jen rybaření a malování. Maluji oleje, dělám také výstavy. V prvních letech jsem obrazy i prodával, teď už je ale neprodávám. Takže maluji a rybařím. A samozřejmě cestuji. Několikrát jsem už byl v Gruzii a vidím velký rozdíl. Hlavně v tom, že tam vůbec neexistuje kriminalita. Teď jsem si tu přečetl v novinách, že gruzínské hlavní město je na prvním místě v bezpečnosti v celém světě. Umíte si to představit?"

Nevrátíte se tam?

"Když jsem tam byl naposledy, říkali mi kamarádi: vidíš, jak je tu lépe. Možná se vrátíš? A já jsem jim odpověděl, že ani když mi dají milion a postaví zámek, tak se nevrátím. Nejhorší ale je, že naše generace čím dál víc odchází. Jak přijedu do Gruzie, chodím jen za jedním, za druhým nebo za třetím na hřbitov. A moc se bojím, když zavolají z Tbilisi. To znamená, že zase někdo odešel."

Abychom ale neskončili tak smutně, přeji vám, ať si můžete toho rybaření a malování dlouho ve zdraví užívat!

"Pokusím se. Pokud, jak se říká, ještě dýchám..."

Díky za rozhovor.

"Já vám děkuji za pozvání."

Linkovací služby

Doporučujeme

Související články

Více

Z archivu rubriky

Více

Aktuální relace